Karel se ráno probudil a jak byl, v trenkách a triku, šel do kuchyně, kde strnul v úleku. U stolu seděla mladá dívka, která ihned vstala a způsobně ho pozdravila.

„Dobrý den. Jsem Adriana, kamarádka Miloše… ee… vašeho syna. Tady máte od něj zprávu,“ podávala mu list.
Karel se začetl a vše bylo vysvětleno.
„Tati, musel jsem odejít, máme havárku. Přes noc jsem tu měl kamarádku. Prosím, odvez ji domů, ona se nemá jak tam dostat a já ji to slíbil. Já už dnes domů asi nedorazím. Miloš“

„Tak já jsem Karel,“ podal dívce ruku.
„Adriana Morávková,“ pípla a usmála se. Milošův otec jí byl sympatický.
„Odkud jste? Píše, že vám tam nic nejede…“
„Z Kodymovy Hutě. To je za Outěžkem u Břichovic. Je to samota a autobus tam zajíždí jednou denně. Stokrát už jsem šla těch osm kiláků v dešti, vedru, zimě… Bez auta jste ztracenej. Táta se tam narodil a nedá na to místo dopustit. Miloš slíbil, že mě tam odveze…“
„Jo a hodil to na mě,“ ušklíbl se Karel. „Dám si snídani a pojedem.“
„Můžu vám nějak pomoct, něco udělat?“ optala se dívka.
„Jak je libo. Ale hlavně silný kafe, turka,“ řekl Karel přes rameno a šel si dát ranní hygienu.

Bytem se pozvolna začala linout líbezná vůně.
Na stole pak před ním stál talíř míchaných vajec, krajíc chleba s máslem a hrnek kafe.

Adriana měla připravenou krabici mléka v ruce.
„Nevím, jestli pijete kafe s mlíkem…“
„Jen to ne! Hořký a horký, tak to mám rád,“ řekl Karel. „Díky. Jsi šikovná hospodyňka,“ a dívka se zapýřila.

Karel neoceňoval jenom tu snídani, ale dívka se mu líbila celkově. Mladá, hezká, příjemná, prsa jí hezky napínala tričko i bez podprsenky, jak prozrazovaly „čudlíky“ bradavek. Sukýnku měla krátkou, do půl stehen a nohy sice silnější, ale hezké. Nebylo to žádná hubeňoura ale holka „krev a mlíko.“ Kdoví, jaká je v posteli?

„Ty seš Milošova přítelkyně nebo kamarádka, nebo jak to máte?“ počal vyzvídat.
„No… ehm… říká se tomu kamarád s výhodami… jestli už jste o tom slyšel,“ zrudla.
„Jo… už nemusíš nic říkat. No co, Miloš je plnoletej, může si dělat co chce. Jen ještě není osamostatněnej a nemá žádný peníze, tak abyste to nekrouhli od výhod někam jinam.“
„Na to máme čas,“ souhlasila dívka a byla ráda, když výslech skončil a Karel zavelel k odjezdu.

***

Auto zastavilo před domem, který byl součástí jakéhosi menšího statku.
„Děda byl sedlák, ale táta po restitucích nechtěl jít ke hnoji, jak tomu říkal. Co šlo, prodal a pak to tu opravil,“ vysvětlovala nad Karlovým podivením se nad pěknou rekonstrukcí.
„Nechcete se podívat dovnitř?“
„Rád.“
Karel souhlasil a nechal se provést citlivě opravenou usedlostí.

„Tady má táta dílnu, tady měl brácha svoji zašívárnu,“ ukazovala mu.
„Měl?“
„Brácha už nežije. Umřel na leukémii. Je to takové rodinné prokletí,“ řekla Adriana tiše.
„Promiň…“ omluvil se Karel, ale Adriana se na něj usmála.
„Už je to dávno… Jo, nedáte si něco?“
„Vždyť jsem před chvílí snídal. Už pojedu,“ prohlásil Karel.
„Tak aspoň ochutnejte mošt. Domácí, z našich jablek,“ nalila mu sklenici.
Karel pil a náhle se zakuckal, neboť Adriana si rychlým pohybem přetáhla triko přes hlavu a stála před ním polonahá. Zíral na její hezky kulatá, pevná, plná prsa. Na svůj věk je měla docela objemná, ale k její figuře seděly tak akorát.
„Chci se ti odměnit za ten odvoz,“ řekla tiše.
„Ale…“
„Chceš mě… nebo ne?“
„Já… chci… seš moc hezká,“ zajíkl se. Ano, chtěl ji, jenže byla to holka jeho syna a mohla by být jeho dcerou. Tohle byla situace! Ale musí se rozhodnout rychle! Zareagoval nakonec jako chlap.
Sevřel ji v náručí a líbali se, divoce a vášnivě. Hned mu vyšla vstříc a jazyky si vzájemně pouštěly hluboko do úst. Přitom jí rukou vjel pod sukni a třel přes kalhotky v klíně a ona mu dolovala z kalhot naběhlé péro. Hned ho sevřela v dlani a honila.

„Pojď,“ odvedla ho do svého pokoje, kde se svlékli a padli do postele.
Karel na nic nečekal, nalehl jí mezi roztažené nohy, nasadil ocas na klín, přirazil a cítil, jak se mu otevírá.
„Oooh… oohh… pomaluu,“ sténala dívka a Karel cítil, jak do ní pozvolna zajíždí.
Nakonec ji celou vyplnil a byl v ní zaražený až po kořen. Sevření bylo silné a byl to krásný pocit.

„Máš ho… velkýho… takovýho… jsem… v sobě… ještě… neměla,“ vzdychala Adriana v prožívané slasti a zvykala si na ten neobvyklý rozměr.
Karel přirážel pomalu a rytmicky a užíval si mladou kundu. Věděl, že první číslo dlouho nevydrží, tak se to snažil maximálně protáhnout. Líbal ji na rty, krk, prsa, která hnětl a mačkal. Jak dlouho nemrdal mladou, hezkou holku? Vlastně nikdy. Jedině, když byl sám mladej.

Adriana byla docela zkušená mrdna, žádná rozcáplina a snažila se mu oplácet rozkoš, kterou od něho přijímala. Hladila ho a laskala, na pro chlapa příjemných a citlivých místech.
„Nesmíš… do mě… chci tě ochutnat,“ zasténala v předtuše, že se blíží k vrcholu.
Ten z ní vyjel, ona se mu přisála na ocas a „jo… jooo“ Karel uvolnil stavidla a semeno se jí valilo do krku. Statečně polykala tu hořkoslanou nadílku bílkovin a pak mu dala vášnivý polibek, aby taky sám sebe ochutnal.

Pachuť semene zapili vodou, než se vrhli do dalšího kola milování. Tentokrát ji Karel důkladně vylízal pekáč – hladce vyholenou kundičku, Adriana mu smyslně pokouřila péro do pořádné tuhosti a pak si ho osedlala.
Hopsání na ocase bylo slastné pro oba a Karel měl krásný výhled na pohupující se kozy a plné ruce práce s jejich muchlováním. Sotva se Adriana uspokojila, klekla si a nastavila mu zadek.
Karel zkušeně prstem zacílil prstem mezi půlky na anální růžičku.
„Ne! Do zadku ne!“ vykřikla Adriana a vzápětí hekla, jak jí péro zajelo do hlubin kundy.
„Flop… flop,“ strojově ji ocas projížděl a dívka se svíjela v záblescích slasti a rozkoše a ty sílily.
„Jo… už… už… buduuu… jooo… mrdej mě,“ prožívala takřka šílenou slast a pak málem omdlela při nejsilnějším orgasmu, který kdy zažila.

Karel se jí po sérii prudkých přírazů vycákal na zadek a měl toho také dost. Dlouho nešukal a už má svůj věk.
Ještě dlouho se pak mazlili a slibovali si věčnou lásku a takové ty milostné kecy…

***

Miloš nesl nelibě, když přišel o kamarádku s výhodami, kterou mu teď obdělával vlastní táta a ostře se s ním pohádal.
„To jako místo holky teď budu mít doma macechu?“ ječel.
„Uklidni se. Tak daleko nejsme! A co? Sám si mi ji podstrčil. A že si vybrala mě, je její volba. Já jsem ji nebalil,“ bránil se Karel. Měl sice částečnou pravdu, ale syna tím neuklidnil.
„Ale do postele jsi šel…to jsi neodmítl,“ řekl Miloš pochmurně a šel trucovat do pokoje.

Karel nebyl šťastný. Rozvedený byl roky a teď na podzim aktivního života potká lásku, mladou holku. To není normální mít tak mladou milenku, nedej bože partnerku. A ještě mít rozbitý vztah se synem… Stojí mu to za to?

***

Adriana k tomu všemu mlčela a zaujala vyčkávací postoj. S Milošem nebyla řeč (pochopitelně) a s Karlem se vídala málo. Když se setkali, akorát šli do hotelu, kde jen celou noc šukali a nic nevyřešili. Karel by ji chtěl mít u sebe doma, ale chce to i ona? Jsou tu věci, o kterých Karel neví, vlastně skoro nikdo. A vlastně to mezi nimi není ani vztah po kterém by mladá holka toužila. Jen sex a dárečky, to je hodně málo. A ona nemá čas…

Rodinné prokletí si vybralo svou další daň o tři měsíce později. Adriana to Karlovi tajila do poslední chvíle. Léčbu odmítla a zemřela na leukémii stejně jako její bratr.