Jen pro fandy poesie.

Bílé ráno
Tuto noc sis vskutku užila,
promilovala ses doběla,
ač dosud tak malátná –
ve vánku stvol rákosu,

novou touhou těžkneš od prsu…
Byť v duši dosud lehký splín,
v medu se štěpí chtivý klín –
touhou, jež přímo posvátná,
když očí nezbedné plamínky
zažehnou požár mezi stehýnky…
Promilovala ses doběla
a přesto se ráno znovu vrtěla,
ta, jež ač nemalá i nevelká,
ve svém božském klenutí
na svědomí má naše malá úmrtí…