Aneb uvedení mýtické pověsti na pravou míru.

Bylo to určitě jinak!
Malá oprava řecké mytologie

To čekání na Oinónu
Parida znavilo,
na svazích Ídy – pod fíky
– Aljošu uspalo,
vánkem, navzdory bontónu
– tuniku odkrylo,

decentně, šátkem jak veršíky
– hlavu mu přikrylo,
však, snovými půvaby nymfy
– sáhiba vztyčilo!

Tak nahých bohyň trio
spícího Parida soudilo:

„Ach, abych ho měla už,“
pravila Diova Héra,
„dámy, soudím – dle péra,
že není to můj muž!“

„Ach ano, drahá, velkou pravdu díš,“
dodala válečně moudrá Athéna,
„tímhle kopím chci být skolena
– mou touhu jistě ráda potvrdíš!“

„Ano, ano, dámy, naprosto jistá je to věc,“
přidala se lásce věrná Afrodita,
„tou jeho věcí ráda budu bita,
skrze ni vidím – že mezi lidmi je to cizinec!“

Žádné spory, hádky – či snad křik
– lepé dámy slosovaly pořadník.
Boj začal, když Paridovi v odměnu
– za mužné služby – Afrodita přála Helenu!

I bohyně dobře vědí
– co za muka, když je svědí,
bozi sami vědí stěží
– zda o krásu přitom běží.
Pro nevinná útlá dítka

– báj stvořena o soutěži.
——————————————————————————-

Vysvětlivky pro řecké mytologie málo znalé:
Oinóné – nymfa, dcera říčního boha Kebréna, Paridova milenka
Paris – ačkoliv syn trojského krále Priama, pastýř na hoře Ídě. Pro značnou sílu a dobrosrdečnost přezdíván Alexandr = ochránce mužů. Jinak rozhodčí/soudce v první soutěži krásy, zvané Paridův soud. Paris se jím zařadil mezi první úplatné soudce. Afrodita Kallipygos za vítězství nabídla nejkrásnější pozemšťanku – sice krásnou ale vdanou Helenu. V bájných časech si soudce úplatek musel sám ukrást!
Kallipygos je důsledně utajovaný přívlastek bohyně lásky a krásy Afrodity, jejž, navzdory útlocitu dam, nelze výstižněji a věrněji přeložit jinak, než jako Krásnoprdelatá. V té velmi vyrovnané soutěži slavně zvítězila až když se k Paridovi otočila zády. Tedy, jak se mezi námi sportovci říká, „vyhrála o prdel“.