Vyprávění z osmdesátek, kdy neexistovaly mobily a holky byly krásný.

Potkal ji náhodou. Osud ho zavál do ospalého městečka, kterým bloudil s fotoaparátem v ruce v touze po vystižení atmosféry starých uliček. Vyhřívala se na kamenné zídce v rozhalené košili, dlouhé vlasy jí spadaly na ramena a zdálo se, že nevnímá okolí.

„Ahoj, můžu si tě vyfotit?“ sebral odvahu ji oslovit.
„Proč?“
„Nevím,“ přiznal.
„Hmmm,“ protáhla se líně jako kočka.
„Vadí ti to?“
„Proč?“ opakovala svůj dotaz.
„Třeba proto, že se mi líbíš,“ usmál se.

Nevzrušeně pokrčila rameny a nastavila tvář slunci. Bral to jako souhlas a z různých úhlů se snažil vystihnout nevšední krásu jejího obličeje. Vyhýbal se přitom pohledu na ňadra obepnutá těsným tílkem, která ho přitahovala jako magnet.

„Škoda, že nemám víc času,“ zalitoval při poslední fotce.
„Proč?“ nadzvedla obočí.
„Nevím, jen nechci, aby to skončilo,“ přiznal.
„Proč?“
„Třeba proto, že jsi krásná,“ sebral odvahu.
„To říkají všichni.“

Pomalu odcházel, když ho zastavila. „Chtěla bych je vidět,“ překvapila ho. Rychle načmáral na kousek papíru adresu a podal jí ho. „Až budeš mít cestu do Prahy, tak se zastav.“

Film vyvolal až po dlouhé době, zvláštní atmosféra sálající z fotek ho přinutila poslat je do soutěže, kde s nimi vyhrál několik cen. Pověsil jednu z nich na zeď a jen občas si při pohledu na ni připomněl prchavé kouzlo okamžiku, který mu časem zevšedněl.

Skoro by na ni zapomněl, nebýt jednoho sychravého dne, kdy brnkal na rozladěnou kytaru. Zadrnčení zvonku ho překvapilo, žádnou návštěvu nečekal. Opatrně pootevřel dveře, aby ji vzápětí spatřil. Proklouzla dovnitř, aniž by čekala na pozvání. Vypadala pořád stejně, jen dlouhé vlasy měla stažené gumičkou. Rozhlédla se kolem, když uviděla fotku na stěně zpozorněla a zadívala se na ni.

„Taková jsem?“
„Nevím… možná… tenkrát jsi taková byla.“
„Líbí se mi.“
„Mám jich víc.“
„Tahle stačí.“
„Proč?“ použil mimoděk její slůvko.
„Protože nikdy nezestárnu,“ usmála se.

Mlčky přikývl, protože měla pravdu. Během chvíle se chovala, jako by u něho byla doma. Posadila se na rozestlanou postel a vzala do ruky kytaru. „Neladí ti to,“ zabrnkala na struny. Nechápal, co se děje. Proč tady je? Jenomže jí to bylo jedno. Hrála si s kolíčkem, dokud kytaru nenaladila.

„Where have all the Flowers Gone,“ začala zpívat v angličtině, aby plynule přešla do češtiny. „Řekni, kde ty kytky jsou, co se tady mohlo stát.“ Okouzleně poslouchal její ochraptělý hlas a věděl, že na tuhle chvíli nikdy nezapomene.
„Nemáš cigaretu?“ odložila po chvíli kytaru. Podal jí krabičku gitanesek, které mu propašoval kamarád z Paříže, nedočkavě popotáhla a znovu vzala do ruky kytaru, aby se ponořila do neznámé melodie, která ho pohltila.

„Pokračuj,“ pobídl ji, když zmlkla.
„Proč?“
„Když budeš hrát, tak neodejdeš.“
„Třeba nechci odejít.“

Zvědavě prolistovala rozečtenou knížku, probírala se fotkami, nahlédla i do kuchyně, kde ukousla salám a s rohlíkem v ruce se k němu vrátila. Její bezprostřednost ho fascinovala, stejně jako nevšední krása, kterou brala jako samozřejmost. Nemohl odtrhnout pohled od siluety jejích ňader, s podprsenkou se očividně nezatěžovala a hroty bradavek výhružně napínaly tenké tílko.

„Můžu u tebe přespat?“ zeptala se klidně.
Zaraženě souhlasil a sledoval, jak se líně protáhla jako kočka. „Musím se osprchovat,“ oznámila mu. Podal jí čistý ručník a nechal ji, aby si vzala ze skříně zelenou košili, v které jezdíval na vandry.

Zmizela v koupelně, poslouchal šumění sprchy a přemýšlel, co má vlastně její návštěva znamenat. Vrátila se oblečená jen v košili, z pod které vykukovala opálená stehna. Mimoděk ho napadlo, jestli má vůbec kalhotky a pomyšlení na její nahé přirození vyvolalo vzbouření v poklopci, které nedokázal utajit. Vlhké vlasy jí splývaly do tváře, nedbale je prohrábla a posadila se k němu.

„Stojí ti,“ upozornila ho s úsměvem.
„Promiň,“ omlouval se.
„Mně to nevadí.“
„Vážně?“
„Proč by mělo? Aspoň vím, že se ti líbím.“

Přitulila se k němu, vychutnával si teplo jejího těla a pomalu, aby ji nevyděsil, vklouzl rukou pod košili. Spokojeně zavrněla a položila mu hlavu na ramena. Roztřesenými prsty rozepínal knoflíky, s úsměvem mu pomohla a tak se mohl během chvíle pokochat dokonalými prsy s naběhlými bradavkami, kterých se nemohl nasytit. Jemně ji políbil, vyšla mu vstříc jazykem a přitiskla se k němu, až ztratil dech.

„Půjdeme spát?“ zašeptala mu do ucha, když pomalu ztrácel poslední zbytky soudnosti. Neúspěšně se pokusil zkrotit své vzrušení studenou sprchou a s trčícím penisem odvrávoral do ložnice, kde na něho čekala schovaná pod přikrývkou. Vklouzl k ní, hladově se k němu přitiskla, a potom už zapomněli na okolní svět. Překvapila ho živočišnou touhou, s kterou přijímala jeho laskání. Nemohl se nasytit jejího mladého těla a když do ní pronikl, přivítalo ho hebké sevření rozdychtěné kundičky, které ho přivádělo do extáze. V milostné extázi téměř zapomněl na opatrnost, až na poslední chvíli z ní vytáhl naběhlý úd a zkropil zarostlý podbřišek sprškou semene.

Usnuli až k ránu, zpocení, unavení a vyčerpaní. Probudily ho ostré paprsky pronikající pootevřeným oknem. Pohlédl jí do tváře, tiše oddechovala a najednou vypadala mladší, zranitelnější, než si pamatoval.

Zůstala u něho pár dnů, které si pamatoval do posledního detailu. Marně doufal, že u něho zůstane, rozloučila se s ním letmým polibkem, a potom zmizela, aniž by vysvětlila, co měla její návštěva znamenat.

Ještě dlouho ji vyhlížel, ale postupem času zapomínal. Vzpomněl si na ni až v překotných listopadových událostech roku osmdesát devět, kdy ji zahlédl v davu na Národní třídě. Neúspěšně se k ní snažil probojovat, ale situace začala houstnout, a tak ji stihl jen rychle vyfotit. Fotka dívky, která šla s kytkou proti zachmuřeným příslušníkům veřejné bezpečnosti mu přinesla slávu, která znamenala přelom v jeho životě. Jako jeden z mála byl při setkání Václava Havla s komunistickou nomenklaturou, posléze dokumentoval válečné zločiny v bývalé Jugoslávii a stal se prominentním fotografem, který si plně užíval neomezené možnosti svobodného světa. Jen občas, ve slabé chvilce, si vzpomněl na pár dnů jednoho léta, které se mu ztrácelo v nostalgickém oparu.

Potkal ji ještě jednou, když po letech znovu projížděl ospalým městečkem v pohraničí. Procházel se starými uličkami, které se nezměnily a zabloudil až ke kamenné zídce, kde tenkrát seděla. Chtěl už odejít, když si všiml shrbené postavy postávající opodál. Vyhublá žena s prošedivělými vlasy, neupravená a nepřítomně zírající před sebe mu jen vzdáleně připomněla dívku, kterou bývala.

„Můžu si vás vyfotit?“ zeptal se opatrně.
„Proč?“ zvedla k němu otupělý zrak.
„Je to opravdu ona,“ pomyslel si vyděšeně.
„Nevím,“ přiznal.
„Zaplať a dělej si se mnou, co chceš,“ ucítil z jejího dechu alkohol.

Bez přemýšlení jí dal všechny peníze, které u sebe měl, jen aby mohl odejít. Jen z povinnosti udělal pár fotek a pomalu odcházel, když ho zastavila. „Jsem pořád krásná?“ zasmála se uštěpačně. Pochopil, že ho poznala a raději utekl.

Výstřižek z tisku:

Nenechte si ujít retrospektivní výstavu ikony české fotografie, která mapuje jeho tvorbu v průřezu času.

Na výstavu jsem se zatoulal i já, pouhý pisálek erotických povídek. Téměř náhodou jsem objevil tři fotografie vystavené až vzadu, kam nikdo nechodí, stranou pozornosti. Dvě z nich jsem znal, ale třetí mě zaujala. Vrásčitá tvář, v které bych téměř nepoznal dívku, která byla kdysi krásná. „Chcete slyšet její příběh?“ všiml si mého zájmu prošedivělý muž. „Bylo horké léto a já projížděl ospalým městečkem,“ začal vyprávět.