*Další netradiční zpracování klasické pohádky.*

KARKULKA

(Klasická pohádka z pohraničních hvozdů)

Na jedné silnici
v království trhu

Chaloupka rozdraná
poblíž té silnice,
sedmkrát trestaná
bydlí v ní světice. Fandila od mládí
procházkám v šeru,
na jejich památku
pase dnes dceru.

Macatou dívenku,
s nosem jak bambulka,
červeným od rumu
– no, prostě Karkulka.

V poledne matička
Karkulku vzbudila
– dala jí po hubě
a rázně velela:

„Červenou sukénku
oblékni rychle,
babka nám za lesem
ňák divně chrchle!

Dones jí guláše,
aspoň půl hrnka,
ať se nám vykřeše
– skáče jak srnka!“

Dcera se protiví,
rudá je celá,
sukni si oškliví,
utéct by chtěla.

„Co tě to napadá
– červená suknice!
Vždyť zase přiláká
chlípného myslivce!

Děděk je senilní
– já mladá děva,
než ten se udělá
– ráno se bělá!

Cožpak už smí se to
v pořádných pohádkách?
Hlavu jak koleno
a zuby na drátkách!

Má sladká Karkulko,
skuhral ten oplzlák,
vemu tě na disko
– tam bych si aspoň mák.

Vepříka, i když zamřený
jako ten včera
jen když má mařeny,
čeká tvá dcera.

Matka se usměje
a slastně protáhne,
dceru svou po hřbetě
rozverně přetáhne:

Pakuj se, nezdržuj
a lesem uháněj!
Babku tam pozdravuj,
nikde se neflákej!

Chlupatejm myšlenkám
nedávej průchod,
sic bába ještě nám
prochlastá důchod!“

Popadla Karkulka
košíček s jídlem
a lesem prolétla
jak píchlá šídlem.

Co je to za fóry
tak brzy po ránu?!
Wolf se tu palacatí
v bábině županu:

„Na, endlich Kcharkulka!
Muj óka nevjerži,
grosmutr já fryštykat
ty šústat k fečerži!

Spánila defenka,
nestala u tferži!
Óna geld vyfikat
Kcharkulka uvjerži!“

„Tak to sis vybral
parádní zábavu!
Nejseš, ty blbečku,
tak trochu na hlavu?

Ještě mě nazýváš
spanilou děvenkou
vždyť ojels babičku
s chronickou kapavkou!

Se mnou teď pošpásuj
to bude rajc!
Krom toho košíčku
přenáším AIDS.“