Častokrát kladl jsem si tuto otázku,
když myslívat jsem začal na lásku.
Úradkem starořeckých bohů se tak stane,
smyslné zvědavosti plamen náhle vzplane
a nikde žádné návěští
– že se blíží neštěstí…
Jak smysly oklamaný romantický bloud
na vlnách snivé poezie chtěl jsem plout
lepým dívkám hladit jemné vlásky
– a líbat je jen z čiré lásky…
Domníval jsem se být zahradníkem,
jenž veden tím ušlechtilým zvykem,
na huňaté medvědí kůži
dívkám bude štěpit jejich růži,
že vonět bude záhon,
v nějž, jak žádá lásky zákon,
jsem símě poezie zasel…
Však potkal jsem tu,
jež jediná na světě
věděla ihned nejlépe
– že jsem jen slepý osel!
Komentáře 6
👍 A pěkná fotka.
Velmi jsi mne potešil uměním nic konkrétního nemapsat, ale ledacos naznačit. Dnes mám prostě dobrý den.
Mám problém poezii pouze číst - musím ji slyšet. A když není audiostopa, snažím se číst nahlas, v bláhové naději, že snad umím přednášet. Je to pěkné, je to úsměvné. A připomíná mi to písničku Karla Kryla "Běla", ta sice není tolik přímočaře erotická, ale její vyznění je podobné. Ono slovo "láska", jež v romantické literatuře je téměř bezpohlavní, v realitě se rovná touze právě po konkrétnosti pohlaví. A kdo to nepřijme, je za hlupáka, ne-li přímo za blbce.
Já mám problém pochopit samotný pojem láska - i když jsem o tomto jevu přečetl spoustu i vědeckých pojednání. Zatím bych se podepsal pouze pod výrok: I když nevím, co to vlastně je, tak nejkrásnější bývá šílená.
Vždycky si můžeš text vytáhnout do wordu, který má funkci pro čtení napsaného textu. Ale určitě by bylo zajímavé si Teiresiasovi verše poslechnout v podání nějakého zkušeného umělce a mít to jako opravdovou Nedělní chvilku poezie.
Krásné verše, při kterých mi stekla kapka slzy po tváři. Básník hledal definici lásky a ženu svých představ. Nakonec potkal zrovna jako já, tu nejlepší, svou milovanou manželku. To byl skromný kvítek na louce plné vábných květů plevele.
Nahlásit komentář