V kterém čase a kde si žije
mého štěstí vznosná bílá amfibie
proč na zádech mne pálí slasti mráz
když v tobě kořením jak zimostráz…
Ač pouhopouhý krušpánek
přec ráda zveš mne na zámek
již mnohé roky a i dnes
na smyslné touhy dlouhý ples…
Přilétám vždy a vskutku rád
co bouřňák tvé vášně kamarád
bych za žhavého mrazení
ukojil to smyslů libé soužení…
Však dnes ač nevím proč či zač
táži se jak úplný zelenáč:
To co v nás tak bouřně žije
je životní poezie?