Žaneta na návštěvě 03 🇨🇿

V ranním oparu se ztrácí ztichlý dům, v kterém se odehrává náš příběh. Sousedé narozdíl od nás neví, co se v něm odehrává, ale věřím, že by je to zajímalo víc, než tušíme. Prozatím všichni aktéři spí, to se však rychle změní, věřte mi.

Vyhladovělá Žaneta se odplížila do kuchyně, aby se aspoň trochu najedla. Ačkoli jí už bylo lépe, stále se ještě necítila ve své kůži. Bylo jí trapně, místo aby sestře pomáhala s malou, tak se od ní nechávala opečovávat. „Až přestane ta urputná bolest hlavy, budu jí muset pomoct,“ napadlo ji. Cestou si před zrcadlem nedbale prohrábla rozcuchané vlasy a upravila si vytahané tričko. „Teď bych asi Dušana moc nerajcovala,“ povzdychla si. 

V kuchyni s přemáháním ukousla rohlík namazaný máslem a vydala se za Evou, kterou slyšela z podkroví. „Docela to tady prokouklo,“ pochválila ji při pohledu na vymalovanou a uklizenou místnost.  

„Taky to dalo zabrat,“ odhrnula si Eva urousané vlasy z obličeje. „Už je ti líp?“ zeptala se starostlivě při pohledu na její pobledlou tvář. „Radši si ještě odpočiň, potom se za tebou zastavím,“ usmála se na ni.

Žaneta se tak ještě celé dopoledne vyvalovala v posteli a teprve k obědu se donutila osprchovat. Ačkoli se jí udělalo lépe, stejně se nimrala v jídle a jen s přemáháním aspoň něco snědla. Aby Evě vynahradila její pozornost, s kterou se o ni starala, věnovala se zbytek dne Rozárce. 

„Co se vlastně stalo mezi tebou a Dušanem?“ zastavila se za ní Eva k podvečeru. „Nechtěl mi nic říct, vy jste se pohádali?“ Žaneta nepatrně zaváhala, ale pak se jí se vším svěřila. „Vidíš, s tím se mi nepochlubil,“ nadzvedla obočí Eva.
„Stejně to bylo kvůli tobě,“ bránila se zrudlá Žaneta.
„Jasně, za všechno můžu já.“
„A ne snad?“
„Začala jsi s tím ty,“ upozornila ji Eva.
„Ty ses první svlékla.“
„A tys mě první vyprstila.“

Ještě chvilku se dohadovaly, když si Žaneta všimla sestřiných naběhlých bradavek napínajících obepnuté tílko. „Ono ji to snad vzrušuje,“ došlo jí vzápětí. Zaraženě přitom ucítila známé zašimrání v podbřišku. Eva k ní přistoupila a zlehka jí přejela prsty po tváři. „Můžeme jít k tobě, jestli si to chceš zopakovat,“ navrhla. 

Žaneta stále cítila výčitky, že ji nechala napospas starostem s Rozárkou a úklidem, a tak souhlasila. Zatímco se Eva zdržela v koupelně, svlékla se do naha a s koleny křečovitě přitisknutými k sobě na ni čekala se strachem, co bude následovat, protože tušila, že rychlým vyprstěním to tentokrát neskončí. 

„Už jsem tady,“ objevila se Eva nedbale zahalená v županu. „Malá bude ještě spát, tak máme čas si to užít,“ nechala ho spadnout na zem. „Hezky mi ji ukaž, nestyď se,“ klekla si před ni a odtáhla jí dlaněmi kolena od sebe. Prsty jí roztáhla pysky a Žaneta vzrušením téměř nedýchala, když ucítila její teplý dech na přirození. „Chce mě vylízat,“ pomyslela si vyděšeně, protože jí bylo jasné, k čemu se schyluje. 

„Krásně voníš,“ vydechla Eva roztouženě. Vzápětí přitiskla ústa k její kundičce. Žanetě mimoděk uniklo z úst tiché zasténání, které sestru povzbudilo, aby špičkou jazyka pronikla mezi stydké pysky. Beze studu prolízla celou štěrbinu od análu po celé délce až k poštěváku, u kterého se zastavila a jemně ho stiskla mezi zuby. Opatrně ho sála, dokud ji Žaneta neprosila, aby toho nechala, protože se bála dalšího ponížení v podobě mokrého orgasmu, který jí akutně hrozil. Raději sklouzla rukou mezi nohy a rychle se sama dodělala. Jen zpovzdálí přitom vnímala Evu, která si v kleče projížděla kundičku.

Po slastném vyvrcholení se Žaneta sesunula na gauč, sestra ji ale nenechala vydechnout a hladově ji políbila ústy vonícím jejím vzrušením. Rozpačitě jí polibek opětovala a snažila se ignorovat chuť vlastního přirození, která ji nečekaně vzrušila. „Teď to potřebuju taky,“ odtrhla se od ní po chvíli Eva. Rozvalená s doširoka roztaženýma nohama na ni čekala, až sebere odvahu oplatit jí její laskání.

Ačkoli Žaneta věděla, že tomu neunikne, snažila se to co nejvíce oddálit a věnovala se jejím prsům rozlitým po hrudi. Olizovala nahnědlé prsní dvorce, hrála si jazykem se zduřelými bradavkami, hnětla dlaněmi povolená ňadra, dokud ji Eva se skučením neprosila, aby ji konečně vylízala.

Žaneta sebrala zbytky odvahy a se zatajeným dechem sklouzla mezi její stehna. Při pohledu na rozevřenou štěrbinu sestřina přirození ale ztratila veškeré zábrany a nedočkavě ji ochutnala. Zvědavě olízla stydké pysky, nasládlá chuť jí okamžitě připomněla pubertální experimenty s vlastním pohlavím. Vzrušená na nejvyšší míru vklouzla jazykem dovnitř. Jakmile jazykem našla ztvrdlý hrbolek poštěváčku, Eva vypískla a tlačila jí dlaněmi hlavu pevněji do klínu. Žaneta vcucla poštěváček mezi rty, stejně jako to dělala sestra před malou chvílí, a urputně ho sála. 

„Nepřestávej… už to na mě jde… nepřestávej… prosíííím,“ svíjela se Eva jako smyslů zbavená. „Udělej mě… udělej mě,“ povzbuzovala Žanetu, která se dusila mezi jejími stehny. Rozrajcovaná Eva skučela blahem, náhle sebou škubla a s prsty zabořenými do jejích vlasů vyvrcholila. 

„Málem jsi mě udusila,“ vyčetla jí Žaneta, když se vynořila z hlubin jejího klínu. V tom je ale vyrušil šramot na chodbě. Zaraženě uviděly Dušana, který se objevil mezi dveřmi. Nevěřícně vytřeštil oči na dvojici, která se marně snažila zamaskovat svou nahotu a jakmile pochopil, o co jde, beze slova odešel. 

„Tohle si budeme muset asi nějak vyžehlit,“ povzdechla si Eva. „Doufám, že mi s tím pomůžeš,“ pohlédla na Žanetu, která neochotně souhlasila. Chtěla se obléct, ale Eva ji zastavila. „Stejně by ses za chvíli zase svlékala,“ zasmála se. 

V ložnici našly Dušana uraženě sedícího na posteli. „Nedělej bubáka,“ zajela mu Eva rukou mezi nohy. Žaneta se k němu posadila z druhé strany a nesměle ho políbila. Ještě chvíli se vzpíral, ale potom je nechal, aby ho s chichotáním svlékly. 

„Můžeš si vybrat, kterou chceš,“ dala mu na výběr Eva, aniž by se zeptala Žanety, jestli s tím souhlasí. „Musíš být ale opatrný, Žanda je ještě panna,“ upozornila ho, když spočinul pohledem na její sestře. „Takhle to bude lepší, ať se nestane nějaká nehoda. Jedno dítě v rodině stačí,“ zašmátrala v nočním stolku, aby mu podala kondom.

Žaneta ztuhle čekala, až si ho navlékne. Zmítaly jí protichůdné pocity, zvědavost z toho, jaké to bude, přehlušoval strach z bolesti. Věděla ale, že už není cesty zpět, a tak ho nechala, aby na ni nalehl. Zaklínil se mezi její roztažená stehna a rukou si pomohl mezi stydké pysky. Nejdřív žaludem opatrně projížděl růžovými závojíčky, potom lehce zatlačil a pronikl dovnitř. Opatrně překonal odpor její panenské blány a až po chvíli zprudka přirazil. Vyjekla bolestí a zvláčněla pod jeho tělem. Nechal ji chvilku vydechnout, teprve potom se rozpohyboval v kopulačních pohybech. Jak bolest pomalu ustupovala, začala mu samovolně vycházet vstříc boky. Sice stále cítila nepříjemný tlak a řezání v právě odpaněné kundičce, ale příjemné pocity pomalu převažovaly. Dušan se rozjel ve strojovém tempu, teď už na ni nebral ohledy a zplna si užíval těsného sevření její mladé kundičky. Náhle se jí zatmělo před očima a překvapivě vyvrcholila o krátkou chvíli dřív než on. 

Když bylo po všem, nepřítomně pohlédla na zakrvácená stehna a odpotácela se do koupelny, kde zchladila bolavou kundičku proudem vlažné vody. „Tak už to mám za sebou,“ pomyslela si při vědomí, že se konečně vyrovnala zkušenějším kamarádkám.

Opouštíme Hošťouňany ve chvíli, kdy se stalo všechno podstatné. Ospalá vesnice si dál žije svým životem. aniž by měli její obyvatelé tušení o tom, co se stalo za zdmi rodinného domku. Dlouho jsem váhal nad případným pokračováním, ale myslím, že už bylo vše řečeno. Jestli se Vám povídka líbila, rád si přečtu vaše komentáře. A pokud se Vám nelíbila, nebojte to také napsat, protože i kritika má své místo.