Jako mladé ucho jsem dostal lázeňskou léčbu. Byl jsem dlouhý kluk s podváhou a měli mě tam donutit abych něco přibral. Zábavy tam bylo dost a já ve věku, kdy kluci zkouší své štěstí u dívek, jsem se s jednou holkou seznámil. Byla o něco menší než já, postavičku tak akorát a hlavně, oproti ostatním holkám měla …
Sluníčko svítilo o sto šest a já se blaženě vyvaloval na dece na břehu rybníka. Když už bylo hodně horko, hupsnul jsem do vody a ochladil se. Bylo to tady pěkné zákoutí, půl hodiny pěšourem od silnice, takže zájem motorizovaných mastňáků nehrozil. Opodál vtékal do rybníka potůček s krásně čistou vodou. Místo prostě ideál. Každý rok …
(Tak toto je volné pokračování seriálu Stará hájenka. V úvodní kapitole ještě žádný sex není. Musíte si počkat, jak se příběh rozvine v dalších kapitolách.) Kapitola první, pojednávající o tom, jak se líčí past na hajného Poděsa. Listopad v tomto roce zatím ukazoval svoji nevlídnou tvář. Pokud nepršelo, drobně sněžilo. K tomu nevlídný vítr od severu. Počet přečtení: 622
Vracel jsem se zrovna ze záchodu do sálu, když taneční mistr zavelel: „Pánové pro dámy!“ Kluci vystřelili jak šípy a já se loudal pomalu dovnitř. Počet přečtení: 628
Pracoval jsem jako údržbář v jedné betonárce. Jednou na odpolední šichtě volal dispečer, že na silech stojí jeden šnekový podavač. Sebral jsem kabelu s nářadím a šel se na to podívat. Výtah na sila byl přilepený na bok sila, jenom oplechovaná konstrukce. Klec výtahu byla otevřená, pouze na boku krytá drátěnou sítí. Počet přečtení: 503
Anička Krajčová, za svobodna Vobořilová, zrovna dávala malého Ivánka do postýlky, když se ze dvora ozval strašný řev babky Vobořilové, doprovázený tupou ranou. Položila ho do postýlky a honem vyběhla na dvorek. Počet přečtení: 265
Pozvání, které přišlo od továrníka Soukupa, mě vůbec nenadchlo. Měl jsem v plánu vyrazit s přáteli po vlastech českých, ale toto pozvání na večerní slavnost se nemohlo odmítnout. Už jsem nenáviděl ty stále stejné fráze a opičení se. Mrzutě jsem se oblékal a plánoval, že jak to půjde, tak od tam potichu zmizím. Počet přečtení: 301
Letní den sálal horkem, na nebi nebyla ani stopa po obláčku a jezero se třpytilo smaragdovou zelení své vody, utopené do hloubi pískovcových skal. Půjčili jsme si s Jitkou v půjčovně člun, já vesloval zády ke směru jízdy a Jitka seděla vzadu a navigovala, kudy mám jet. Líně nechala protékat vodu mezi prsty ponořené ruky a občas …
Dovolte dámy, abych se přestavil. Jsem obyčejný, tuctový chlap, jakých kolem vás běhají spousty. Je mi čtyřicet, jsem rozvedený, protože moje bývalá žena seznala, že žít s takovým trotlem jako já nemá cenu. Bydlím v rodinném domku, spíš vilce na okraji našeho města. Povoláním biolog, pracuji ve výzkumu a práce mě natolik drží, že někdy zapomenu i …
Odpolední zubní ordinace byla vždy nejdelší a nejméně příjemná. Zuzana nahlédla do čekárny. „Tak zatím je prázdno paní doktorko.“ Doktorka si s úlevou sedla a Zuzana chystala kávu. Počet přečtení: 412
on RequiemZajímavý příběh, jen škoda že je z archivu.
on Robertova ženaTaková "jednohubka," jak by někdo řekl :-) on RequiemHezký. Jen tak nějak bez konce, dle mého názoru. A…
on Naše rodinka – Večer po prohlídce 3Uz sem se bal, ze je zas prefikne jeste ten den al…
on Requiem👍 👍 👍 ale v ty době asi domestos jeste nebyl 🤔🤦♂️…