Koťata. Tak nám říkaly kluci nejčastěji. Nevím proč, ale všechny nás takto oslovovali. Možná jsme v sobě měly něco kočičího, možná je za tím něco jiného, ale začaly jsme se tak občas titulovat i samy mezi sebou. My, to je studentky jedné vysoké školy ubytované na kolejích ve dvou sousedních pokojích. Já bydlím s Janou a vedle …
Procházel jsem se se svou Martinou městem, courali jsme po ulicích v dopoledním slunci, koukali se do výloh. A hlavně jsme si povídali, líbali se a bylo nám spolu dobře. Moc dobře. Martina měla jen modré letní šaty. Napadlo mě, jestli ještě něco dalšího. Když jsme se k sobě tulili před jednou z výloh, zajel …
Říká se, že nevstoupíš dvakrát to téže řeky. Můžeš sice vstoupit do stejné řeky na tomtéž místě, ale poteče v ní už jiná voda. Podobné pocity jsem měl teď já. Vstupoval jsem znovu do téhož pokoje, doprovázen toutéž ženou. Mou dcerou Pavlínou.A v hlavě jsem měl opět podobný zmatek, jako poprvé. Ano, znovu jsem se …
„Nač to utajení?“ zeptal jsem se Pavlíny.„Scházíme se tu jako spiklenci, jako kdybychom chtěli svrhnout vládu,“ pokračoval jsem v lehce žertovném tónu, abych trochu odlehčil situaci.„Ale tati, vždyť přece víš, proč jsme tady,“ odvětila rázně a mně se opotilo čelo.„A nezkoušej mě zviklat nebo ukecat nebo se z toho vyvlíknout,“ dodala ještě důrazně.Když se přitom …
Když se vdávala dcera Pavlína, byla to velká sláva. Ženich Martin byl sympaťák, svatba byla nádherná, nová rodinka zářila štěstím. Všechno dobře dopadlo, mohlo by se říct. Příběh jako z pohádky. Jenže ono pověstné „žili spolu šťastně až do smrti“ nebylo až tak bez chybičky. Děťátko stále nepřicházelo. A prázdná kolíbka kalila jejich štěstí. Jednou …
Slavily se Jardovy narozky a naše partička zase využila chajdu u rybníka. Sešli jsme se tam v až nečekaně početné sestavě. Každý, jak je u nás dobrým zvykem, přinesl něco dobrého k jídlu nebo pití. Oslavenec, samozřejmě, nejvíc. Slavilo se, jedlo a pilo. Všichni jsme bavili a užívali si příjemnou pařbu. Padla už tma, ale …
„Jééé-ech, to zas byl den,“ vydechla unavená asistentka Tamara, ještě celá vystresovaná z práce. Konečně sice vypadla z kanceláře a nechala všechny papíry, schůzky a termíny za sebou. Ale v hlavě jí pořád vířily tisíce myšlenek a nedovedla se uvolnit. Celé tělo jí cestou domů bolelo z toho celodenního napětí. Zabouchla za sebou dveře, odkopla …
S Mirkem a Martinou se známe už dlouho, jsme kamarády ještě za svobodna. Občas se setkáme, pokecáme, byli jsme i na společné dovolené. Aspoň se děti mezi sebou zabavily. Mirek jezdívá na dlouhé, většinou tříměsíční, stáže do zahraničí. Asi mu to vynáší, ale nechápu, jak to tak dlouho může vydržet on, nebo jeho Martina. Počet …
Předpověď počasí slibovala všechno možné, jen ne pěkné počasí. Místo babího léta mělo být sice ještě celkem teplo, ale skoro zataženo a místy přeháňky. Jenže já si na internetu našel lokální předpověď a podle té pršet nemělo. Tedy aspoň na Hrádku, kam jsme chtěli vyrazit s manželkou, abychom se mohli nerušeně věnovat našemu koníčku. Focení …
Jednou jsem dostal nápad na erotickou fotografii. Ten nápad mě zaujal a nepustil. Zaujal mě dokonce tak, že jsem ho popsal přítelkyni a poprosil ji, abychom ty fotografie spolu nafotili. Pochopitelně, že byla proti, přece se prý nebude svlékat a fotografovat nahá někde venku. Ale zaujetí mě nepustilo, nedal jsem se, vysvětloval, lichotil a vemlouval …
on Kristýnka 67 B – KonecTak tohle ten konec co jsem čekal až ho napíšeš .…
on Kristýnka 67 B – KonecSvým způsobem smutnější konec celé série, asi práv…
on Kristýnka 67 B – KonecSuper série.... Sice trochu drastické konce, ale v…
on Lesní pichKrásná povídka. To, že se nestal další obětí čarod…
on Kristýnka 66 B – NapadeníMyslim ze samovrazda ku ktorej byvalka ma naslapnu…