„Už je z tebe vdaná paní?“ „Ano,víc než dva měsíce.“ „A…?“ „Zatím je to dobré, chová se ke mně s úctou, slušně a nehudruje nad každou maličkostí.“ „No tak vidíš, třeba to vyšlo na výbornou. Vypadáš spokojeně.“ Začala se trochu ošívat a měl jsem pocit, že mi něco chce říci a neví jak na to. …
Latifa 5. Týdny běžely, uplynuly tři měsíce od našeho odletu z Iránu a žádný e-mail od Mahmúdova sekretáře, oznamující připravenost stavby, nepřicházel. Jen Kurt sem tam poslal dotaz, zda se něco děje a že má dvanáct chlapů v bojové pohotovosti a nechce brát žádnou větší zakázku. Začal totiž podnikat na vlastní triko. Přeposlal jsem mu …
Latifa 4 Se srdcem bušícím někde v krku rozdýchávajíc předchozí akci…. No, už je na tobě hochu znát věk, ten ošidit nejde. Samira, přitulená s hlavou na mých prsou také rozdýchávala svou jízdu. Počet přečtení: 607
Latifa 03 „Nevím, co ti na to říct. Kluci jako by si navzájem vypadli z oka. A podobní jsou mi velmi málo. Naštěstí.“ Usmála se a fotografii uložila do stolu. „Jak dlouho budeš v Iránu?“ „Dnes je pátek čtrnáctého března, takže do příštího čtvrtka. Odlétáme odsud ve čtyři ráno.“ „Víš, já bych si tě ráda …
Latifa II. V pokoji tiše šuměla klimatizace a vzduch byl provoněn nějakou velmi příjemnou, hutnou esencí. Jinak ticho jako v hrobě a Zafira nikde. „Nu což, asi má jiné povinnosti,“ pomyslel jsem si a zalezl nahý pod pokrývku. Oči padaly únavou a v polospánku mne začaly hladit jemné ženské ruce na velmi exponovaném místě, čili …
Letadlo z Norimberku přistávalo dvanáctého března 2014 na vídeňském letišti Schwechat a rolovalo k budově. Mezi cestujícími, kteří přistupovali do letadla na lince Frankfurt, NorimbAerk, Vídeň a Teherán byla i má maličkost. Počet přečtení: 514
Duha, vznášející se na vodopády Iguazú, byla úchvatná. Scenérie hlubokých propastí, do kterých padají miliony tun vody, ohromující řev z kaňonů v kterých mizela voda řeky Paraná. To byl můj kontakt s vodopády. Jenže dovolená se chýlila ke konci a nastal čas se vrátit k Luisovi na ranč. Chtě nechtě. Počet přečtení: 440
27. března nastal den předání poslední části mé práce. Kurt spokojeně poblafával z fajfky, když zástupce investora podepisoval protokol o převzetí. Jeho chlapi se těšili domů, jak řekl. „A co ty, Vladimíre? Ty letíš dvanáctého, ne?“ „Neletím.“ „???. Neříkej, že tobě se tady tak zalíbilo, že se ti nechce domů.“ „Vždyť si s chlapy chystal …
Dny běžely, jako splašené. Vánoční stromek, ozdobená pínie, v jídelně, mi připomenul, že jsou opravdu Vánoce. Kurt a v podstatě všichni chlapi z Evropy odjeli domů za rodinami, já nikam nespěchal a vidina hnusné, lezavé zimy mne do Evropy rozhodně nelákala. Počet přečtení: 449
Měkkýš vyklouzl ze studánky rozkoše, perleťová kapalina stékala v žlábku zadnice této krásné neznámé a vsakovala do potahu divanu. Hebká ručka začala probouzet mého lenocha. Za chvíli byl opět v plné bojové pohotovosti. Precizně jezdila po tyči a ústy žmoulala pytel. „Na čtyři!“ Plundroval jsem jí mušli nejméně čtvrt hodiny a drže hebké boky, sázel …
on Na ostrověSuper povídka. Pěkná inspirace Robinsonem Crusoe.…
on Na ostrověPovedené ztroskotání. :-D A šukali šťastně až do s…
on Na ostrověNo je to krása, jak kdybych tam byl😀
on Na ostrověVýborná povídka, silně mi to připomíná to jak vlas…
on Na ostrověČekal jsem Modrou lagunu, ale tohle je masakr. Sta…