Příběh jako ze života. To je fakt síla. „Tlak v koulích mám na úrovni 2+.“„???“„Ještě dvakrát prohrábneš hnízdo a máš to v ruce.“„Kdybys nekecal. Všimla jsem si několikrát co vydržíš.“Decentní zaklepání na dveře… Ručka vystřelila z hnízda právě včas a zapla poklopec. Zips tak tak neskřípl plameňákovi křidýlka. „Nerada ruším. Pojď se podívat, televize divně …
Romantický příběh se dál úspěšně rozvijí… Dny běžely tempem dostihových koní, překlopil se čtvrtek. V obchodech vánoční výzdoba, ruch a davy koupěchtivých zákazníků. V kapse peněženku a poukázku na pět set korun. Máma fabrika se plácla přes kapsu. Také bych potřeboval dárek pro Martinu a pokud mám jet do Opavy, bylo by navýsost slušné obdarovat …
Romantický příběh se nadále krásně rozjíždí… Ospalé nedělní ráno mne zastihlo u pracovního stolečku v obýváku. Vrtám se v jakési barevné přenosné potvoře alá Sovětský svaz. No konečně. Řádkový rozklad naskočil s typickým písknutím a vysoké napětí zapraskalo. Obraz nic moc, co také chtít od delta obrazovek, že? Však také koloval mezi kutily vtip: zelená – flek, modrá …
Pokračování jako v červené erotické knihovně… Neděli jsme v podstatě prošoustali. Nikoliv promilovali, nýbrž bohapustě prošoustali. Pokud si dobře vzpomínám, šťouchů bylo pět. „Proboha, vždyť tě ušoustá,“ napadlo mne, když se její malá ruka chopila pošesté klíče k její studánce. Poslední šoust nebo zdechneš… Poobědní zdřímnutí mi naštěstí vlilo trošku sil do žil.„Už fakt nemůžu, …
Nečekané setkání má i nečekaný další průběh… Linka městské dopravy nás vyklopila u obchodního domu Budoucnost. Když se obchoďák stavěl, byla u něj cedule PRIOR, takže se mu tak občas říkávalo. Sníh křupal pod podrážkami a sto metrů do grillbaru jsme spíš proklouzali než prošli. Usadíme se na volné místo k obrovskému akváriu, plnému sladkovodních …
Nenadálá návštěva má i nečekané pokračování… Začala loupat brambory a pokradmu mne pozorovala.„Řekni mi něco o sobě. Zatím jsi toho moc na sebe neprozradil. A proč nemáš žádnou holku?“„Protože chci ženskou nejen do postele, ale také do nepohody. Bohužel,takové už zřejmě vymřely. Každá hledí dostat se hbitě pod čepec. Hned by mne tahala do rodiny …
„Sakra, ať to vezme čert,“ zaklel jsem. Vlak do Havířova mi ujel o dvě minuty. Tak a teď budu dřepět v omšelé nádražní čekárně v Ostravě-Porubě dvě hodiny a čekat na další spoj směr Český Těšín. Ještě jedno zaklení a mé naštvané já zalezlo do čekárny. Pozdní listopad roku 1983 se hlásil lezavou zimou, …
„Už je z tebe vdaná paní?“ „Ano,víc než dva měsíce.“ „A…?“ „Zatím je to dobré, chová se ke mně s úctou, slušně a nehudruje nad každou maličkostí.“ „No tak vidíš, třeba to vyšlo na výbornou. Vypadáš spokojeně.“ Začala se trochu ošívat a měl jsem pocit, že mi něco chce říci a neví jak na to. …
Latifa 5. Týdny běžely, uplynuly tři měsíce od našeho odletu z Iránu a žádný e-mail od Mahmúdova sekretáře, oznamující připravenost stavby, nepřicházel. Jen Kurt sem tam poslal dotaz, zda se něco děje a že má dvanáct chlapů v bojové pohotovosti a nechce brát žádnou větší zakázku. Začal totiž podnikat na vlastní triko. Přeposlal jsem mu …
Latifa 4 Se srdcem bušícím někde v krku rozdýchávajíc předchozí akci…. No, už je na tobě hochu znát věk, ten ošidit nejde. Samira, přitulená s hlavou na mých prsou také rozdýchávala svou jízdu. Počet přečtení: 948