„Tři… dva… jedna… zážeh!“
Stovky tun paliva v útrobách nosné rakety Morana 3 řízeně explodovaly a raketa se pomalu ale jistě vydala vzhůru k obloze.
Bylo 16. dubna 2335 a Velkomoravská říše právě vysílala svoji první pilotovanou raketu do temného lůna vesmíru.
A já, Albert, jediný člen posádky, dehydrovaný a vyčerpaný, jsem ležel připoutaný v jejím horkém kokpitu.

Když v roce 2315 vyhlásila nejvyšší kněžna Boleslava XXIII. náš vesmírný program, svět se nám smál.
Jenže Velkomoravská říše tehdy slavila dvě stě let od chvíle, kdy se z trosek starého světa zrodila nová supervelmoc a tímto ambiciózním plánem vyvrcholily velkolepé oslavy tohoto výročí.

Po roce 2050 upadl svět do naprostého chaosu – nekontrolovaná migrace, rozpad tradičních struktur a ekonomický kolaps udělaly z Evropy líté bojiště.
Česká republika se rozpadla, stejně jako ostatní národní státy, na menší územní celky.
Kdesi ve hvozdech kolem Radhoště znovu ožily staré kulty, snad se ani sama Matka Země nemohla dívat na ten chaos a dala novou sílu slovanským ženám.
Ty převzaly otěže a obnovily kult bohyně Morany, spojily ženskou sexualitu se společenskou mocí, ovládly a stabilizovaly nejdříve okolí Radhoště a poté celou Moravu.
Pomalu ale jistě zvětšovaly území Velkomoravské říše, jak nově vznikající státní celek nazvaly na památku dávné minulosti.
Po Moravě získaly území zpustošených Čech, unaveného Rakouska a poté následovaly městské státečky sluncem zalité Itálie.
Bratrská Polská knížectví se přidala dobrovolně a během pár desítek let zabrala Velkomoravská říše celou Evropu a stala se světovou velmocí číslo jedna.
V říši vládl matriarchát, ekonomika i společnost stála na starých rituálech a poslušnosti mužů.

T mínus 6 hodin
„Pamatujete na prvního amerického kosmonauta, Alana Sheparda?“ hřímal v řídicím středisku velkomoravského kosmického programu hlavní inženýr, jeden z mála mužů s technickým vzděláním.
Řídící sál byl plný kněžek, operátorek a novicek, které zajišťovaly náročný kosmický program, inženýra si však moc nevšímaly, vždyť to byl jen pouhý muž.
„Pomočil se přímo ve skafandru! Neměli čas ho vytáhnout. To v našem vesmírném programu nemůžeme riskovat!“
Na tom něco bylo a hlavní kněžka Libuše musela uznat, že i muž může mít občas dobrý nápad.
Pokynula svým pobočnicím, Kazi a Vlastě.
Ty k ní přistoupily ke krátké poradě, všechny oděné do poloprůhledných hedvábných rouch, pod kterými se rýsovala jejich dokonalá, cvičená těla.
Ukazovaly směrem ke mně a radily se, nakonec zavelela Libuše přísně: „Žádná tekutina nesmí narušit mikroklima skafandru.
Odteď žádné pití. Kazi, podej mu ten močopudný čaj, dostaneme z něj každou zbytečnou kapku vody.“
Na ta slova ke mně přistoupila Kazi s teplým šálkem čaje a já pomalu srkal horký nápoj, přitom mě její horký dech lechtal na krku.
Obával jsem se přitom, že tohle není vše, a měl jsem pravdu.

T mínus 4 hodiny
„Biosenzory stále hlásí příliš vysoké procento vody ve svalové tkáni,“ zamračila se Libuše a rychle rozhodla: „Vemte ho do sauny, ať se pořádně vypotí. Hned!“
Kazi a Vlasta mě odvedly do sauny a zůstaly tam se mnou, aby mě kontrolovaly.
Sotva se dveře od sauny zavřely, obklopilo mé tělo neúprosné vedro.
Každý nádech mě pálil a doslova jsem cítil, jak mi horký vzduch spaluje plíce.
Obě kněžky seděly na horních lavicích, roucha odložená stranou; jejich pokožka se leskla potem a prsa se v horkém a vlhkém vzduchu vyzývavě zvedala a klesala.
Pot mi zalil oči a já je viděl jejich nádherná těla jen v mlze, ale i to málo stačilo k tomu, aby se mi zrychlil tep.

Neúprosné vedro mě drtilo, pálil mě každý sval a doslova jsem cítil každou kapku potu opouštějící moji kůži.
Vlasta si mě přitáhla blíž, její stehna, vlhká a horká, se otřela o mé boky.
„Musíš se pořádně vypotit, Alberte,“ zašeptala a rukou mi začala stírat pot z hrudi.
Kazi se jen tiše smála a opírala se zády o dřevěnou stěnu, roztahovala přitom zpocené nohy a nevědomky mi tak ukazovala její dokonale oholené, lesknoucí se lůno.
Nebylo obvyklé, aby běžný smrtelník jako já, byť kosmonaut, spatřil vysoce postavené kněžky takto zblízka a navíc nahé, takže si ani neuvědomila, co dělá a jaká muka mi tím způsobuje.
A i kdyby si to uvědomila, bylo by jí to jedno.

V sauně stačilo zhruba dvacet minut na to, aby byla Libuše spokojená s údaji na senzorech.
Dveře sauny se konečně otevřely, kněžky mě podepřely a odvedly pod ledovou sprchu.
Proudy ledové vody dopadaly na mou rozžhavenou kůži a smývaly pot.
Poté mě vyvedly ven a vzaly do rukou jemné, suché ručníky a začaly pečlivě otírat a sušit moji pokožku, centimetr po centimetru.
Samozřejmě nevynechaly ani můj rozkrok a tření jemné látky o polotuhý penis vysílal do mého těla vlna elektrizujícího napětí.
Kněžky to však ignorovaly, jen pečlivě osušily každý záhyb předkožky i koulí a tím jen zvětšily moje utrpení.

T mínus 2 hodiny
„Všechny ukazatele jsou velmi dobré,“ prohlásila spokojeně Libuše, „ale pořád by se dala pro jistotu nějaká tekutina odebrat.“.
Mladý vědecký asistent, který čistil skafandr, se zeptal: „To mu jako… pustíme žilou a vezmeme krev?“
„Krev? To neděláme… už ne,“ odsekla Libuše s temným úsměvem, vzpomínajíc na barbarské rituály raného 22. století a věnovala asistentovi pohled, který říkal, že ještě jedna hloupá poznámka a přijde o nějakou tu krev on sám.
„Krev ne, ale odebereme mu sperma,“ pokračovala.
Kývla hlavou na novicku jménem Morana, nádhernou zelenookou dívku, která silně znejistěla, „Cože? A jak to mám udělat?“ hlesla.
„No tak, sestro, zapoj fantazii,“ mávla rukou Libuše netrpělivě, „Máš ruce, máš pusu. Hlavně ať je do deseti minut prázdný. A vy ostatní, nenechte ji v tom samotnou a trochu to urychlete.“

Nevěřil jsem svým uším, tohle přece … nejde; myslel jsem, že mám halucinace z vedra a dehydratace.
Morana si však bez rozpaků klekla přede mne a její vlhké rty se přiblížily k mému penisu, v tu chvíli jsem pochopil, že se to opravdu děje a že zažiji něco, za co by jiní dali cokoliv.
Morana jemně olízla špičku mého žaludu a ve chvíli, kdy vlhké teplo jejích úst objalo můj penis, projela mnou taková vlna rozkoše, až jsem zavyl slastí.
Slast se ještě stupňovala, když začala pomalu hýbat svojí hlavou dopředu a dozadu a její prsty začaly jemně masírovat moje varlata.

Nečekaně se k ní připojila Vlasta, která se nade mne naklonila, její plná ňadra mi zakryla výhled na Moranu, naše rty splynuly ve vášnivém polibku a naše jazyky se vášnivě proplety.
Kazi mi mezitím hladila bradavky a tím mě přiváděla k úplnému šílenství.
Periferně jsem zahlédl, jak Libuše spokojeně sleduje senzory a přitom se její ruka pod sukní rytmicky pohybuje, „No tak, dělej, Morano, … “ povzbuzovala ji.
Všechny tyto vjemy jsem nemohl dlouho vydržet a brzo jsem explodoval Moraně do úst, ta vše spolykala doufajíc, že ji za to kněžky nepokárají – však jí sama Libuše řekla, že má pusu.
A minimálně Libuše byla plně zaměstnaná senzory i rukou v rozkroku, takže takovým detailům, v této světově důležité chvíli, nevěnovala pozornost.

T plus 5 minut
Morana 3 stoupala k nebi jako gigantická falická věž, následovník legendárního brněnského orloje, kterému se kdysi celý starý svět smál, ale který přesně předpověděl naši budoucnost.
Strašlivé přetížení mě rvalo do anatomické sedačky.
Krev mi odtékala z mozku a moje tělo, absolutně vyždímané a unavené, se propadalo do strašlivé malátnosti.
Byl jsem v polovičním bezvědomí a před očima se mi míhaly nahá těla Kazi a Vlasty ze sauny, Moranina ústa, Libušina ruka v rozkroku a další předstartovní scény.
Vše, co mi probíhalo mozkem jsem říkal nahlas, takže mě celé řídicí středisko a celá říše slyšela v přímém přenosu moje slova.
„To není raketa,“ sípal jsem vyschlými ústy, „je to obrovský, žhnoucí penis!
Obrovský, nezastavitelný pyj naší říše, který právě teď plnou silou proráží mezi stehny naší vesmírné Bohyně!
Cítím to tření! Cítím ten žár! Naše Morana přivádí samotný vesmír do kosmického orgasmu!
Aby sám nekonečný prostor pocítil… sílu… velkomoravského penisu!!!“

Můj chraplavý hlas hřměl z hlavních reproduktorů řídicího střediska, hlavní inženýr, rudý vzteky, mlátil pěstí do hlavního pultu.
„Vypněte to! To byl taky nápad, vykouřit ho před startem, co to tam blábolí, okamžitě to vypněte“ řval nahlas.
Nechápal, proč byl jako kosmonaut vybrán muž, prý kdyby došlo k nehodě, tak to není tak velká ztráta, říkaly některé kněžky, jiné zase tvrdily, že k tomu má Libuše svůj důvod.
Pěkný důvod, rozčiloval se inženýr, kecy o vesmírném orgasmu slyší celá říše, celý svět, všem jsme jenom pro smích.
Nahlas však nic neřekl a jen opakoval stále tišeji „vypněte to, vypněte to“.
Nikdo ho totiž neposlouchal, ženské osazenstvo kosmického střediska také cítilo erotickou energii, kterou jsem popisoval.
Kněžky se napojily na vesmír a cítily jeho penetraci raketou Morana 3 jako svoji vlastní a během několika vteřin nakazilo celou místnost nefalšované erotické šílenství.

Ve chvíli, kdy mě přetížení téměř připravilo o vědomí se můj mozek propojil s kolektivním vědomím naší říše.
Viděl jsem prastarý rituál z dob, kdy na Moravu přišli dva věrozvěsti, dva bratři z cizí země a s cizí vírou, přišli, aby zašlapali naše staré zvyky do země.
A ty zvyky mi před očima právě ožívaly a detailně jsem je líčil a celé řídící středisko mě při tom bez dechu poslouchalo.
Viděl jsem obrovskou podzemní svatyni pod Radhoštěm.
Uprostřed stála velekněžka Vesna, nahá, potřená vonnými oleji, její tělo se lesklo ve svitu pochodní a kolem ní sedělo v kruhu padesát dívek, také nahých.
„Ponořte každá svoje prsty do teplého lůna té, co sedí po vaší pravici!“ hřímala Vesna, „a přijměte prsty od té, co sedí po levici! Spojme se v jednom mohutném orgasmu, protože zítra… zítra už se všechno změní! Užijme si naše prsty, naše jazyky, naše těla, dokud to lze! Tak poručila velká Morana!“

Vesna stála uprostřed sténajícího kruhu žen, pozorně je sledovala, a přitom se sama začala divoce hladit po stehnech a rozkroku, její tělo se třáslo v náboženské extázi, která splývala se sexuální touhou.
„Začněte! Ukažte mi sílu vašich těl a chtíče, pošlete tu energii ke mně!“
Dívky v kruhu začaly sténat, prsty se bořily hluboko do vlhkých lůn sousedek, jazyky se proplétaly v divokých polibcích.
Vesna procházela kolem nich, nastavila každé z nich svůj rozkrok k ochutnání ale sotva do ní pronikl jazyk a jednou, dvakrát jí projel, odstoupila a přistoupila k další a další, i když postupem času pro ni bylo těžší a těžší odolat touze a pokračovat.
Věděla však, že musí dokončit celý okruh, teprve poté ulehla doprostřed kruhu na záda, roztáhla nohy, zabořila prsty do svého rozkroku a zvolala: „Pojďte ke mně sestry moje! Udělejte se nade mnou, všechny najednou! Zmáčejte mé tělo svými šťávami.“
Desítky žen se na ni vrhly a skončily v jedné obrovské, pulzující hromadě těl, ze které stoupala vůně ženství a extáze.
Byl to sen?
Halucinace z nedostatku kyslíku?
Nebo skutečná vize naší pravé historie, kterou před námi dějepisci schovávají a nahrazují křesťanskou cudností?

T plus 10 minut
Kněžky v řídícím sále poslouchaly moje vize dávné historie a sexuální napětí se na ně přenášelo více a více.
Novicka Morana seděla u kontrolního panelu a její prsty, ještě před pár minutami mechanicky vyklepávající startovní kódy, teď křečovitě svíraly hranu klávesnice.
Moje slova i erotické napětí celého vesmíru zachvátila její tělo neuvěřitelnou silou, k tomu se přidala i vzpomínka na slanou chuť semene, které před pár hodinami zkropilo její hrdlo.
Už nemohla vydržet, nešlo to.
Ignorovala poblikávající obrazovky i vzteklého inženýra, její pravá ruka, třesoucí se vzrušením, sjela pod těžkou, rituální sukni.
Přes tenké hedvábí kalhotek okamžitě nahmatala své lůno, horké, mokré, pulsující.
Před očima se jí míhaly vize, které jsem popisoval, cítila vzrušení celého vesmíru, už se neovládla, odhrnula lem kalhotek stranou a s obrovskou úlevou zabořila prsty do rozkroku.
Začala se jimi divoce, rytmicky třít a z úst jí unikalo tiché vzdychání.

„Ach Morano…“ zašeptala Kazi, která seděla vedle u biosenzorů.
Jenže místo toho, aby ji napomenula, tak se k ní naklonila, chytila ji jednou rukou pevně za šíji a svými rty přikryla její, aby utlumila její sténání.
Jejich jazyky se propletly, Kazi na nic nečekala a její druhá ruka zamířila pod Moraninu sukni.
Morana se prohnula slastí, když Kaziiny zkušené prsty nahradily její a našly pulzující klitoris, který začaly dráždit zkušenými a přesnými pohyby.
Tato akce nastartovala vlnu vzrušení, která se začala šířit celým řídícím sálem, horká vlna chtíče nakazila každý pult.

Operátorky radarového sledování, dvojčata Anežka a Božena, si bez jediného slova strhly horní díly rouch.
Božena se otočila na židli, rozkročila se a nechala Anežku, aby jí oběma rukama divoce hnětla odhalená prsa a sama se věnovala Anežčinu rozkroku, který začala dvěma prsty dráždit, až Anežka slastí zaklonila hlavu a hlasitě vykřikla.
Její výkřik se přidal k dalším slastným výkřikům a vzdechům ostatních kněžek a operátorek.
O kousek dál se operátorka radiového spojení Radmila svalila z křesla na kolena přímo před vedoucí telemetrického oddělení.
Ta okamžitě roztáhla nohy a nechala podřízenou, aby jí začala lízat rozkrok přes roztržené punčocháče.
Ty sice nebyly oficiálním s schváleným doplňkem oděvu ale v tuto chvíli nebyl v řídícím centru nikdo, kde by chtěl řešit takový detail ústrojní kázně.

Vzduchem se začala šířit těžká, opojná vůně ženského vzrušení, celé řídící středisko během pár minut zachvátily mohutné orgie, desítky žen se navzájem dotýkaly, líbaly a třely o sebe svá těla v divokém rytmu mých slov.
Kněžky se vzájemně sváděly, přecházely od jednoho pultu ke druhému, ukájely se samostatně i navzájem ve dvojicích nebo trojicích a orgasmus střídal orgasmus.
To vše před vytřeštěnýma očima hlavního inženýra a několika dalších pomocníků, kteří se sami od sebe neodvážili do orgií zasáhnout a kněžky na ně vůbec nemyslely, nepotřebovaly je.
Muži totiž všeobecné šílenství nechápali, necítili erotické napětí vesmíru do nějž pronikala naše raketa Morana 3, necítili vesmírný orgasmus, který se přenášel dolů na Zemi.

Nad všemi těmi zmítajícími se těly stále stála velekněžka Libuše a pozorně sledovala na hlavním monitoru, jak raketa překonává hranici stratosféry.
S každým dalším kilometrem výšky, který jsem v extázi komentoval, se Libušina prsa pod poloprůhledným rouchem divoce zvedala.
Viděla erotickou vřavu pod sebou, cítila erotické napětí vesmíru, slyšela sténání a orgastické výkřiky svých sester.
Sama široce rozkročila nohy a opřela se bokem o velitelský pult, vykasala sukni a strhla ze sebe kalhotky.
S pohledem upřeným na stoupající trajektorii Morany 3, začala hluboko a tvrdě pronikat třemi prsty do svého lůna až její obličej zkameněl v rituální, téměř děsivé extázi.
Cítila totiž v sobě ne svoje prsty ale stoupající raketu a vesmírnou extázi.
„Ano, Alberte… leť,“ procedila skrze zaťaté zuby, zatímco ji její prsty přivedly k mohutnému orgasmu, který otřásl celým řídícím centrem.

T plus 1 hodina
Motory rázem utichly a přetížení zmizelo, nahradil ho absolutní, opojný stav beztíže.
Šílené vize, které mě provázely při startu zmizely a moje mysl byla čistá a soustředěná, začal jsem plnit rutinní úkoly podle přesně daného programu.
„Tady kapitán Albert,“ promluvil jsem do mikrofonu.
„Dosáhl jsem stabilní letové hladiny přesně podle plánu. Přepínám na hlavní vizuální kanál. Řídicí středisko, slyšíte mě?“
Po několika sekundách naskočil na velké obrazovce videopřenos v plném rozlišení.
Čekal jsem chladné a soustředěné osazenstvo řídícího centra, ale naskytl se mi pohled, který mi okamžitě vehnal veškerou zbylou krev z celého těla přímo do rozkroku.
Viděl jsem kněžky svíjejících se v extázi ve všech možných pozicích, na podlaze, pultech i zemi, vypadalo to stejně divoce jako v mých nedávných vizích.
Přímo před kameru předstoupila nejvyšší kněžka Libuše, její průhledné roucho bylo zmáčené potem, jednu ruku měla ještě lesklou od jejích šťáv a ve druhé držela kalhotky.

„Slyšíme tě, Alberte,“ zasténala.
„Slyšíme. Tvoje vize v nás probudila ohromnou sílu, sílu, kterou tato říše ještě nezažila.
Napojils nás na zdroj veškeré energie vesmíru a naše říše bude dále vzkvétat.
Pokračuj dál, popiš nám, co se tam nahoře děje…“

V tu chvíli i Morana pootevřela své zelené oči, na svém monitoru se podívala přímo na mě a ruka jí pomalu, skoro proti její vůli, znovu vklouzla do ještě vlhkého rozkroku.
„Ano, Alberte… mluv k nám.
Popiš nám, jak naše raketa pronikla do lůna vesmíru a způsobila tak vesmírný orgasmus.
Chceme slyšet, jak se vznášíš v lůnu, zatímco já se budu prsty dotýkat sama sebe… pro tebe, pro nás, pro říši, pro vesmír!“
K její prosbě se přidaly i ostatní kněžky a operátorky v řídícím centru, „mluv k nám“, sténaly v extázi a pokračovaly v orgiích, které přerušily jen na nezbytně krátkou chvíli.
„Rozumím. Právě teď se Morana 3 volně vznáší v absolutní, chladné temnotě.
Je to jako nekonečně hluboká, vlhká vagína, která mě pohlcuje.
Stav beztíže je jako vteřina před orgasmem, je to obrovská síla a moc.
Cítím, jak celý vesmír touží ukojit touhu naší říše po jeho dobytí, naše říše se brzy stane nejmocnější říší na celém světě.
Sestry, udělejte se teď pro svoji říši, udělejte se, udělejte se.“

Ve chvíli, kdy jsem dokončil větu se jako na povel propadlo celé řídící středisko do vlny mohutného orgasmu.
Morana se s hlasitým, hrdelním křikem svíjela v křeči a její tělo se prohnulo jako luk, Božena s Anežkou se v objetí zhroutily na podlahu a třásly se v nekonečném orgasmu.
Vedoucí telemetrie naposledy křečovitě sevřela stehna kolem Radmiliny hlavy, zaplavila její ústa sprškou šťáv a s hlasitým výkřikem se sesunula na zem.
Libuše naposledy tvrdě a hluboko zarazila prsty do svého rozkroku, prohnula se přitom tak silně, až jí praskly švy na rouchu a naposledy nahlas zařvala slastí, skoro zaržála jako říčná kobyla na celý sál – „Aáááááách“.
Vzápětí nastalo v řídícím sále hrobové ticho, přerušované jen těžkým oddychováním desítek vyčerpaných žen.
Velkomoravský vesmírný program byla úspěšný a vesmír byl oficiálně pokořen…

T + 3 dny
Zbytek letu i návrat z oběžné dráhy probíhal již bez problémů a orgií, jenom moje sexuální napětí rostlo a rostlo, protože jsem se nemohl nijak uvolnit a před očima se mi stále míhaly různé výjevy kněžek v extázi.
Když návratový modul Morany 3 proletěl atmosférou a s trhnutím padáků dosedl do úrodné černozemě kousek za Brnem, byl jsem na pokraji sil.
Vrtulník mě okamžitě transportoval přímo do zahrad novogotického Paláce kněžny Boleslavy XXIV. na Petrově.
„Vítej doma, dobyvateli vesmíru,“ zašeptala nejvyšší kněžka Libuše, když jsem opustil přistávací modul.
Bez dalších slov mě popadly desítky ženských rukou, osvobodily mě z těžkého skafandru a nahého mě odvedly do hlavního trůnního sálu.
Místnost byla temná, osvětlená jen stovkami voskových svící a na masivním sametovém lůžku uprostřed sálu seděla samotná kněžna Boleslava XXIV., kolem ní stály všechny ženy z řídicího střediska.
„Předvedl jsi světu sílu naší říše, Alberte,“ promluvila kněžna královským tónem.
„Tvá slova z oběžné dráhy rozvášnila lůna všech žen v říši.
Nyní nastal čas, aby tvůj velkomoravský pyj přijal zaslouženou odměnu.“

Kněžna pokynula Libuši, ta dala znamení ostatním ženám a rituál započal.
První ke mě přistoupila novicka Morana, padla mi k nohám a její horký jazyk se omotal kolem mého žaludu a začala mě jemně sát a kouřit.
Ne už kvůli tomu, aby mě zbavila semene jako zbytečné tekutiny jako před startem, tentokrát to byla součást odměny a tak jsem si to užíval mnohem více, pokud to vůbec šlo.
Netrvalo dlouho a Morana mě svými ústy a jazykem přivedla k výstřiku a moje semeno naplnilo její ústa.
Sotva se stačila olíznout, vykřikla Libuše „další“ a vrhla se ke mě Anežka a Božena.

Anežka si mi sedla rozkročmo na můj obličej a její vlhký rozkrok se přisál k mým ústům, okamžitě jsem ji začal lízat.
Božena si mezitím nasedla na můj stále ztvrdlý penis, její divoký rytmus otřásal celým mým tělem a přenášel se skrze můj jazyk i na Anežku.
Opět netrvalo dlouho a Anežka se roztřásla v orgasmu při němž smáčela můj obličej sprškou šťáv, já v tu chvíli stříkal do Boženy, která se zhroutila na mě a na Anežku.
Poté Boženu vystřídala další kněžka nebo operátorka, ani nevím která, protože se na mě všechny střídaly v šíleném tempu, moje prsty, jazyk a penis poznal během tohoto rituálu každou z nich.
Každá totiž chtěla aspoň na chvíli pocítit dotyk muže, který přivedl vesmír k orgasmu a otevřel naší říši nové obzory.
Nevěřil bych, že je v lidských silách vydržet a uspokojit tolik žen, ale vesmír mi znovu dával sílu, abych vše zvládl.
Nakonec vytvořily ženy kruh kolem samotné kněžny Boleslavy XXIV, která mě zvala k sobě, její královské lůno bylo vlhké a pulzovalo touhou.

„Pojď ke mně, kosmonaute,“ zašeptala a stáhla mě na sebe.
S úctou, která přísluší panovnici, jsem opatrně nasměroval svůj úd do jejího lůna a pronikl do ní.
Všechny ženy v sále v tu chvíli padly na kolena a s úctou sledovaly náš akt.
„Sestry, víte co máte při tomto rituálu dělat, víme všechny, jak jej správně zakončit“, připomněla jim Libuše.
Všechny si vzpomněly na prastarý rituál, který jsem jim popsal během letu a začaly se vzájemně dráždit prsty, každá svoji sousedku po pravici.
V synchronizovaném, hypnotickém tempu s mými přírazy jsme se všichni hnali k mohutnému vyvrcholení.
Ve chvíli, kdy jsem začal stříkat do kněžny, všechny ženy v sále naráz vykřikly v kolektivním orgasmu a zhroutily se na podlahu.
Ležel jsem uprostřed hromady ukojených žen, zchvácený ale nadšený, stejně jako ony, protože Velkomoravská říše byla na vrcholu moci.
Velkomoravská, nebo Velkomrdavská(?) říše zvítězila na Zemi i na nebi.