Bonita 13

Únava z pracovního vypětí posledních dnů mi zavírala oči.
„Pojď si lehnout do postele, bude to pro tebe pohodlnější. V křesle by ses moc dobře nevyspal,“ probral mne hlas Bonity. Následoval jsem její krásnou postavu do svého pokoje a tam po odhození svršků padl na postel a v mžiku usnul. A jen vzdáleně vnímal, jak se zcela marně snaží probudit sokolíka, který usnul se mnou.

Probudila mne omamná vůně pinie,která proudila dokořán otevřeným francouzským oknem do pokoje.
„Á, pán se nám probudil,“ s úsměvem mě vítala do nového dne Bonita, zavírajíc okno.
„Kolik je hodin?“
„Půl druhé odpoledne. Spal jsi patnáct hodin. Už jsem se chodila každou hodinu dívat, jestli ještě dýcháš. Spal jsi jako ten…no…jak to říkáš česky?“
„Dudek.“
„Ano, dudek. Odpočinul sis?“
„Cítím se báječně a mám hlad. Skočím do sprchy a můžeme se najíst,“ posadil jsem se na postel, spustil z ní nohy a odhodil lehké prostěradlo, sloužící jako přikrývka.
Vzhledem k tomu, že jsem spal nahý, nešla přehlédnout erekcem doprovázející plný močový měchýř.
Shodila ze sebe lehkou blůzku, stáhla sukni, pod kterou byla na ostro a převrátila mě zpět do postele. Bez jakékoliv přípravy se napíchla na jeden zákluz až po varlata a zasténala.
„Jak to ta holka dělá, že je vždy mokrá i bez rozjezdu,“ blesklo mi hlavou.

Rozjela jízdu a lá krocení divokého koně, sténajíc blahem a s grimasou rozkoše ve tváři na ni přišel během pěti minut ukázkový orgasmus. Padla na mne, ždímala mého vetřelce, ale ten, díky tlaku v měchýři, nechtěl pustit spermáky do žhavé miciny. Po chvíli spustila druhé kolo pekelné jízdy. Užíval jsem si nádherných ňader, tvrdě laskal a plenil tu krásu. Její zvukové projevy, zvláštní vůně ženství, tak rozdílná od bělošek a neskutečná práce s poševními svaly odstartovaly konec jízdy. Mravenčení ve slabinách a celý náklad spermáků vylétl do ždímající kundičky, která ho vcucla bez váhání.
„Úžasné, děkuji,“ vydechla s hlavou na mém rameni. Hladila a nehty mne lehce škrabala hrudi a zhluboka oddechovala.

Pozdní oběd byl opět vynikající a Jaquína se předvedla tácem mořských plodů, grilovaným ovocem a nakonec zákuskem ke kávě údajně z medu lesních včel.
S kávou na stolku v salonku a nezbytnou Marlborkou v ruce jsem vyzval Bonitu ať se posadí vedle mne, abych začal řešit blížící se konec mého pobytu v Mexiku. Byla polovina září a do konce listopadu zbývalo deset, jedenáct týdnů. Jedenáct týdnů do rozloučení se s nádhernou, oddanou samicí. Přiznám se bez mučení, že se mi svíral žaludek, ale začít řešit jsem to musel. A s předstihem.