Rajský ostrov

Letní den sálal horkem, na nebi nebyla ani stopa po obláčku a jezero se třpytilo smaragdovou zelení své vody, utopené do hloubi pískovcových skal. Půjčili jsme si s Jitkou v půjčovně člun, já vesloval zády ke směru jízdy a Jitka seděla vzadu a navigovala, kudy mám jet. Líně nechala protékat vodu mezi prsty ponořené ruky a občas na mě rozverně šplíchla.

Mezi tempy jsem se s obdivem díval na její udržované tělo, pozoroval její šelmovské oči, zářící jako dvě modré studánky.

Ne, nemyslete si, že básním o mojí milence, byli jsme pouze přátelé, kteří se náhodně sešli v malém penzionu na břehu jezera. Oba jsme byli rozvedení, bez závazků a slovo dalo slovo, a tak jsme spolu brouzdali po okolí, jezdili po okolních památkách, sedávali spolu na terase a dívali se na krásnou krajinu.

Blížil se konec naší dovolené, tak jsme se rozhodli, že objedeme na lodičce celé jezero. Byli jsme na vodě sami, nikomu se nechtělo v tom vedru veslovat. Jezero se začalo stáčet do oblouku, já si vždy po chvilce omočil rukou zpocené čelo, když Jitka řekla vydrž, tady je pěkný ostrůvek, teď trochu doleva, ano, správně ještě chvilku vydrž. Lodička se skřípěním najela na písečnou malou pláž, tak jsme ji připoutali ke stromku a vydali se na průzkum.

Ostrůvek byl malý, porostlý křovinami a mimo ptáků zcela neobydlený. Jitka vytáhla z batohu deku, roztáhla ji pěkně daleko od vody a natáhla se s rozkoší.

„Co děláš?“ povídá mi. „Pojď se natáhnout, dřels jak mezek v tom horku.“
„Půjdu se prvně smočit,“ rozhodl jsem se, protože pohled na její krásně formované tělo, jaksi… no nechtěl jsem se v plavkách hned promenádovat a raději to šel ochladit. Udělal jsem si pár koleček a vrátil se za Jitkou na deku. Ležela tam v malých bikinkách, oči zavřené nebo přivřené, to jsem nepoznal, a na její tváři pohrával šelmovský úsměv.
„Už dal pokoj?“ mazlivě se zeptala a já se mohl studem propadnout.
„Tys viděla…?“ zeptal jsem se.

Obrátila se ke mně na bok a zase tak mazlivě řekla: „Žena vždy vidí to, co chce. A nestyď se Edo, jsme přece dospělí.“
Já jsem byl u vytržení: „Mám Jituš rozumět tomu, že žena…“ koktal jsem.
Zase se šelmovsky usmála, v očích jí to hrálo a prý přeber si to.

Sebral jsem odvahu s tušením, že mi dá facku, přitiskl jsem se k ní a přisál se na ústa. Facku jsem nedostal, objala moji hlavu a vracela polibky. Po chvíli líbání nasměrovala mou ruku na šňůrky na zádech od vrchního dílu plavek: „Prosím tě, rozvaž to,“ chvějícím hlasem zaprosila.
Horní díl plavek jsem rychle odstranil a zabořil obličej mezi pevná ňadra. Líbal jsem každé místečko, hrál si s vrcholky a zase s polibky klouzal po úbočí mezi ňadry. Jitka prudce dýchala, co chvíli jakoby zavzlykala a hladila mě po vlasech. Její tělo vonělo ženstvím a klín měl snahu se vymrštit vzhůru.

Zaslepen vášní jsem sjel do klína a stáhnul z těla ten malý kousíček látky, který zavazel. Roztáhla nohy, objala jimi moji hlavu a se sténáním ji přitáhla na roztouženou lasturku. Pulzovala rozkoší a já zabořen do toho měkkého, vlhkého kousku těla se s každým místem mazlil. Cítil jsem, jak jeskyňka doslova vybuchovala vášní a já už nevydržel, stáhl plavky pod kolena a ponořil jsem ho do lůna. Vykřikla, pevně mě držela nohama, zmítala se, sténala a prudkými pohyby dráždila ve svírající se dírce. Opětoval jsem tvrdě pohyby, klouzal v záplavě vlhka, líbal ústa a po chvíli se chtěl pro jistotu vysunout ven, ale vášnivě mě vtlačila zpět a vykřikla: „Nepřestávej! Prosím tě, nemusíš.“

Jako by to obnovilo mou vášeň a já znovu tvrdě dorážel na klín, ryčel jsem rozkoší, Jitka zaklesnutá nohama na zádech vykřikovala a znovu a znovu vybuchovala v záchvatech vzrušení. Můj dobyvatel se napínal v extázi a zaplavoval dírku znovu a znovu přívaly mužské vláhy.

Umdleni jsme leželi vedle sebe, hladili se, líbali a Jitka se velice pomalu uklidňovala. Dívala se na mě, šibalské oči, ze kterých vedly potůčky slz, zářily a ústa se na mě překrásně usmívala.

Pak zašeptala: „Nevím, čím to je, ale takhle krásně jsem to ještě nezažila. Víš, já po dva roky neměla chlapa a teď se uvolnilo všechno nastřádané.“

Sluníčko si to už pomalu šněrovalo za obzor, když jsme se vykoupali, oblékli a sbalili. Pomalu jsem vesloval zpět a díval se na krásnou postavu, kterou jsem před chvílí objímal v náručí.

J.R.

5 1 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
11 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Martin

Hlavně bych řekl , že tu umřela diskuze . Jsem rád , že sem vkládáš povídky . Byla by zde nuda . Autoři si zvykají na nové prostředí 😉

Fred

Máš pravdu, vkládání sem je méně komplikované, než na minulé verzi.

Šmajda

Tak šup na sklo s tvým dalším dílem Ptákořez :-).

Fred

Nejen autoři, ale hlavně i čtenáři si zvkají a postupně se čtenost i komnentáře navyšují.

Trysky

Spíš se možná ještě neprobrali ze zimního spánku a už je tady jarní únava 😀
Co se týká mě, tak já se snažím psát po chvilkách, ale jde to pomalu, nějak nemám vůbec na nic čas.

Martin

Pěkná romantická povídka . Jen si myslím pokud spolu strávili odpoledne bokem od lidí , tak je škoda půl děje věnovat veslování a zbytek jednomu milování . Byli sami na ostrůvku . Určitě nebyl ve vodě sám . Po tak krásném milování se jistě koupali oba a jako Adam s Evou 🙂 Přeci jen pokud Jituš do své lasturky vpustí po dvou letech tvrdé kopí , tak to necítí jen jednorázově . Takže si myslím , že tato povídka mohla být o něco více rozvinutá . Konec je dost useknutý , takže skrývá možnost pokračování . Již jsi mi to… Číst vice »

Lukas

Na Michov se moc tesim.

Junior

Výborná povídka. Jen toho otevřeného konce je škoda, chtělo by to nějaké pokračování. Je samozřejmě možné, že u obou šlo jen o dovolenkový úlet, ale to by asi byla škod. Píšeš skvělé povídky.

11
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x