Zápisky staré služebné 02

Čas plynul a Sabine nastaly úplně jiné povinnosti, než na které byla zvyklá.
Leo se s jejími kvalitami pochlubil i bratrovi a nadržený spratek je samozřejmě hodlal okusit co nejdříve.

Když mělo služebnictvo volno, Sabine ho trávila ve městě s přáteli a v noci se vrátila domů ve vcelku povznesené náladě a těšila se na sprchu a postel.
Jenomže v chodbě se nečekaně srazila se spratkem, který se usmál a zvolal: „A hele, na tebe jsem tu zrovna čekal!“
Popadl ji za paži a zatáhl do pokoje, kde ji povalil na koberec a začal svlékat. Choval se jak zvíře a při svlékání křičel.
„Ty nadržená děvko, s každým tu šoustáš, tak teď si užiješ se mnou!“
Sabine se bránila, ale stačilo pár prudkých škubnutí a šaty ležely na zemi jako cáry.
Neušetřil ani spodní prádlo a pak už jeho ruce jí chtivě jezdily po těle. Jeho velký čurák mu stál jak věž.
„Klekni si a já tě vymrdám pěkně zezadu,“ byl jako nepříčetný a Sabine nezbylo, než ho poslechnout.
Sotva se mu nastavila, ocas do ní zajel až skoro po kořen a z hrdla se jí ozval výkřik bolesti.
„Bože…nééééé!“ jak to bylo moc hluboko a nasucho.
Pak už jen tiše sténala a vzlykala a vnímala tření tlustého ocasu v pravidelném rytmu.
„Jsi skvělá mrdna,“ konstatoval spokojeně Pietro, když měnil polohu a lehl si na záda.
„Teď mi ukaž, jak umíš pěkně cválat!“

A Sabine se snažila ze všech sil. Dosedala tvrdě na ocas a konečně už byla dostatečně mokrá, že styk se stával příjemnějším.
Pietro ji stáhl k sobě, aby jí mohl sát a jemně okusovat tvrdé bradavky prsou. Sabine si řídila hloubku proniku a plně si to užívala. Sténavě se pak odbavila a uvolněně sjela z ocasu dolů.
„Promiňte, mladý pane, musím si odskočit.“
Pietro ji chytil a strhl k sobě.
„Jestli budeš močit, chci to vidět!“ a už ji prsty šmejdil v kundě.
Sabine začala sténat a zároveň prosit, aby ji nechal, nebo se počůrá.
„Jooo, moč, chci to vidět, chci tě ochutnat!“ byl spratek celý v extázi a Sabine přes veškerou snahu to už nemohla déle udržet.
Polilo ji horko ze studu, ponížení i z toho jak Pietro chytá její moč do úst a polyká.
Zbytek se pak vsakoval do vysokého koberce, ale nebyl čas to řešit, neboť spratek už zas se jí cpal čurákem do pusy a po pár pohybech hlavou začal stříkat a Sabine musela vše spolykat, aby se neudusila, neboť ji zezadu držel za hlavu.

Pak už byla úplně vyřízená a nevnímala, že ji Pietro položil na pohovku a přikryl dekou. Za okamžik tvrdě spala.

***

Ráno ji probudila Anka.
„Co tady děláš? V pokoji panstva. Co tě to napadlo?“
Sabine náhle nevěděla, co se děje a kde je. Jakmile viděla, že je nahá, přikrytá dekou na otomanu, vše se jí vrátilo a rozplakala se.
Anka zkušeným zrakem přehlédla rozervané šaty, mokrý flek na koberci a plačící Sabine pohladila po hlavě.
„Já vím. Máme to těžký, jen se vyplakej…..“

***.

Jednoho dne Maria oznámila svůj odjezd do lázní.
„Pojedu s Pietrem. Potřebuje, chlapec, na zdravý vzduch. Budeme pryč tři týdny, takže, Sabine, rozhodla jsem se, že budete paní domu. To znamená, že dohlédnete trochu i na manžela, v čem chodí a tak a taky na Lea a Chienzu samozřejmě. No, věřím ve vás!“
„Jistě, paní,“ Sabine se uctivě uklonila a teprve otočena zády se ušklíbla. „Ty si jedeš se synáčkem užívat a mě necháš ještě tohle na krku, ach jo!“

***

Pár dní po odjezdu manželky byl Alberto jako proměněný. Chodil domů brzy, byl samý hovor a vtip a nedal jinak, než že s ním musí Sabine trávit večery, kdy jí při vínu vyprávěl o svém divokém mládí spoustu historek.
Sabine nevěděla, jak se v této situaci má vůči svému zaměstnavateli chovat, a tak se rozhodla pro uctivý odstup.

Jednoho večera ale asi vypila více vína, než snesla, a tak se Albertovi v půli vyprávění omluvila a nejistým krokem se vydala do svého pokoje, vyprovázená jeho smíchem.
Spánek taky nebyl nic moc a zdálo se jí, jak jí někdo škrtí, přepadá, mlátí a podobně. Po chvíli jí došlo, že stále nemůže popadnout dech.
Ležela na zádech a jako by na sobě měla kámen. Někdo na ní ležell! Začala sebou cukat, když na uchu ucítila horký dech.
„Dneska si spolu trochu užijem!“
Byl to Alberto. Využil její opilosti a teď se tu na ni sápal.
Sabine začala brečet a prosit ho, ať odejde, ale on se jen smál a nářky posilovaly jeho sevření.
Chtěl se líbat a i když Sabine odvrátila hlavu, on ji násilím vrátil zpět a vpáčil svůj jazyk mezi její rty.
Vzpurně ho do něj kousla, za což schytala facku, až se jí zatmělo před očima.
Alberto se odtáhl se a začal se svlékat. Pak jí rukou projel prsa a hrubě je mačkal. .
Ač se Sabine snažila myslet na to, jak je jí odporný, její tělo na laskání reagovalo.
Bradavky ztvrdly a každý jeho dotek byl přímo elektrizující. Když jí zabloudil rukama mezi nohy, vyšel ji z úst slabý sten.
„Tak vidíš, nakonec se ti to bude líbit,“ usmál se Alberto a ústy se jí přisál na pulsující klín.

Propnula se jako luk a narazila se na jeho ústa ještě silněji. Svíjela se pod jeho dotyky, cítila horký jazyk, který ji projížděl všechna místa slasti a rozkoše, a když k jazyku přidal i prsty a zajížděl s nimi hluboko dovnitř, tělo se jí zachvělo v záplavě orgasmu.
Hned poté se přesunul nad ní a prudce jí ho tam zarazil. Cítila ho hluboko v sobě, ale on v ní stále nebyl celý. Měl tedy stejnou výbavu se synem, který mu právě v lázních mrdal manželku. Aspoň ty parohy mu přála. Díval se jí do očí a tvrdě a zběsile přirážel. V těch očích se zračilo vše. Vášeň, výhra, hrdost, triumf z jejího pokoření.
Nezbylo jí, než se mu poddat. Bránit se mu nijak nemohla. Přirážel neuvěřitelně tvrdě a rychle, bez ohledu na délku ocasu, který opravdu cítila až někde v žaludku.
Tělo bylo opět naplněno směsí bolesti a slasti, až náhle pár posledních přírazů dokonalo dílo a Sabine naplnil slastný pocit vyvrcholení, které doprovázela hlasitým výkřikem.
Alberto naposledy prudce přirazil a už ji plnil záplavou semene. Horký proud se jí rozlil v břiše a neustával, jeho čurák sebou škubal, jak vypouštěl nové a nové dávky, až se Alberto nakonec uvolněně odvalil stranou.
Byli celí zpocení a těžce oddychovali. Venku už začínalo svítat.
„Musím do práce, ale neboj, domů přijdu brzy a budeme pokračovat,“ vstal z postele, posbíral si věci a odešel.

Sabine se schoulila do klubíčka a propukla v pláč. Poté se jako v mdlobách sebrala a napustila si vanu. Musela to ze sebe smýt. S pocitem naprosté bezmoci se vykoupala, oblékla a mechanicky šla vykonávat svou práci.
Díky tomu, že byl Alberto velmi zaměstnaný člověk, neobtěžoval ji sexem příliš často. Vlastně s ním šukala jen třikrát. To už byl i něžnější a Sabine se to líbilo.
Pak už se domů navrátila Maria, veškeré pravomoci jí zase odebrala a život zapadl do zajetých kolejí.

***

Byl hezký letní den, zato uvnitř domu byla bouřka.
Sabine za dveřmi slyšela hádku otce Alberta a Lea, kterého obviňoval z nekalých kšeftů místo studia, které mu nemalými částkami platí.
„Za ty roky mi dlužíš pořádný balík a upozorňuju tě, že mi splatíš do posledního haléře. Byly to vyhozený peníze, takže je chci zpátky,“ hřímal Alberto.
„Jistě otče,“ kýval Leo sebevědomě hlavou. „Mám teď pod palcem obchod se starým železem. Před časem se do toho míchal ještě nějakej Loren, ale Mustafa se o něj postaral, takže prachy budou.“
Alberto ho poslouchal jen na půl ucha, zatímco Sabine se zastavilo srdce.
Leo mluvil o jejím otci a jeho odstranění. Probůh, Leo ho dal zabít nějakým Mustafou! A této rodině ona slouží a Leovi dala i to nejcennější, co mladá dívka má.

Když se v soukromí dostatečně vyplakala, uzrál v ní plán pomsty.
Ze zásuvky starého pána si vzala pistoli Parabellum Luger P08. Bylo tam zbraní víc a co věděla, to šuple už dlouho nikdo neotevřel. Pak jen čekala na příležitost.
Ta se jí naskytla jedné noci, kdy se Leo vracel domů.
Zajel do garáže a spatřil Sabine, jak na něj mává.
„Co tu děláš? Stalo se něco?“ stáhl okýnko a vypnul motor.
„Můžu s vámi mluvit? Raději potichu,“ špitla Sabine a přisedla si do auta.
Leo si uvědomil, že se Sabine už delší čas nešukal a nyní na ni dostal chuť.
„Než spustíš, vyhulíš mi péro, jasný!“ nadhodil a vytáhl ho ven.
Sabine vzdychla, ale vzala ho do ruky, pohonila, pak stáhla předkožku a olízla žalud.
Ocas se rychle začal stavět a tvrdnout, Sabine ho sála a lízala a Leo jen slastně vzdychal. „Anooo…hezky to děláš… ještě ti…protáhnu…kundůůůů…úúúh,“ hekl a uvolnil proud semene do jejích úst.

Sabine vše spolkla, olízala mu ocas dočista a Leo se probral do reality.
„Tak cos mi vlastně chtěla?“ zeptal se.
„Vy děláte obchody se starým železem?“ zvedla k němu oči.
„Co tě to zajímá?“ opáčil Leo otráveně. „Neser se do věcí, do kterých ti nic není! Radši si vyhrň sukni a vyšpul zadek, ať tě protáhnu!“
„Protože někdo zabil mého otce a ten se jmenoval Loren, jestli ti to jméno něco říká?“ rozjela se Sabine a rukou sevřela pistoli skrytou za zády.
Leo se zarazil.
„Tvůj fotr lezl kam neměl, a tak si za to mohl sám! Ale tebe už mám vážně dost!“ a sevřel ji rukama krk.
Sabine vytáhla zbraň, natáhla kohoutek a hlaveň mu zarazila do břicha. Než si Leo uvědomil co se děje, stiskla spoušť.

Výstřel zazněl tlumeně. Stisk rukou okamžitě povolil, Leo byl odhozen dozadu a na břiše se mu rozlévala veliká krvavá skvrna.
První část plánu bylo úspěšně zakončena. Sabine mrtvolu převalila vedle, sama usedla za volant a jela k lesnímu rybníku. Rybník byl na rodinných pozemcích a málokdo k němu chodil, natož aby zde prováděl výlov. U hráze vystoupila a vůz nasměrovala do vody a pak už následovalo jen hlasité šplouchnutí a bublin na hladině postupně ubývalo až se zase jen les rozšuměl svými zvuky. Leo zůstal v autě, které se stalo jeho mokrým hrobem. Sabine se vrátila domů a druhý den se tvářila jakoby nic.

***

Ukázalo se, že návrat Lea domů nikdo nezaregistroval, takže jeho zmizení se řešilo až o několik dní později.
Policie dělala co mohla, ale jeho zmizení zůstalo nevyřešeno. Ztratil se on i jeho vůz. Nešťastní rodiče pak z jeho smrti vinily nezákonné obchody ve kterých figuroval.
Starý pán Vito zemřel šťastně při souloži s Ankou a Sabine.
Dívky se domluvily, že ho za všechna příkoří samy sprovodí ze světa a poskytly mu takovou útěchu, že to jeho srdce nevydrželo.
Anka mu rukou honila ocas, zatímco Sabine mu před obličej nastavila svou kočičku, aby ji mohl lízat.
Vito byl celý vyjevený, ale šťastný a snaživě ji lízal a hltavě polykal uvolněnou šťávu z kundičky. Sabine si ho pak osedlala a rajtovala na něm, jak na divoké kobyle.
„Poma…le…ji….pro…sím….nemohu…dýchat,“ funěl Vito, ale to už mu pusu přikryl klín Anky s příkazem.
„Dělej, lízej!“Vito začal lízat, zatímco hopsání Sabiny ho přivádělo k vrcholu.
Při výronu semene se mu náhle udělalo mdlo, zachroptěl a lapal po dechu. Anka mu klín pohotově přimáčkla na obličej a po několika záškubech Vito znehybněl.
Sabine sjela z ocasu.
„Ani jsem se neudělala, na rozdíl od něj.“
Anka vstala.
„Je opravdu mrtvej?“
Obě dívky ho ohledaly a konstatovaly, že dědek fakt zhebl.
Vše uvedly do pořádku a Vita zastlaly do peřin, jakoby zemřel ve spánku.

Takto ho o nějaký čas později Anka „našla“, vyvolala poplach, ale ani přivolaný lékař mu nemohl nijak pomoci.
„Srdeční mrtvice,“ konstatoval a vystavil rodině úmrtní list. Tím to skončilo.

***

Sabine se vracela odpoledním vlakem z návštěvy sestry a od nádraží se prošla. Byla to příjemná procházka. Všude byl podvečerní klid, personál měl volno, když u dveří kuchyně zaslechla vzrušený hovor, který ji připomněl dávnou událost.
„…Už jsme šoustali, tak nekecej, že ne!“ řval spratek Pietro, evidentně zase nadržený a nepříčetný.
„Ale já jsem říkala jen jednou,“ bránila se Dolores.
Sabina nakoukla opatrně dovnitř. Dolores oblečená v lepších šatech se chystala někam ven a spratek ji tu přepadl a dožadoval se sexu.
„Hmm… tak aspoň…jako vždycky!“ rozhodl se nakonec a vytáhl z kalhot napružený ocas. Dolores vzdychla a začala mu ho pomalu honit. Čurák jí v ruce mohutněl a Pietro jen slastně funěl.
„A teď kuř!“ přikázal jí a Dolores si poslušně dřepla a vzala ho do pusy.
Sála ho, na co jí pusa stačila. Střídavě ho kouřila a střídavě mu rukou hnětla koule, líbala je a lízala jazykem. Pietro musel být spokojen.
Sabine rychle vyběhla do patra domu a ze známé zásuvky si opět vypůjčila pistoli. Zkontrolovala zásobník a seběhla ke kuchyni.
Tam stále mlaskavě znělo kouření, chrčení a sténání.
„Budeš polykat?“ zeptal se před výronem.
„Ano..mladý pane.. nechci abyste mi potřísnil šaty,“ a Pietro prudce vydechl a dávka semene proudila Dolores do krku.
Všechno snaživě spolykala a ještě mu ocas olízala, že ani kapka nepřišla nazmar.
„Teď vypadni a hlavně dej starýmu pusu, chachá,“ propustil ji spratek s nejapnou poznámkou.

Náhle do děje vstoupila Sabine s napřaženou zbraní.
„Co tu děláš? Na co si hraješ? Chceš taky..?“ šklebil se spratek.
„Prásk!“ jeho slova zanikla ve výstřelu.
Zásah byl přesný.
Jeho klín se zalil krví a Pietro se zhroutil ve strašlivém řevu na zem.
„Dolores, zmizte! Okamžitě!“ křikla Sabine ostře a vyděšená Dolores vyběhla ven.
Pak se Sabine postavila nad svíjející se postavu. Spratek byl stočený do klubíčka a nepříčetně řval bolestí.
„Za sebe i ty ostatní,“ pronesla a prostřelila mu hlavu. Křik ustal a nastalo ticho.
Sabine prošla do garáže, nasedla do Pietrova vozu, stejně ho už nepotřebuje, a z místa činu ujela, aniž ji kdo v tom zabránil.

Smrt mladého pána se začala řešit až druhého dne, kdy jeho mrtvolu ráno nalezla kuchařka, když nastoupila do služby.
Dolores mlčela, a tak veškerá tíha viny padla na zmizelou služebnou Sabine, která po vraždě odcizila vůz oběti a uprchla. Jelikož v domě zůstaly její osobní věci, vrchní komisař usoudil, že se pravděpodobně jednalo o zločin v afektu.
Po Sabine Loren bylo vyhlášeno pátrání.

***

Rodiče Maria a Albert se zhroutili nad ztrátou nejmladšího syna. Zbyla jim už jen dcera Chienza. O dalším osudu rodiny Petrocelliů není nic známo.
Dům prodali a odstěhovali se neznámo kam.

***

Sabine Loren se ukryla u sestry Sophie, která udělala kariéru u filmu. Pozměnila si vzhled i jméno na Giorgia a stala se její osobní komornou.
Když Sabine – Giorgia zemřela, její deník Sophie spálila a celý příběh mi převyprávěla tak, jak ho já předkládám vám.