Rosalind a její putování – temná fantasy sága 05 🇨🇿

Žena, která není a je žena

Rosalind měla co vysvětlovat. Ona i Nyanna byly zvyklé na tvrdé zacházení – i mnohem horší, než jak si Ros u jezírka užil Zorn, ale předem neohlášená akce v Nyanně vyvolaly překvapivě silné ochranitelské reakce.
“O nic nešlo, byla to jen hra,” opakovala holohlavá paladinka už asi potřetí, zatímco ji její ustaraná přítelkyně obletovala a otírala pomačkaný krk hadrem smočeným v hojivých bylinkách.
“Ale vždyť ho ani neznáme, cestujeme s ním poprvé… Navíc to bylo daleko od všech a kdybys chtěla zavolat o pomoc…”

Rosalind už toho měla dost, tak Nyanně zakryla pusu dlaní. “No tak. Kdyby se rozhodl, že ho nejvíc vzruší uškrtit mě, tak to prostě udělá. Stačilo málo a vydala bych se na druhý břeh…” říkala to se zvláštní fascinací, skoro až touhou. Odkryla drobnější dívce ústa a mile se na ni usmála. “Akorát nevidím důvod, proč by to dělal. Vlastně mám pocit, že si docela rozumíme, a i kdyby to ve skrytu uvnitř byl zvrhlý sadista zcela bez zábran, vy ostatní byste to tak nenechali, kam by asi tak utekl? Tak už nebrblej, stejně tě jenom dopaluje, že jsi nebyla na mém místě ty…” pohladila ji ještě po tváři – z pozice té starší a rozumnější.

“Pfff…” zasyčela Nyanna, ale pochopila, že nemá cenu se dá přít, tím spíš, když do ní její holka tak dobře vidí.
“Vezmeš za mě večer hlídku?” změnila Ros rychle téma a tvář Nyanny se znovu zachmuřila.
“Co, proč?”
“Nebudu lhát, bylo to skvělý, ale jsem celá bolavá. Není mi moc příjemný mluvit, nebyla bych večer dobrý společník. Tohle mi pomůže víc než ta tvoje poblázněná medicína…”

“Jenže s Kazimou…” začala se Nyanna vykrucovat a výrazem dítěte, které hledá výmluvy, proč si nechce uklidit svůj pokoj.
“Ano, s Kazimou. Právě s Kazimou. Už mě nebaví, jak na ni furt koukáš úkosem a významně vzdycháš, jen co se k ní přiblížím na víc než dva metry. Nebaví mě, jak žárlíš, i když ji vůbec neznáš. Proč třeba na Zorna nežárlíš vůbec? Vždyť ještě cítím chuť jeho semene na patře. To ti nevadí?”
“Ne!” odsekla Nyanna. “Protože to s ním děláš pro zábavu.” Povzdechla si, její drobná ramena poklesla jako pod velkou tíhou. “Mně nevadí, že jste s Kazimou šoustaly. Pro mě za mě si to s ní běž rozdat hned teď. Ale… těžko zvládám to, že jste se milovaly. Zažila jsem v životě spousty sexu, ale jen málo lásky. Nechci o tebe přijít. Co když ten uhlík mezi vámi úplně nevyhasl? Co když neshody, co jste měly, odvál vítr, a ten stejný vítr zase rozfouká plamen? Hm?” Utnula svou promluvu, jako by se polekala sama sebe. Řekla toho až moc, ale nakonec bylo to jen to, co ji trápilo od chvíle, kdy se dozvěděla, že součástí výpravy bude i Kazima.
“No tak, pojď sem…” natáhla Ros paže, přitáhla Nyannu k sobě a pevně ji objala. “Nic takového nehrozí. Jsem tvoje, ano?” odtáhla se a sevřela Nyanninu tvář proti své. “Věř mi… Ale na té hlídce trvám. Dokud se budeš od Kazimy držet dál, bude pro tebe pořád jako ďábel číhající ve stínech. Ďábel, kterého líp poznáš, už není tak strašidelný…”

Padla noc. Členové výpravy znavení činnostmi volného odpoledne se už stáhli do svých stanů nebo se natáhli opodál pod širákem, jen Nyanna seděla mezi vozy u ohniště, zahalená jen do tenkých šatů do půli stehen a dlouhých černých rukavic, které snad nikdy neodkládala, objímala si nohy, jako by celým tělem chránila nenarozené dítě uvnitř, a sledovala, jak tančící plamínky ozařují její bosé nožky.
V temnotě praskla větvička – Nyanna sledovala, jak se blíží Kazimy silueta. Bylo to zvláštní – přestože byla jiná, byla Kazima ze všech členek výpravy vlastně nejvíc ženská – největší prsa, nejširší boky, rozkošnická stehna, to vše podtrženo exotickou tmavou kůží, vždy odhalujícím oblečením nebo nádhernými kudrnatými vlasy, které kdo ví jak zvládala udržovat zdravé i při nepohodlí dlouhé výpravy. První myšlenka Nyanny, když vedle ní černá bojovnice usedala, byla samozřejmě opět na minulost s Ros.

Kazima jako by jí četla myšlenky. “Po dlouhý době člověk, co na mě hledí jako na pytel blech, ale není to kvůli tomu, co mám mezi nohama. To je něco. Většinou mě lidi nenávidí právě kvůli tomu…”
“Není to tak, že bych tě nenáviděla…” snažila se Nyanna oponovat a soustředila se na to, aby se jí nezachvěl hlas.
“Jo, ale v tý svý dětinský hlavičce nejsi schopná zpracovat, že by holka jako Ros zůstala s tebou, tak se bojíš konkurence, skutečné i domnělé…”

Byly časy, kdy by na takovou provokaci Nyanna reagovala dýkou pod žebra, ale poslední měsíce ji změnily, změkčily – i když si nebyla jistá, jestli je ráda, že tomu tak je. Schoulila se ještě víc a hleděla na tmavou krásku vyčítavýma očima.
“Ale no tak,” zasmála se Kazima. “Nesneseš trochu přátelského škádlení? S takovou si dej pozor, aby tě Ros neopustila, protože je s tebou nuda,” vyplázla na ni jazyk a Nyanna cítila, jak rudne. Nesnášela, jak nad ní ta čůza má navrch. “No, ale aspoň si hezký kus masíčka…” natáhla Kazima ruku a pohladila Nyannu po nahém lýtku – měla kupodivu příjemně hřejivý dotek. Pak se přisunula blíž k Nyanně, naklonila se k jejímu krku a slyšitelně nabrala vzduch: “…a hezky voníš.” Nyanna ztuhla, když sama ucítila výraznou, exotickou vůni Kazimy. Chtěla se odtáhnout, ale nedokázala to, jako by ji nějaká síla držela na místě. Strach? Zvědavost? “I když z ní cítím i ji…” dodala Kazima a nápadně si olízla rty.

Nyanna se přikrčila jako šelma připravená vyrazit do boje. “Neznám tě. A ty mě taky ne. Tak proč se chováš, jako bys měla právo ke mně čichat a sahat mi na nohy?”
Kazima se znovu zasmála. Pomalu přejela prsty z Nyannina lýtka přes její koleno až na stehno, k lemu jejích krátkých šatů. “Protože vím, jak to bolí. Vidět ji, že se na mě dívá stejně jako dřív. Jak se jí zrychluje dech, když si vzpomene na mou vůni, na mé ruce nebo na to, co mám mezi nohama. Buď si jistá, že jsem si toho všimla stejně dobře jako ty.”

Napětí mezi nimi zhoustlo. Oheň praskal, vrhal tančící stíny na Kaziminu tmavou kůži a na Nyanninu bledší, drobnější postavu. Nyanna cítila, jak se jí zrychluje puls. Žárlivost byla ostrá jako nůž, ale pod ní se probouzelo něco jiného – ta známá temnota, která ji táhla k Orgbúzovi, k bolesti, k ponížení.
“Ty sis ji nechala utéct,” řekla Nyanna tiše, ale hlas se jí třásl. “Teď je moje. A já ji nenechám nikomu.”
Kazima naklonila hlavu, kudrnaté vlasy jí spadly přes rameno. Její plná prsa se zvedala a klesala v rytmu dechu, téměř se dotýkala Nyannina ramene. “Ona nikdy nebyla jen tvoje, maličká. Rosalind je jako divoký oheň. Když ho budeš držet moc dlouho, spálí tě. Nikdy se nenechá spoutat.“

Najednou se Kazima naklonila ještě blíž. Její rty se téměř dotýkaly Nyannina ucha. “Chceš vědět, co jsme dělaly, když jsme byly samy? Jak mě líbala jako žádná jiná? Jak se mě snažila vysát do poslední kapky? Jak jsme byly schopné dny nevylézat z postele, zapomenout na svět, jen šukat do vyčerpání…”
Nyanna zalapala po dechu. Nenávist a vzrušení se v ní mísily tak, že se jí točila hlava. “Přestaň…” zašeptala, ale neodtáhla se. Naopak – její stehna se lehce rozevřela, jako by její tělo jednalo proti její vůli.
Kazima to samozřejmě zaregistrovala. Její prsty teď klouzaly pomalu po vnitřní straně Nyannina stehna, až se zastavily těsně u teplého, vlhkého místa pod tenkou látkou. “Cítím tě,” zamručela spokojeně. “Jsi mokrá. Žárlíš a přitom tě to rajcuje, viď? Představuješ si to. Představuješ si mě, jak ji beru… a sebe, jak se na to díváš.”
“Já… já ji miluju,” vydechla Nyanna roztřeseně. “A ty jsi jen… jen někdo z minulosti.”
“Minulosti nikdy neutečeš,” uchopila Kazima Nyannu za bradu a donutila se jí podívat do očí. “Cítím, že i ty máš za sebou mnohem víc, než komukoli říkáš. Jsi mnohem víc než vykulená těhotná holka, co se shodou náhod přidala k partě dobrodruhů. Hodně jsi toho zažila a hodně toho chceš ještě zažít.”

Nyanna chtěla něco říct, ale Kazima zajela druhou ještě dál a přitiskla svou dlaň na její kundu pod šaty. Teplo dlaně, tlak prstů – bylo to drzé, majetnické.
“Co kdybychom to vyřešily jinak než hádkou?” zašeptala Kazima a lehce kousla Nyannu do ušního lalůčku. “Co kdybys mi ukázala, jak moc ji miluješ… a já ti ukážu, že se mě nemusíš bát. Že můžeme být na stejné straně. Nebo aspoň… že ti dokážu dát to, co Rosalind nedokáže.”
V Nyanně to vřelo, že sama sebe nepoznávala. Byla zvyklá vrhat se do nových zážitků po hlavě a užívat si sex ve všech jeho podobách, jenomže chování Kazimy ji uvádělo do rozpaků, ponižovalo ji způsobem, u kterého nevěděla, jestli ho dokáže akceptovat. Kazima jí ale nedávala moc času na rozmyšlenou, a když uchopila spodní lem jejích šatů, Nyanna rezignovaně zvedla zadek, aby jí je černá položena mohla vytáhnout – úplně nahoru, až nad prsa.

“Hezký kus masíčka, jak jsem říkala…” zavrněla Kazima pochvalně a pohladila Nyannu po břiše a prsou, pak se sama rychle svlékla. Světlá dívka si s neskrývanou závistí prohlédla Kazimy velká, pevná prsa, ale její pozornost pak pochopitelně naplno zaujal mohutný ocas, který se Kazimě pyšně tyčil až skoro k pupíku. “Líbí se ti, viď?” zazubila se, její sebevědomí bylo odzbrojující. Měla spoustu nápadů, jak by si s Nyannou mohla pohrát, jak si ji omotat kolem prstu skrze žárlivost – jenže právě teď nedokázala být hravá. Už příliš mnoho večerů strávila osamotě, jen s rukou na své chloubě, a touha po kundě ji uvnitř rozpalovala do ruda. Rozevřela Nyanna stehna a vůně jejího klína ji zcela ovládla.
“Pojď, ukážu ti, na co Rosalind vzpomíná…” zasyčela a pak na Nyannu opatrně nalehla. Její žalud se chvíli líbal s hladkými pysky, ale poté nalezl cestu dovnitř. Obě dívky zasténaly, Nyanna tiše a plaše, Kazima nahlas, toužebně, konečně dosáhla svého a bylo jí jedno, jestli ji někdo uslyší.

Kazima sevřela Nyanniny ruce do dlaní, ta objala její široké boky stehny – spíš naučený instinkt, než že by se pro to vědomě rozhodla. Myšlenky na žárlivost ustoupily do pozadí, protože ji teď naplňovaly zvláštní, protichůdné fyzické pocity. To, co cítila uvnitř sebe, bylo jednoznačně mužské. Ale vše ostatní přímo křičelo ženstvím: opojná exotická vůně, jemná kůže, ňadra, která se třela o její vlastní. Bylo to zvláštní – a příjemnější, než by si snad přála.
Kazima měla zavřené oči, tiskla se na Nyannu a hlasitě sténala. Ulovila svou kořist a hodlala si ji naplno vychutnat. Trvalo to sotva pár minut, když Nyanna ještě pevněji sevřela ruce, naposledy přirazila až po kořen a bledá dívka cítila, jak v ní penis pulsuje a naplňuje ji. Cítila, jak Kazima tlačí boky dopředu a chvěje se silnou rozkoší.
Obě chvíli jen ztěžka oddechovaly. Kazima zvedla hlavu, konečně otevřela oči a podívala se zblízka na Nyannu. Jejich rty se setkaly v polibku, nejprve zdrženlivém, pak stále hladovějším.

“Pořád jsi ve mně…” vydechla Nyanna, když se jejich rty po chvíli oddělily.
“A taky v tobě ještě chvíli zůstanu. Neskončily jsme. Cítíš to?” zeptala se a zlehka přirazila stále zcela tvrdým penisem. “Chci tě ještě…” Pevně Nyannu uchopila a opatrně se překulily, takže Nyanna teď byla nahoře. Bez protestů se na ní uvelebila, zapřela se koleny o zem a začala určovat tempo sama – cítila přitom, jak z ní vytéká první dávka semene a máčí Kazimě kořen ocasu a koule.

“To je ono…” povzbudila ji Kazima, natáhla se, aby pohladila její pohupující se prsa. “Dívej se na mě, chci, aby se ti to taky líbilo…” vjela jí druhou rukou pod bříško na klitoris. Její prsty byly až příliš šikovné, Nyanna musela vyklidit i další pozici, kterou si v mysli připravila, že totiž své sokyni jen podrží, nechtěně a skoro s odporem, jak se snažila přesvědčit samu sebe. To už nebyla pravda, začala se tomu oddávat naplno. Zakláněla hlavu, sténala, nechávala Kazimu, aby si hrála s jejím tělem. Hlavně ať se neuděláme najednou, přála si ještě Nyanna v duchu, ale dnes večer nebyla pánem situace. Těžko říct, jestli za to mohly Kazimy šikovné prsty, nebo touha, aby se to nestalo, v momentě, kdy Kazima začala do jejího těla podruhé stříkat, se kunda Nyanna stáhla a pak uvolnila v orgasmu – silném, nádherném a provinilém.