Moničino studium 01 – Divoký sen

„Čau Mony.“

„Ahoj Věrko, jak bylo doma?“ odpověděla Monika, když za sebou zavírala dveře s číslem 423. Oběma dívkám bylo 19 let a bydlely spolu půl roku na kolejích VŠT. Zatím co Věrka byla menší, štíhlá, pihovatá zrzka s téměř plochou hrudí, Monika měla tmavé vlasy a plnější postavu, což ale většině mužů bylo jedno, jakmile zahlédli výstřih, kde se v košíčkách velikosti E skrývaly její přednosti.

„Ani mi neříkej. Naši se zase pohádali, tak jsem se raději sbalila a přijela už včera večer. Tady mám aspoň klid. A co ty?“
„Všecko celkem fajn, ale prosím tě, co jsme tu v úterý všechno dělaly?“
„Ale copak? Slečna má okno?“ zeptala se Věra pobaveně.
„No, pamatuju si, že jsme na oslavu úspěšně ukončené zkoušky z matiky otevřely šampáňo. Hrály jsme karty a kecaly, vzpomínám si na polštářovou bitvu a pak jsem se probudila, bylo poledne a ty jsi už byla pryč. Bylo mi zle a myslela jsem, že mi praskne hlava.“ odpověděla Monika zkroušeně.
„Je pravda, že jsi to do sebe lila jako kdyby to mělo být naposled.“ řekla pobaveně Věra.
„Vždyť bylo proč. Prošly jsme přes Soňu Ničitelkuuuuuuu.“ vykřikla Monika radostí.

Soňa Ničitelka je přezdívka prof. Soni Novotné, učitelky matematických věd na vysoké škole, kterou obě děvčata studovala. Paní profesorka měla svoje motto – matematika musí být sítem, které oddělí zrno od plev. Právě úterní úspěšně splněná zkouška v posledním možném termínu byla důvodem zmiňované oslavy.

„Po polštářové bitvě na tebe padla depka a rozbrečela ses tu. Když to shrnu, tak všichni kluci stojí za houby a že jsou to všechno ňunínci, co se k tobě chovají, jako bys byla z porcelánu, píchat pořádně neumí a že ty chceš někoho, kdo by tě postavil do latě a komu bys musela podržet, když by si o to řekl. Zašla jsi do večerky pro víno a pak jsme pročítaly inzeráty, na jeden jsi odepsala“, vypočítávala na prstech Věra, „a potom jsi odběhla do večerky pro další víno. Vzhledem k tomu, že jsi vypila skoro celý šampus a 1 a půl láhve vína, tak se nedivím, že ti bylo blbě.“ zašklebila se. „Mimochodem ozval se ti zpátky?“
„Kdo?“
„No ten inzerát.“
„Ozval…“ řekla Monika nesměle
„Šmárjá, z tebe to leze jak z chlupaté deky. A?“
„Bojím se toho. Adresa mailu nic neřekne a bylo tam jen: Pošli fotku celého těla. Stačí ve spodním prádle.“
„Poslalas ji?“
„Ne. Co tam vlastně bylo napsané? Něco jako, nudíš se, máš ráda nezávazný sex a jsi exhibicionistka? Staň se mojí hračkou na dálku. Budu ti dávat úkoly a ty je budeš plnit. Já jsem byla fakt na dranc, jinak bych na toto nikdy neodpověděla. Na dálku a nezávazný sex? To mi dohromady moc nesedí.“
„Podívej, když tu fotku nepošleš, tak se nedovíš, jak to je. Svlíkej se, vyfotím tě a ty to pošleš. Nebudu zase hodinu poslouchat, jak toužíš po tom být něčí poslušná holčička.“
„Když já nevím.“ nesměle prohodila Monika
„Neřeš. Maximálně bude mít tvoji fotku v prádle.“
„Víš co, raději si jdu vybalit.“ Odpověděla Monika a odešla do svého pokoje. Věra vzala telefon a vešla za ní.

„Slečno Pokorná, okamžitě se svlékněte do spodního prádla!“ řekla zvýšeným hlasem.
„Slečno Nová, vy mi tady nebudete poroučet!“ odsekla Monika.
„Tričko dolů, nebo ti ho sundám sama a navíc ti nařežu.“
„Ty se svými 50. kily?“
„Jak, 50? V sobotu jsem se vážila a mám 63.“ odsekla naoko naštvaně Věra.
„Myslíš, že to mám opravdu zkusit?“ zeptala se klidně Monika.
„Jasně. Ale jestli máš tu „bílou“ podprdu, tak si ji převleč.“
„Co máš proti mojí bílé podprdě?“
„Nic, jen je strašná.“
„Tssss. Stejně jsem dneska v červeném.“
Pak ze sebe Monika rychle shodila oblečení, Věrka udělala pár fotek, potom jednu vybraly a Monika ji odeslala.
Rychle se oblékly a vyrazily na první přednášku dalšího semestru. Odpoledne byla Monika jako na trní a pořád sledovala mail, jestli nepřišla odpověď. Věrka si z ní utahovala, že ráno dělala cavyky a teď se nemůže dočkat. V 11 večer to čekání už Moniku unavilo natolik, že šla spát. Ráno nejdříve zapnula počítač, ale pořád nic. Odpoledne další bezvýsledné čekání.

Ve středu se situace opakovala. A když nepřišla ani ve čtvrtek, tak to už hodila za hlavu a řekla si, že je to možná i dobře. V pátek po škole, než vyrazila na nádraží, jí ještě Věra uklidňovala, ať si z toho nic nedělá. Monika bydlela s matkou v jednom menším městě asi 70 km daleko. Otce neměla. Zemřel při autonehodě, když jí bylo 16. Tehdy ji to hodně vzalo. Puberta s ní cloumala a zatím co „matinka“ byla úhlavní nepřítel, taťka byl nejlepší spojenec. Ale ten večer, kdy se o nehodě dověděly, se situace změnila a od té doby si spolu dobře rozuměly.

Nastoupila do vlaku, svlékla si bundu a svetr a proklela se, protože si nevzala nic ke čtení. Naproti ní si sedli nějaký kluk s holkou. Monika si pomyslela, že jsou od ní trochu starší a asi čerstvě zamilovaní, protože chvíli poté, co se vlak rozjel, snažila se slečna vytvořit rekord v hloubce strkání jazyka do krku kluka vedle sebe. Raději se dívala z okna na zasněženou krajinu a hlavou ji běželo, jak se má Věra fajn. Bydlí sice dvakrát tak daleko, ale na hlavní trati, takže rychlíkem je za hodinu a čtvrt doma, zatímco ona se musí kodrcat tímto křápem dvě hodiny. Navíc má svého Martina, s kterým chodí už tři roky a ona má rekord 4 měsíce, kdy chodila s Romanem. Ne, že by měla problém si kluka najít, ale po pár schůzkách ji každý přestal bavit.
To bylo vždy:
„Chceš jít tam nebo tam? Dáš si to nebo ono?“ ale ona by raději slyšela: „Zítra jdeme na hokej!“
Konec, tečka, nebo spíš vykřičník. A šla by, i když hokej nijak zvlášť v oblibě neměla. Prostě chtěla někoho, kdo by jí byl nadřazený.

Celé pondělí cítila zvláštní šimrání v břiše a nedočkavě čekala, co se z toho vyklube, i když nechápala, proč si vybrala zrovna tento inzerát. O to větší bylo její zklamání, že na svou fotku nedostala odpověď. Jen letmo zaregistrovala, že kluk naproti pošeptal něco své holce a ta si přesedla vedle Moniky. Co ji ale opravdu přerušilo tok myšlenek, bylo to, že se k ní slečna naklonila a zašeptala ji do ucha:
„Nazdar, tady Tomášovi se líbí tvoje kozy a chtěl by si je prohlédnout.“
„Co-cože?“ zakoktala překvapená Monika.
„Tomášovi se líbí tvoje kozy a chce si je prohlédnout.“
„Vy jste se zbláznili?“
„Ne, Tomáš si myslí, že jsou pěkné a chce se přesvědčit, jestli má pravdu.“
„Tady ve vlaku?“
„Jasně“, přikývla slečna.
„Ale co když mě tu někdo uvidí?“ řekla šokované Monika.
„Teď na tebe nikdo nevidí a než dojedeme do další stanice, tak máš čas.“
Monika jen přeskakovala zrakem z jednoho na druhého, zatímco ti dva se na ni pobaveně dívali.

Nevěděla co dělat. To, co ji ta slečna suše oznámila, ji šokovalo. Na druhou stranu, z představy, jak si vyhrnuje tričko a sundává si podprsenku, zatímco ti dva ji pozorují, ji zabrnělo v klíně.
„Tak co? Bude to?“ ozval se Tomáš.
Monice lehce zčervenaly tváře, když si vyhrnula triko a ukázala jim plné košíčky. Přeci jen představa je jedna věc, ale její provedení druhá. Slečna si mezitím přesedla zpět vedle Tomáše.
„Myslím, že Markéta říkala kozy a ne podprsenku!“ řekl lehce zvýšeným hlasem Tomáš.
Monika začínala panikařit. To přece museli ostatní slyšet, pomyslela si. Dala ruce za záda a rozepnula si podprsenku. Ovšem v tu chvíli začal vlak zpomalovat před další stanicí. Podprsenku, kterou teď měla v ruce rychle strčila do první tašky a rychle si stáhla tričko, aby nebylo nic vidět. Stihla to tak tak, než kolem nich začali procházet ti, co se chystali vystoupit. Měla pocit, že její prsa skrz tričko musí být vidět, ale většina lidí si jich vůbec nevšímala.

Za chvíli se vlak rozjel, ale Monika ještě čekala, aby měla jistotu, že už nikdo nepůjde kolem. Byla nervozní z pobavených pohledů Tomáše a Markéty. Pak už si vyhrnula tričko a ukázala jim své vnady. Těch pět sekund, kdy měla tričko pod krkem, ji připadalo jako celá hodina.
„Ale já jsem ti nedovolil si je zakrýt.“ ozval se Tomáš.
„Vždyť už jsem vám je ukázala.“ řekla znepokojeně Monika.
„Ukaž je znova a nech je venku, dokud ti neřeknem!“ přidala se Markéta. Monika si znovu vyhrnula tričko.
„To triko si sundej a podej mi ho! Jinak se zase budeš chtít zakrýt a to by byla škoda. Máš je opravdu pěkné,“ řekla Markéta a natáhla ruku. Monice to zalichotilo. Sice na chvíli zaváhala, ale pak si uvědomila, že ji ta situace opravdu vzrušuje a to triko podala Markétě.
Chvíli tiše seděli, Monika se dívala na ty dva, jak si prohlíží její vystouplé bradavky. Přemýšlela, jak se vlastně stalo to, že tu sedí odhalená a kdokoli půjde kolem ji může vidět. Uvědomila si, že tato představa ji vzrušila ještě více. Najednou Tomáš prolomil ticho.
„Dokážeš si olíznout a sát bradavky?“
„Nevím, nikdy jsem to nezkoušela.“
„No tak teď máš možnost.“

Monika si přizvedla ňadro a jazykem se pokusila dosáhnout na bradavku. To se jí povedlo, ale do úst už ji nedostala. Tak pokračovala jen v olizování. Tušila, že kdyby přestala, zase by ji vyčetli, že k tomu nedostala pokyn.
V tu chvíli se otevřely dveře a do vagónu vstoupili dva kluci.
„Říkal jsem ti, že Marek bude sedět v posledním, ale ty musíš vlézt do prvního. Teď se tu…, ty krávo!“ zarazil se jeden z nich, když uviděl Moniku. Druhý zůstal stát vedle něj a Marek v posledním vagóně byl pro tuto chvíli zapomenut.
„Buď si sedněte, nebo pokračujte v krasojízdě.“ ozval se Tomáš.
Kluci se probrali a sedli si přes uličku. Jeden z nich vytáhl mobil a něco začal psát.
„To už by stačilo,“ ozvala se Markéta, „ale určitě by potřebovaly pořádnou masáž.“

Monika přestala s olizováním a začala si je mačkat, přizvedávat a masírovat. Sem tam uchopila bradavky a promnula je. Vlak zastavil v další stanici, ale Monika byla ve stavu, kdy ji to bylo jedno. Většina procházejících si ji nevšímala, jen jedna starší paní prohodila něco o Sodomě a Gomoře.
„Co tu máte tak úžasného, že …“ ztichl nový příchozí a hned přisedl ke klukům.
Markéta si s Tomášem si něco pošeptala a pak se naklonila k Monice.
„Svrbí tě? Chtěla by sis ji vyhonit?“
Ta jen přikývla. Už nějakou dobu netoužila po ničem jiném.
„Tak nám ji nejdříve ukaž.“ usmála se Markéta.

Monika si vyzula boty a jedním tahem si svlékla kalhoty i kalhotky a seděla tam jen v ponožkách. Roztáhla nohy a nabídla Markétě s Tomášem pohled na svou vlhkou jeskyňku.
„Pěkná, ale tady kluci nic nevidí. Natoč se a začni.“
Monika se opřela o stěnu vagónu a jednu nohu zvedla na sedadlo, aby i kluci měli dobrý výhled. Zajela si rukou do klína a začala si ji hladit. Jezdila prsty jemně kolem poštěváku a nakonec si vrazila dva prsty dovnitř. Zatímco s nimi rejdila vevnitř, druhou rukou si začala dráždit klitoris. Její vzdechy už nešly přeslechnout a rychle se blížila k vyvrcholení.

Najednou přišla průvodčí a zeptala se ji:
„Slečno jste v pořádku? Haló! JSTE V POŘÁDKU?“
V tu chvíli ji Monika zaregistrovala a zmateně se rozhlížela kolem. Tomáš s Markétou, ani kluci tam nebyli a vlak stál ve stanici.
„A-Ano, jsem v pořádku.“ dostala ze sebe Monika.
„Tak vystupovat, jsme na konečné.“
„Už jdu, děkuji.“
Oblékla si svetr a bundu, vzala kufr a vyrazila domů. Jen úplně promočené kalhotky ji připomínaly divoký sen.