Ráno jsem se probudil do tak nádherného slunečního dne, jaký jsem už dlouho, zvláště v dubnu, nepamatoval. Přímo s rozkoší jsem se protáhl a s tou nejlepší náladou se chystal vstát. Jenže v ten okamžik se mi v hlavě vybavilo, že je to na den přesně rok, co jsem za stejně slunečného počasí doprovodil svou ženu na její poslední cestě. […]
Když si osud s lidičkama jen tak pohraje 01 🇨🇿 Přečíst vše 2 »
„Mohla bych u tebe přespat?“Víc mě překvapit nemohla.„Samozřejmě, že ano, místa je tu dost a je to tvůj byt,“ odvětil jsem ohromeně.„Ale ty tady bydlíš.“„To je fakt,“ uznal jsem její námitku. „Pojď, ukážu ti, kde budeš spát.“ Zavedl jsem ji do ložnice a ukázal na postel, kde spávala moje žena. „Tady se můžeš vyspat,“ oznámil
Když si osud s lidičkama jen tak pohraje 02 🇨🇿 Přečíst vše 2 »
Nemohu říct, že by týden uběhl jako voda. Měl jsem stále co dělat, avšak rozhodně se mi nezdál tak dlouhý, jako ty týdny před tím. V pátek Táňa podle slibu přijela, já si sbalil nejnutnější věci, a už jsme frčeli k ní. Vyjeli jsme výtahem do pátého patra, Táňa slavnostně otevřela dveře a já zvědavě vstoupil dovnitř.
Když si osud s lidičkama jen tak pohraje 03 🇨🇿 Přečíst vše 2 »
Celý týden jsem měl co dělat. V prvé řadě jsem musel nahlásit, že na příští týden a možná déle, nepřihlašuji obědy, neboť budu na vyšetření ve špitále, což jsem si bez uzardění vymyslel. Ať mi zatím drží místo, že se ozvu, jak to bude dál. Také jsem si musel vyprat nějaké oblečení a vyžehlit ho. To
Když si osud s lidičkama jen tak pohraje 04 🇨🇿 Přečíst vše 2 »
V pondělí mne Táňa vzala sebou do nemocnice. Bylo to pro mne kruté vstávat v šest hodin, protože v sedm jsme tam už museli být. Po nezbytné přijímací ceremonii mne odvedla na své oddělení. Hned odchytla jednu sestřičku a nařídila jí, aby mne dovedla na pokoj č. 1, že za námi hned přijde. Netušil jsem, že se jedná
Když si osud s lidičkama jen tak pohraje 05 🇨🇿 Přečíst vše 2 »
Cestou domů Táňa jen tak mimochodem nadhodila, jestli bych mohl u ní zůstat ještě alespoň týden či dva, anebo třeba i měsíc. Jí, že by to nevadilo. Letmo se na mne podívala, co já na to, a dál se věnovala řízení. „No, teoreticky by to možný bylo,“ rozvažoval jsem nahlas. „Za určitejch podmínek asi jo.“„Anó?
Když si osud s lidičkama jen tak pohraje 6 🇨🇿 Přečíst vše 2 »
on Paroháč 01Kdybych měl nějakou mladou šikovnou sousedku, tak…
on Paroháč 01Ajta krajta, tady to spíš než na vzplanutí srdce v… on Za záclonou 05Tady bude hukot ....
on Žárlivec 04Super! 😎 on Žena dvou mužůPovídka se mi líbila, Fred uměl. Svým názvem mi př…