Přiblblý básničky a čarovná kočička 07/14
Z večeře jsme se vrátili kolem deváté. Tentokrát jsme si odložili pěkně v klidu a v dobré pohodě vklouzli do postele. Konečně jsem měl spoustu času si šéfku, pardon, Sáru, prohlédnout. A nejenom to, i osahat. Nemohl jsem se vynadívat a ruce mi cukaly nedočkavostí. Opatrně jsem Sáře sáhl na prsa, která neztratila nic ze tvaru a tuhosti, jaké …
Přiblblý básničky a čarovná kočička 07/14 Pokračovat ve čtení »
