Za svitu padajících hvězd

Venku panovala úmorná vedra a já měl zrovna teď náladu na bodu mrazu. Za všechno mohla jedna nečekaná věta, kterou mi šéf před chvílí řekl v kanceláři. „Jste propuštěný,“ oznámil mi, sotva jsem předal podklady pro poslední zakázku. Škodolibě se ušklíbal, když jsem na něj civěl a nemohl si to srovnat v makovici. Právě jsem …

Za svitu padajících hvězd Pokračovat ve čtení »