Byli jsme sice domluveni na devátou, ale já už v půl deváté byl na místě. Nějak jsem nemohl dospat. Ráno jsem do sebe naházel snídani a aspoň pětkrát překontroloval věci. Městem jsem se řítil jako šílenec. Plyn, brzda na křižovatce, zelená, plyn do podlahy až gumy pískaly, brzda u přechodu, nervózní bubnování prsty do volantu. Ještě, …
Projížděl jsem na netu sportovní novinky a po očku sledoval Moniku. Pobíhala od skříní s oblečením do chodby k zrcadlu a zpátky. Některé kousky hned kritickým okem vyřadila bez oblékání a jiné zvědavě okukovala oblečené. Nakrucovala se jako baletka a nevyhovující hadříky házela na postupně rostoucí hromadu. Ve chvíli, kdy zkoumala několik blůzek a nepovažovala …
Ráno jsem se kupodivu probudil s jasnou hlavou. Jen jsem netušil, co se dělo v noci. Ani jsem si nepamatoval, jak jsme se dostali na pokoj. Opatrně jsem se zvedl do sedu a rozhlížel se po pokoji. Já i Zdeňka jsme byli napůl nazí. Zasychající semeno smísené s trochou krve na Zdeňčině buchtičce nezanechalo žádný prostor k pochybnostem. I můj dobyvatel …
Ráno mě probudilo vzlykání. Zdeňka seděla na kraji postele zabalená v ručníku a s mokrými vlasy. „Dobré ráno,“ pozdravil jsem ji, když se mi konečně povedlo rozlepit oči. „Dobré ráno,“ odpověděla mi. „Co je? Děje se něco?“ „Já… já vlastně ani nevím…“ „Tak co se děje, ven s tím,“ zavelel jsem, jakmile jsem zjistil, že po dobrém se …
on Tinnitus 14Tímto přiznáním jsi možná mnoha čtenářům vyrazil d…
on Tinnitus 14Jsem rád, že sis nechal svůj první lehce kritický…
on Noc na KokrštejněPaní Stella nebyla vždy protivná "ublížená" koule…
on Tinnitus 14Zajímavé pokračování. Jen se to začíná trochu podo…
on Láska v zelenémParáda