Nechala jsem bráchu v pokojíku a vydala se za mámou, která seděla v kuchyni s hlavou v dlaních. „Ty se zlobíš?“ pohladila jsem ji po vlasech. „Kájo, takhle to nemůže pokračovat,“ povzdechla si. „Jste přece moje děti a tohle je prostě špatně.“ Počet přečtení: 2 723
Jakmile jsme se trochu vzpamatovali z předchozího prožitku, šli jsme se postupně osprchovat. „Tak co, jak se ti líbilo dělat to s mou sestřičkou?“ vyzvídala jsem, když jako první odešla do koupelny Markéta. „Bylo to nádherný. Tvoje ségra je k nakousnutí. A ty její kozy, ty jsou….“ „Hele, nepřeháněj nebo snad začnu žárlit. Radši mi ještě řekni, …
on Příběh ze SibiřeVím, taky nikdo nepřežil, tedy z těch co se dostal…
on Příběh ze SibiřeĎatlovova výprava byla v roce 1959, nikoliv v roce…
on Příběh ze SibiřeJestli mohu, tak bych jeden měla. 30-ti letá blond… on Příběh ze SibiřeSkvělá povídka. @Shock tvé zdroje jsou velmi zajím…
on Město v pouštiShockova terapia ma vždy baví 👍. Excelentne sa poh…