Štědrý večer

Zrovna když ukládala víno do vinotéky cinknul zvonek ode dveří. Vstala, upravila se a šla otevřít.
„Roberte, miláčku, ty jsi přišel!“ zvolala roztouženě a vtiskla mu polibek.
Rychle se svlékal z kabátu a vzápětí, stuleni k sobě v obýváku, se vášnivě líbali.
„Zůstaneš do rána?“
„Ne miláčku, musím domů, moje ropucha pozvala syna a snachu na večeři, tak musím hrát milujícího otce.“
„Podívej, co donesl Ježíšek mému Robertíčkovi,“ zašišlala a podala mu krabici.

„Jestli to bude zase nějaká ohavná kravata, tak se picnu,“ pomyslel si. Otevřel krabici, byla tam ohavná kravata, hýřící všemi barvami.
„Ta je krásná miláčku!“ zajásal a potvrdil to  polibkem.
„Tobě také Ježíšek něco donesl,“ upozornil ji a podal jednu malou a druhou větší krabici.
„Ach, to je krása!“ zvolala, když otevřela menší krabičku.
„Jsou to pravé české granáty,“ upozornil.
Položila je opatrně do krabičky a nedočkavě otevřela druhou krabici.
„Ta je kouzelná!“ zasténala, když uviděla fialkovou průsvitnou noční košilku.
„Proboha, proč tolik utrácíš, víš, že tě mám ráda i bez dárků.“
„Jsou přece vánoce, miláčku,“ namítl.

Zmizela i s košilkou v koupelně a po chvíli, jako víla, se začala kolem něj točit, oděná pouze v nové košilce. Pomohla mu odstrojit, sedla si na klín a přisála se na rty. Pomalu, s rozkoší se mazlil s oblinami ňader. Potom ji uchopil, položil na předložku z kůže ledního medvěda a vyhrnul košilku až ke krku. Rozevřela do široka nohy a nechala se laskat polibky. Sklouzl do klína, zlíbal celou buchtičku a přisál se ústy na růžový hrášek. Zasténala, pozvedla klín a po chvíli dráždění vybuchla v záchvatu vzrušení. Tělo se vypjalo do oblouku, rukama si tiskla ňadra a sténala blahem.

Zvedl jí nohy na svá ramena a vnořil se s rozkoší do rozvášněného lůna. Znovu silně zasténala a on ucítil sevření svého dobyvatele. Tvrdými přírazy útočil uvnitř sametově vlhké jeskyňky. Cítil, jak klín přírazy opětuje a jde mu naproti. Ležela pod ním, ňadra vztyčené, houpající se v rytmu přírazů, hroty nalité vášní. Hlava milenky, zčervenalá vzrušením, byla hluboce zakloněná dozadu a přerývaně sténala blahem. Ucítil blížící se konec a marně se snažil oddálit vrchol. Zasténal a zaplnil lůno výstřikem. Ještě chvíli pokračoval, než začal dobyvatel měknout. Vyklouzl  a přitiskl se k chvějícímu tělu. Líbala ho prudce, v očích slzičky.
„Ty můj milovaný divochu,“ zašeptala roztouženě.

Tulili se k sobě na pohovce, prokládali to polibky, avšak náhle  mu zabloudil zrak na hodiny.
„Proboha, to už je tolik?“ vyděsil se  a začal se oblékat.
„Opravdu musíš miláčku?“ smutně se zeptala.
„Víš jak nerad od tebe odcházím, ale musím, neodpustili by mi to.“
Dooblékl se, ještě jednou se políbili a zmizel ve tmě.

Vklouzla do koupelny,osprchovala se a oblékla domácí úbor. Uklidila v obýváku stopy předchozího řádění, schovala šperk do klenotnice, sedla si k telefonu a vyťukala číslo.
„To jsi ty Ludvíčku?“ zašveholila.  „Chtěla jsem se zeptat,  jestli nechceš u mne strávit dnešní večer, nebo spíše noc,“ zavrkala rozrouženě.
“Přijdeš? No to je báječné, už se na tebe moc těším. Tak pá pá, zlato.“

Položila telefon, sebrala noční košilku, v ložnici ji uklidila do zásuvky a vytáhla jinou, červenou. V kuchyni otevřela ledničku, předsmažené řízky, bramborový salát ze supermarketu přemístila na kuchyňskou linku a začala chystat štědrovečerní večeři.
„Copak asi donese Ludvíček,“ mlsně zapřemýšlela. Dárek pro něj, kravatu všech barev už měla nachystanou.

J.R.