Z pohanských časů

Vladyka Budivoj se probudil a zaujala ho ruka pohozená přes jeho tělo. Paže směřovala dál a bylo zakončena tlustou nahou ženštinou ležící vedle něho. „Co to je?“ zaječel vztekle a žena se probrala. „Ale, Budívojku, co tak křičíš? Včera jsi vrněl jak kocourek… A co tvůj ptáček? Spinká?“ sjela mu žena rukou do klína a …

Z pohanských časů Pokračovat ve čtení »