Unavený městem a nasraný prací jsem si vzal dovolenou a vypadnul do přírody. Občas jsem to tak dělal. Když už jsem měl všeho plné zuby, sbalil jsem nejnutnější věci a vyrazil nazdařbůh do lesů. Obvykle jsem nasedl na první autobus nebo vlak jedoucí pryč a týden se toulal po lese. V mých pětatřiceti mě doma nic …
V den odjezdu se ráno probudili všichni docela plní síly. Anita už v kuchyni připravovala čerstvou kávu a zapékala housky v troubě jako pravá hospodyňka. Když mezi dveřmi natáhl nosem skvostnou vůni Vladimír a hodil po ní očkem, celá zčervenala a zrychlila tempo, aby už mohla sedět naproti němu u stolu a svádět ho pubertálními …
Zatím, co úklidová četa doma zametala stopy po náročném sexu, Markéta se potloukala po vesnici. Jen tak se procházela uličkami, prohlížela místní stavení, natahovala se pro zralé ovoce za plotem a drze nahlížela do oken. Hledala si další kořist, která by jí zkrátila dlouhé chvíle, které v budoucnu cítila. Věděla moc dobře, že tatík se …
Konečně nastal den D. Nebo spíše den DOC – Den Odchodu do Civilu. Matěj se probudil už v šest hodin. Ne že by nemohl dospat, jen v tuto dobu byl všeobecný budíček, a i když byl na ústředně již několik měsíců, nějak podvědomě se tím řídil. Oblékl se do civilního, prohodil pár slov s budoucím mazákem Járou, a …
Jako vrchol sexu jim připadalo smyslné líbání. Ale snažili se schovávat, aby nebyli všem na očích. Chodili spolu do polí a luk, jen aby unikli zvědavým zrakům. Zastavili se a přitiskli rty k sobě. Jazyky se jim proplétaly, až se na nich málem udělal uzel. Jednou na kraji lesa objevili lavičku, kterou tam zhotovila jakási …
Lesem uháněl jelen, obrovský dvanácterák. Nepronásledovali ho psi ani lovci, jako tolikrát v minulosti. Naopak, běžel kvůli tomu, co cítil před sebou. Už to byly roky, co naposledy zápolil o laň se svými soky, roky, co se v něm probudilo milostné volání. Doběhl k okraji mýtiny, vyhlédl do slunečního svitu a opatrné zavětřil. Říjící laň cítil kousek před sebou, …
V červnu po dvou letech… „Kdy už mě konečně vezmeš s sebou na to tvoje tajné místo?“ žadonila zase Vendy. „Už mi to slibuješ takovou dobu.“ „Já vím, promiň. Vždyť víš, že nějak nebyl čas. Ani si nepamatuju, kdy jsem tam byl naposledy,“ oponoval jí Bob. „Já to vím, loni v létě.“ „No tak vidíš.“ „Fajn, tak se …
Povídka první – Výbuch. Venku se šeřilo a hospůdka uprostřed dědiny zela téměř prázdnotou. Až na skupinu stálých hostí v rohu výčepu. Hostinský Šmalda seděl za výčepem, dělal že čistí sklenice a bedlivě sledoval, jestli všichni mají nalito. V čele stolu seděl hranatý, prošedivělý Honza Kaláb. „Tak si myslím, že dnes má vyprávět tady Vašek,“ začal usměrňovat zábavu. „A ne …
Povídky od hostinského stolu 01 – Výbuch Pokračovat ve čtení »
Bylo krásné letní počasí. Sluníčko svítilo a ptáčkové zpívali. Prostě idylka. Znáte to ne? Ne? Tak nevíte o co přicházíte. A jestli nevíte co je to procházka lesem, tak to už fakt přicházíte o hodně. Já tedy vím co je to procházka lesem. A také vím co to je být na houbách. To je tak. Já jsem se narodil …
on Kristýnka 67 B – KonecPřispěji do Vaší analýzy. IMHO celá "krize - ktero…
on Kristýnka 67 B – KonecDekuji autorovi za opravdu propracovane dilo. Rad…
on Sourozenecká trojkaPřipadá mi slátaná horkou jehlou. Za mne👎.
on Kristýnka 67 B – KonecSeriál (resp. oba) se mi líbil a sledoval jsem jeh… on Setkání po letechKrásně provedeno, prima čtení. Zvlášť v dnešní dob…