ŠIKULA 9/12 Když ráno s pocitem lehkého šimrání Šikula otevřel oči, spatřil usmívající se Aničku, jak se nad ním naklání a svými rozpuštěnými vlasy způsobuje onen budící pocit. „Dobré ráno,“ řekla a vzápětí ho políbila. „Jak jsi se vyspal?“ „Tak ňák normálně. A ty?“ odpověděl Šikula ještě rozespale. „Přímo skvěle! Díky tobě. A proto si myslím, […]
ŠIKULA 8/12 Tentokrát Šikulu žádné divoké sny netrápily. Vyspal se do růžova, a když se kolem osmé probudil, ani se nedivil, že spal tak dlouho. Vstal, došel si ulevit a pak zamířil do ložnice probudit Anežku. Jenže postel byla prázdná. Zřejmě se jí nechtělo mu dávat ahoj, když věděla, že půjde oprašovat jinou. Její taktnost
ŠIKULA 7/12 Šikulův pracovní týden začínal jako obvykle doplňováním spotřebovaného materiálu za ten předchozí. To znamenalo objíždění různých obchodů a dodavatelů, s nimiž byl v kontaktu. Tentokrát toho neměl moc a tak po poledni již byl zpátky doma.
ŠIKULA 6/12 Šikula a Anděla Vostrá se zastavili uprostřed návsi. Předtím ovšem zaplatili vstupné 100 Kč, jak se sluší a patří, neboť sloužilo k uhrazení nákladů na Slavnost a na údržbu a opravu veškerého zařízení používaného k této příležitosti. Stáli a rozhlíželi se, pátrajíc po Šimonu Burákovi.
Kapitola 7. Penzion na výsluní. Zhruba kilometr před cedulí označující začátek obce Míchov odbočuje malá asfaltová silnička, která se posléze krucánky vine vzhůru k vrcholu Smraďáku. Končí u malebného penzionu Na výsluní. Nechejme Míchovské drbny chvíli na pokoji a podívejme se co se děje tady.
U nás v Míchově 07 – Penzion Na výsluní Přečíst vše 2 »
V životě jsem docela rád zkoušel sestry. Dvakrát se mi stalo, že jsem chodil s holkou a o pár let později i s její mladší sestrou. Jednou se mi podařilo dostat obě dvě najednou, ale to byla výjimka, způsobená alkoholem a tím, že obě byly jak bisexuální, tak nadržené.
Katka a Saša – jak to všechno začalo Přečíst vše 2 »
ŠIKULA 5/12 Oněch pět fiktivních vesnic – Alíkov, Bulíkov, Culíkov, Dudlíkov a Ejhlíkov – mělo nejenom svérázné tradice, ale i svérázné oslavy. Státní svátky je zajímaly jen coby volné dny, měli přece své, ničím nezaměnitelné. Jedním z nich byl svátek Přírody, který se však skládal ze čtyř slavností – Jarní, Letní, Podzimní a Zimní.
Doma jsem se v klidu chystal na pátek. Balil jsem si věci, co bych mohl potřebovat, a u toho se zmítal mezi těšením se a výčitkami svědomí vůči Zdeňce. Ještě jsem seděl u počítače a plánoval cestu, případně nějakou vycházku do okolí. V tom mě vyrušila esemeska. Buď Zdeňka, nebo Pája. Natáhl jsem se pro telefon.
Dešťová víla 18 Přečíst vše 2 »
Se Zdeňkou jsem si užíval téměř jako na začátku našeho vztahu. Pár nocí jsme trávili u ní, pár u mě a to, co zbývalo, bylo ve znamení odpočinku a osamění. Ani na Pavlínu jsem však nezapomněl. Vzpomínka na ni fungovala jako katalyzátor. Stačilo si ji v duchu vybavit a okamžitě jsem měl potřebu zasunout. Zdeňka naštěstí tu změnu
Dešťová víla 17 Přečíst vše 2 »
Tyto noční šousty mi náramně vyhovovaly. Byl jsem tehdy postpuberťák a dnes, s odstupem času připouštím, že podobně jako všichni mladíci tohoto věku, jsem myslel ptákem. Zpočátku to bylo tak jednou do týdne, ale pak se frekvence ustálila na třech milostných nocích. Rozhodně mi to nevadilo, ve své mladické nadrženosti jsem na na tom byl potencionálně
Protected by Security by CleanTalk
