Jednou takhle v pátek v podvečer seděla Marta se svými kamarádkami, Helenou a Gábinou, na víně.
Marta s Gábinou byly životem protřelé třicátnice, zatímco Helena byla skoro o dekádu mladší, což se odráželo i v jejich oblečení.
Helena na sobě měla cudnou dlouhou sukni a halenku, Marta vsadila na lehké letní šaty a Gábina, věrná svému provokativnímu stylu, dorazila v krátké sukni a punčochách.
Během první sklenky probraly práci a nejnovější drby, při druhé sklence ale Marta zničehonic vyhrkla: „Teda holky, ten můj soused Marek krásně líže.“
Holky na ni koukaly trochu zaraženě.
Tedy ne, že by se na toto téma spolu nebavily, ale většinou na to došlo až po celé láhvi, ne hned po druhé skleničce.
Jenže Marta se prostě musela pochlubit, měla toho plnou hlavu, vlastně kundu.

A hned musela vyklopit, jak k tomu došlo.
Vědělo se o ní, že má moc ráda, když ji někdo líže, takže když jednou v noci zaslechla sousedův opilecký zpěv „A já sekáč, vylížu ti pekáč“, hned ji ta představa vzrušila.
Slovní spojení „vylízat pekáč“ jí přišlo oplzlé i vtipné zároveň a tak se rozhodla, že ho zkusí svést.
Hned ráno si na souseda počíhala a úspěšně dosáhla svého a to několikrát.
Marek byl sice nezkušený zajíček, ale Marta byla dobrá učitelka a pěkně si ho zaučila, vypadalo to dokonce, že Marek má na lízání talent.
Martě šlo čistě o sex, byl to pro ni prostě jen soused s výhodami.
Své vyprávění zakončila zopakováním toho, co říkala už na začátku: „No jak říkám holky, ten můj soused krásně líže,“ a nervózně se zahihňala.

Helena při tomto vyprávění cudně klopila oči, zato Gábina se začala rozpalovat: „A to s ním jako fakt nic víc nemáš?“ zeptala se zvědavě a popotáhla si punčochy výš nad kolena, přičemž jí krátká sukně vyjela do půli stehen.
„Ne, blázníš? Je to zajíček, sotva mu bylo osmnáct. Prostě soused s výhodami,“ mávla Marta rukou, „ten by se hodil spíš tady pro Helču.“
Helena se okamžitě zapýřila a nervózně si urovnala lem své dlouhé sukně, tohle bylo trochu trapné.
Gábina skoro vzdorovitě pokračovala: „A to mi chceš teda tvrdit, že takovej cucák líže líp než já?“, načež Marta mírně odsekla: „To nevím, tys mě přeci už dlouho nelízala…“

Helena zaraženě mlčela a v duchu nevěřícně kroutila hlavou nad tím, kam se tahle debata zvrhla.
Nebyla pohoršená, nějaká ta pikantnost ji nerozhodila a navíc, z jistých náznaků a narážek už tušila, že mezi Martou a Gábinou něco je.
Tahle představa v ní už dlouho probouzela zvědavost a dokonce ji občas napadlo, že by to s jednou či druhou mohla zkusit.
Nebyla na holky, to ne, ale zvědavost, jaké to je se ženou, byla zkrátka silnější, lákala ji ženská citlivost a jemnost, o které občas slyšela vyprávět.
Zatím však vše končilo v rovině mlhavých představ.

Později si už nepamatovaly, která z nich vyhrkla: „Tak proč to nezkusit?“ každopádně rychle zaplatily a vyrazily k Martě domů.
Sice to měla být původně poklidná dámská jízda, ale situace se vyvinula trochu jinak.
Marta si nemohla nechat ujít příležitost nechat se skvěle vylízat a Gábina, poháněná svojí ješitností, chtěla za každou cenu dokázat, že je lepší než nějaký osmnáctiletý kluk odvedle.

Heleně se moc nechtělo a když vstávala od stolu, měla nohy jako z olova a rosolu zároveň.
Teprve teď jí v plné síle došlo, co se tu vlastně chystá, přeci není nějaká rozhoďnožka, aby vlezla do postele s prvním klukem, kterého potká.
A to se tu navíc její kamarádky baví o lízání, to už je trochu moc, říkala si.
Na druhou stranu to ale v hloubi duše chtěla zkusit, konečně si chtěla v životě něco užít, občas svým kamarádkám záviděla.
Jenže, co když bude realita drsná a vulgární, vůbec ne tak jemná a smyslná, jak si to představuje?
A co když…
„No tak, Helčo, jedem, pohni se!“ volaly na ni Marta a Gabča od taxíku a netrpělivě na ni mávaly.
Helena těžce polkla, křečovitě stiskla kabelku a udělala první krok směrem k novým zážitkům.

Moji rodiče byli na chatě jako každý víkend, a já se chystal jako vždy za klukama do hospody.
V tom mi pípnul mobil se zprávou od Marty, že i její kamarádky chtějí poznat, jaký jsem sekáč a jak dobře lížu pekáč.
Zasnil jsem se.
Díky Martě jsem získal docela dost zkušeností, zaučovala mě v různých pozicích – klasika, zepředu, zezadu, na koníčka, ale přeci jen měla nejraději lízání.
Nikdy jsem ji neodmítl, ale zapojení kamarádek mi přišlo trochu divoké, i když mít v jednu chvíli více žen mě lákalo jako snad každého kluka mého věku.
Těžce jsem polkl a napsal klukům, že dnes do hospody nedorazím…

O pár minut později jsme se sešli u Marty doma, zvědavě jsem si její kamarádky, Gábinu a Helenu, prohlížel.
Gábina byla Martina vrstevnice a v krátké sukni vypadala opravdu vyzývavě, Helena mi byla sice věkově bližší, ale její dlouhá sukně a cudný vzhled mě na první pohled nijak nezaujal.
Gábina se okamžitě usadila na pohovku hned vedle Marty, vypadalo to, jako by si ji hlídala, na mě tím pádem zbyla sedačka naproti, kam se vedle mě opatrně schoulila Helena.
Marta nalila víno a začali jsme si povídat, holky najednou nevěděly, jak na to, přeci jen je dosti daleko od silných řečí k rozpoutání orgií.
Všichni jsme sice věděli, proč tu jsme, ale nikdo z nás netušil, jak prolomit ledy.

Gábina provokativně vystavující své dlouhé nohy v punčochách přitahovala můj pohled, ale postupně jsem zjistil, že Helena je mi mnohem sympatičtější, než na první pohled vypadala.
Vyzařovalo z ní něco tajemného, najednou mi její dlouhá sukně připadala mnohem dráždivější než Gábinina minisukně.
A Helena to cítila podobně, ze začátku si připadala trochu trapně a záviděla Gábině její sebevědomí a nohy, jenže po chvíli ji více zaujal rozhovor s Markem a jeho zájem.

Po pár minutách nezávazného klábosení jsem navrhnul, že bychom si mohli zahrát karty a ten, kdo prohraje, tak si sundá jeden svršek.
To holky zaujalo, protože jsme se tím aspoň trochu blížili k tomu, proč tam přišly.
Helena sice při mém návrhu polkla naprázdno, myšlenka na svlékání se jí vůbec nelíbila.
Na druhou stranu, věděla, proč tu je a hra tomu všemu dávala řád a pravidla.
A navíc si v kartách docela věřila a doufala, že ona neprohraje.

První hru prohrála hostitelka Marta a ta to neměla vůbec snadné.
Měla na sobě jenom lehké letní šaty a když si je sundala, seděla mezi námi jen v kalhotkách a podprsence.
Druhou hru prohrála Gábina, která si pomalu a smyslně stáhla punčochy, takže jako by se nic nestalo.
Provokativně jednu punčochu hodila po mě a druhou po Martě a sebevědomě se přitom usmívala.
A aby to bylo spravedlivé, třetí hru prohrála Helena.

V tu chvíli Helena zrudla, oči jí hořely studem a nervózně po nás těkala pohledem.
Nechtěla si sundat sukni nebo halenku, odhalit tím své prádlo a sedět tu polonahá jako Marta, vyřešit to jako Gábina nemohla… i když vlastně… zamyslela se.
Sáhla si oběma rukama pod svou dlouhou sukni a začala si stahovat kalhotky.
Viděli jsme jen pohyby jejích dlaní pod látkou, jen jsme tušili, jak si je nenápadně stahuje dolů přes stehna, lýtka a kotníky.
Snažila se být co nejrychlejší a nejméně nápadná, kalhotky mačkala v pěsti, aby z nich nebylo nic vidět.
Jenže zatímco si Helena myslela, jak se elegantně zachránila před svlékáním, Gábina její chování pochopila úplně naopak.
V jejích očích to nebyl akt nouze, ale neuvěřitelná provokace: „Teda Helčo, ty se nezdáš!“ vyhrkla s úžasem.

Nervózní Helena se snažila schovat kalhotky do kabelky a tím toto kolo uzavřít, jenže Gábina ji okamžitě zarazila: „Jen je nech tady, jako ty moje punčochy.“
Helena v tu vteřinu úplně zpanikařila a hlavou jí projel záblesk čirého děsu.
Její kalhotky?
Nechat je tady, na očích všem?
To je má dát Martě, nebo snad… Markovi?
Takhle si to nepředstavovala.
Na druhou stranu, jsou to jen kalhotky, ne?
Kousek látky.
Proč by nemohly ležet na stole?

Srdce jí divoce bušilo, ale pod vlivem alkoholu a stoupajícího adrenalinu se v ní probudil nečekaný vzdor.
Vstala a pomalu natáhla ruku před sebe, rozevřela dlaň, ve které ji ležely kalhotky.
Namířila ruku ke Gábině: „No, jestli chceš, tak si je klidně vem.“
Dosud suverénní Gábina na vteřinu zaváhala a jen překvapeně zamrkala.
Helena ale na její reakci nečekala a namířila ruku k Martě: „Nebo je chceš raději ty?“
Tohle od té tiché holky v dlouhé sukni nikdo nečekal, Helena právě dokázala, že se nenechá jen tak zahnat do kouta.

Gábina na kalhotky chvíli zírala a pak řekla s úsměvem „prádlo nesbírám, ale kuráž máš“ a povzbudivě se rozesmála.
Marta se také začala smát, „Helčo, docela jsi nás dostala, kalhotky, teda klobouk dolů. Gábina bude mít co dělat, aby tě trumfla.“
Já jsem v tu chvíli vstal, natáhl se k ní a jemně jsem sevřel její pěst, aby se v ní kalhotky zase schovaly.
Při letmém doteku našich rukou i jemné látky mnou projel mírný záchvěv vzrušení, cítil jsem horkost a snad i lehkou vlhkost toho kousíčku látky.
Podíval jsem se Heleně přímo do očí a polohlasem řekl: „Myslím, že si je teď klidně můžeš schovat do kabelky.“
Tímto gestem jsme mezi sebou uzavřeli tiché spojenectví.

„Hele, vy dvě hrdličky, to by stačilo, hrajeme dál.“
Další hru prohrála opět Marta, které teď nezbylo než si sundat podprsenku nebo kalhotky.
Jenže se začala trochu zdráhat: „To není spravedlivý, vy máte víc oblečení než já. A vůbec holky, měly bychom se domluvit na něj,“ ukázala hlavou na mě, „aby taky prohrál.“
„No tak, Marti, přeci se nebudeš stydět,“ nedala se Gábina, která potřebovala nějak trumfnout Helenin odvážný tah s kalhotkami.
„Vždyť jsme tě přece všichni nahou viděli, no ne? O nic nejde.“
Helena, které jejím kalhotkovým výstupem otrnulo, se přidala: „Vždyť jsme tady stejně kvůli tobě, to tys nás sem lákala, že tady Marek krásně líže.“
Tak, a bylo to venku, ale ani teď se nedalo čekat, že se na sebe hned vrhneme.

„To je sice hezký, ale Marta pořád ještě nesplnila svoji prohru,“ vrátila se Gábina nekompromisně ke hře.
„No jo, pořád,“ rezignovala nakonec Marta, sáhla si dozadu na záda, rozepnula háček a ladným pohybem si sundala podprsenku.
„Jenom doufám, že nebudeme řešit, komu ji mám dát,“ usmála se potutelně, když kousek černého krajkového prádla ležérně pokládala na zem vedle pohovky.
V šeru místnosti se objevila její pěkná prsa, a hlavně její vztyčené bradavky.

Toho se hned chytla Gábina, a to doslova: „Copak, copak, snad tě to nevzrušuje, sedět tu jen v kalhotkách?“ a začala ji po bradavkách jemně hladit.
Alkohol a potřeba trumfnout Helenu zvítězila nad jakýmikoliv zábranami.
Marta začala vzrušeně povzdychávat a Gábina dravě pokračovala: „Tak teď uvidíme, jestli lížu líp já nebo on.“
Odhrnula Martiny kalhotky stranou a zabořila hlavu do jejího klína.

Gábina nenechala nikoho na pochybách, že chce zvítězit, zvolila rychlou techniku.
Jazykem kroužila kolem Martinina klitorisu s absolutní jistotou, občas ho jemně vsála mezi rty a prsty přitom roztahovala její vlhké pysky.
Marta nad sebou okamžitě ztratila kontrolu, „Panebože, Gábi… ty děvko, to je ono,“ ječela a prohýbala se v pase.
Netrvalo to ani dvě minuty, Marta zatnula prsty do Gábininých vlasů, celá se roztřásla a s hlasitým výkřikem se jí udělala přímo do obličeje.
Gábina se vítězoslavně zvedla, olízla si rty a podívala se na mě: „Tak co, Marku? Trumfneš tohle?“

Helena vše fascinovaně sledovala.
Celý večer čekala, až k tomu dojde, ale prudkost a dravost, s jakou se vše odehrálo ji překvapila a šokovala.
Úplně mimoděk si přitom zajela rukou pod svou dlouhou sukni, prsty jí sjely mezi stehna a začala se jemně hladit mezi nohama, zatím jen z vnějšku.
Za malou chvilku se ale vyděšeně zarazila a ruku bleskově vytáhla ven.
Vždyť je tu tolik lidí, uvědomila si, tak si to přece nebude dělat před nimi … sama.
Jenže tělo už měla v jednom ohni a tak jí v hlavě splašeně vířily otázky, jak si o to má vlastně říct?
A komu?
Bezvládné Martě, dominantní Gábině nebo Markovi?

„Budeme ještě hrát karty… nebo… “ vykoktala napůl zmateně a napůl vzrušeně, zatímco těkala pohledem z jednoho na druhého.
Její ruka mizící pod látkou sukně samozřejmě neunikla Gábině, která vycítila šanci oplatit ji její předchozí kalhotkové vystoupení.
„Karty? Zapomeň na karty, Helčo,“ pronesla tiše s hlavou stále v Martině klíně.
„Sama jsi říkala, proč tu jsme. A já moc dobře viděla, kam ti před vteřinou zabloudila ruka. Tak schválně, ukaž nám, co pod tou dlouhou sukní schováváš…“

Gábina přistoupila k Heleně, mrkla přitom na mě: „ty zatím vylízej Martu, ať pak potvrdí, že já lížu líp. A já si zatím budu hrát s tebou, Helčo.“
Přesunul jsem se na druhou stranu obýváku k Martě, která se ihned pohodlně rozvalila a roztáhla nohy.
Věnoval jsem se jí pečlivě a poctivě ji lízal, přesně tak, jak jsem se to za ty poslední týdny naučil a jak to měla nejraději.
Znal jsem každé její citlivé místečko, věděl jsem, kdy přitlačit a kdy jen zlehka kroužit.
Marta pod mým jazykem okamžitě začala znovu slastně vrnět, křečovitě zatínala prsty do polštářů a za pár minut se s hlasitým výkřikem znovu udělala.

Pro Helenu bylo v tu chvíli všechno naprosto nové, nervózně seděla na okraji sedačky přímo před stojící Gábinou a v hlavě měla absolutní chaos.
Přemýšlela, jak se má vlastně zachovat, bála se živočišné Gábiny, styděla se před Martou i Markem, jenže touha konečně zažít něco nepoznaného byla silnější.
„Tak co, Helčo? Ukážeš mi, co tam dole schováváš, nebo ti s tou sukní mám pomoct sama?“ zašeptala Gábina s provokativním úsměvem.
Byl to tichý souboj dvou nečekaných sokyň.

V Heleně v tu chvíli definitivně praskly poslední zábrany a místo aby cudně sklopila oči, podívala se Gábině přímo do očí.
Chytila látku své dlouhé sukně, plynulým pohybem si ji vykasala až do pasu a široce roztáhla nohy.
Než se Gábina stačila vzpamatovat z její nečekané ráznosti, Helena vztáhla ruku k její hlavě, pevně ji chytla za bradu a táhli ji nekompromisně do svého klína.
„No tak, vylízej i mě,“ poručila polohlasem, ve kterém se mísil rozkaz s touhou, „ukaž, jestli jsi vážně tak dobrá, jak tvrdíš.“
A Gábina, překvapená náhlou dominancí, bez odmlouvání poslechla a zbořila obličej mezi Helenina stehna.
Začala ji náruživě lízat, její dravý ale jemný jazyk okamžitě našel ta správná citlivá místečka a přiváděl Helenu k šílenství.
Helena zaklonila hlavu a jen si užívala Gábinin jazyk, soustředila se jen na to horké místo mezi svýma nohama.
Na místo, které vysílalo vlny slasti do celého jejího těla a bylo jí jedno, co se děje kolem ní.
Bylo to opravdu tak úžasné, jak si vždycky představovala, vteřinu za vteřinou se blížila k ohromnému orgasmu.
Při něm se celé její tělo napjalo jako struna, z hrdla se jí vydralo hluboké zasténání a vzápětí se bezvládně zhroutila do sedačky.

V obýváku nastalo na okamžik tíživé ticho.
Marta i Helena vypadaly naprosto spokojeně, obě byly uvolněné v dozvucích svých orgasmů.
Zato Gábina se tvářila všelijak, jenom ne spokojeně, ona sama ještě žádné vyvrcholení neprožila a už to zoufale potřebovala.
A já na tom byl úplně stejně, ocas mi stál jako sloup a já zoufale přemýšlel, co teď.

Marta sice vypadala po dvou orgasmech dost vyčerpaně, ale nakonec v sobě našla zbytky sil a rozhodla se oplatit péči své kamarádce.
Přesunula se ke Gábině, vrhla se jí pod krátkou sukni a začala jí přes tenkou látku kalhotek dráždivě hladit.
Netrvalo dlouho a zajela jí prsty pod kalhotky, chvíli ji třela prsty, ale pak odhrnula kalhotky stranou a začala ji náruživě lízat.
Gábina hlasitě zasténala ale potřebovala ještě něco víc, pořád potřebovala pokořit Helenu.

Její ruce začaly tápat směrem ke mně, přistoupil jsem rychle k ní a ona se dychtivě přitáhla k mému rozkroku.
Ucítil jsem na svém penisu její jemné, rychlé prsty a vzápětí i teplý a vlhký jazyk a těsná ústa.
Gábina ležela v záklonu, nechala se divoce lízat Martou, a přitom zuřivě sála můj penis, dokud se s hlubokým zaúpěním a škubnutím celého těla neudělala.
V mém kouření však nepřestávala, při každém pohybu ústy mě však nenápadně ale jistě směrovala blíž a blíž k Heleně.

Ta seděla jen kousek od nás a se stále vyhrnutou sukní sledovala celou scénu pohledem, v němž se mísila zvědavost s lehkým zábleskem žárlivosti.
Když Gábina vycítila, že se nezadržitelně blíží moje vyvrcholení, bleskově si penis vytáhla z pusy a namířila ho jako zbraň přímo proti Heleně.
V ten okamžik jsem nad sebou ztratil veškerou kontrolu a začal jsem prudce stříkat.
Moje horké semeno dopadalo na Heleninu halenku a sukni, Gábina se v tu chvíli tvářila jako vítězka.

Jenže Heleně to bylo upřímně jedno, veškerý stud z ní už dávno vyprchal.
S naprostým klidem se dívala na teplé, bílé cákance, které jí zdobily oblečení a opravdu to vnímala jako ozdobu.
„Nevím, co jsi tím chtěla dokázat ty, Gábi, ale jak vidíš, skončilo to na mně, a tak mi to patří…“
Na rtech se jí objevil sotva znatelný, záhadný úsměv, prstem jezdila po jedné ze skvrn a zašeptala: „A příště už tě k tomu ani nebudeme potřebovat…“

Zaražená Gábina si chtěla spravit sebevědomí, a tak se rychle otočila na Martu: „Tak co, Marti? Kdo z nás dvou líže líp? Řekni že já, to je přeci jasné, všichni to přeci viděli.“
Marta se líně pousmála a podívala se na Gábinu: „Gábi, ty jsi dravá jako uragán, to se musí nechat, ale Marek, Marek má výdrž, rytmus a jemný cit.
Ty jsi rychlá a tvrdá, víš, že to tak mám ráda, ale Markův talent je nepřekonatelný.
Takže dnes … dneska to byla remíza.“
Gábina se zarazila a vítězný výraz jí bleskově zmizel z tváře.
Zato Helena se vedle mě upřímně a nahlas rozesmála.
„Remíza? To se mi vlastně líbí,“ prohodila a pak se podívala na obě starší kamarádky.
„Ale počkat. Tys mě, Gábi, už vylízala. Tak teď mě musí vylízat Marek a já rozhodnu, kdo tady líže líp.“

Její slova mě překvapila, ale proč ne, řekl jsem si nakonec.
Přesunul jsem se blíž k Heleně, klekl jsem si před ni, a protože měla stále vykasanou sukni až k pasu, snadno jsem nasměroval svůj jazyk do jejího rozkroku.
Nejdříve jsem její kundičku lehce prozkoumal prsty, blaženě přitom přivřela oči a pak udělala něco nečekaného.
Chytila lem své sukně a plynulým pohybem mi látku přehodila přes hlavu.
Nechtěla, aby Gábina s Martou viděly, jak ji budu uspokojovat, pořád se ještě trochu styděla.

A mně se to opravdu líbilo, dokonale mě tím oddělila od okolního světa a já se plně věnoval jen jí.
Zabořil jsem obličej do jejího vlhkého klína a začal ji jemně vylizovat, což se Heleně nesmírně líbilo.
Na rozdíl od dravé Gábiny jsem nikam nespěchal, můj jazyk byl jemný a trpělivý, přesně reagoval na každé její trhnutí a zasténání.
Po několika minutách čisté rozkoše se s prohnutím v pase podruhé za ten večer udělala, bylo to pro ni intenzivnější než s Gábinou a více to prožívala.
A když popadla dech, podívala se na Martu s Gábinou a s úsměvem mě oficiálně vyhlásila vítězem v lízání.

Gábina se už jen rezignovaně mazlila s Martou a majetnicky se k ní tulila, nechtěla se jí vzdát.
Alkohol a prožitá extáze udělaly své, už toho na všechny bylo moc.
Pouze mě mezitím v kalhotách opět nekompromisně stál ocas, zmateně jsem přemýšlel, co teď.
Gábina vycítila poslední příležitost, jak si zachovat tvář: „Už je hrozně pozdě, měly bychom jít všechny spát,“ prohlásila demonstrativně.
Byla to jasná narážka – chtěla mi za každou cenu zabránit v tom, abych se tuhle noc ještě dočkal vlastního vyvrcholení.

Už jsem zklamaně mířil ke dveřím, když mi v hlavě bleskla spásná myšlenka.
Došlo mi, že v malém Martině bytě není pro tři lidi dost místa a otočil jsem se na Helenu.
„Hele… u mě doma je volno. Nechceš jít spát ke mně?“ pozval jsem ji polohlasem.
Moc šancí jsem tomu nedával, ale po tom, co se v obýváku odehrálo, jsem to prostě musel zkusit.
Helena mě překvapila, protože bez váhání souhlasila.
Rychle jsme se rozloučili s polospící Martou a Gábinou a přešli těch pár kroků přes chodbu do mého bytu.

Když jsme konečně zůstali sami v tichu a šeru mé ložnice, veškeré zbylé napětí z nás spadlo.
Helena odhodila halenku ale dlouhou sukni si nechala a vklouzla ke mně do postele.
Nepotřeboval jsem ji hned vidět nahou a ani ona sama nechtěla.
Dokud látka obepínala její tělo, tak měla pocit, že má situaci pod kontrolou, sukně pro ni byla posledním záchytným bodem.
A navíc, s překvapením zjistila, že zahalená může být mnohem přitažlivější než nahá, že tím nechává prostor pro fantazii a zkoumání.
Vzrušilo ji to, sice to tušila už dříve, ale vždycky se za to styděla; myslela si, že při sexu se automaticky čeká naprostá nahota.
Teprve díky tomuto večeru našla odvahu být sama sebou.

Začali jsme se pomalu, smyslně mazlit.
Zkoumal jsem její nohy pod sukní, hrál si s její kůží i látkou a nakonec jsem do ní jemně pronikl svým údem.
Sukně nás dále halila do svých záhybů, pomalu jsme v ní klouzal dovnitř a ven a tak ji postupně přiváděl k dalšímu vrcholu.
I já jsem se blížil ke svému vrcholu, vzpomněl jsme si na jednu její poznámku z večera a vyhrkl jsem: „Víš, jak mě Gábina donutila stříkat ti na sukni, mám to udělat znovu?“
„Ano,“ hlesla a roztřásla se v orgasmu, já ho z ní vytáhl a ještě jednou toho večera jí postříkal sukni.
Teprve poté si ji konečně sundala a já ji podal svoji starou, flanelovou košili jako nočního košili a Helena se do ní vděčně zachumlala.

Ráno mě probudily sluneční paprsky, otočil jsem hlavu a spatřil Helenu.
Už nespala, seděla na kraji postele, zády ke mně, a zrovna si přes boky přetahovala svoji dlouhou sukni.
„Dobré ráno“, popřáli jsme si.
„… musím říct, že na tenhle páteční večer jen tak nezapomenu,“ pokračovala.
„Já taky ne,“ přiznal jsem se, „abych byl upřímný, když mi Marta včera večer psala tu zprávu, trochu jsem se bál, nečekal jsem, že opravdu přivede svoje kamarádky a už vůbec jsme nečekal, že přivede … tebe.“
Helena se tiše zasmála, otočila se ke mně a sedla si na matraci se složenýma nohama, její dlouhá sukně se kolem ní rozprostřela jako vějíř.
Chvíli jsme si povídali o všem možném a jenom jsme si tím utvrdili, že si máme co říct a že z toho divokého začátku začíná vznikat něco mnohem hlubšího.
„Mám docela hlad,“ přerušila po chvíli hovor Helena, „Co kdybychom udělali nějakou snídani?“

O několik minut později už v kuchyni voněla káva a vajíčka.
Helena seděla naproti mně, na sobě měla jen mou rozepnutou košili a tu svou dlouhou sukni, ze které jí pod stolem koukaly bosé kotníky a šlapky.
„Víš, já se na tom začátku u Marty taky hrozně bála,“ přiznala se.
„Vážně? Vůbec to tak nevypadalo. Zvlášť, jak jsi tam stála s kalhotkama v pěsti a vyzvala Gábinu i Martu,“ usmál jsem se.
„A musím ti ještě něco říct. V té dlouhé sukni… to bylo pro mě mnohem víc sexy, než kdybys byla… nahá.“
„Vážně se ti to líbilo? Fakt ti nevadilo, že jsem zůstala v sukni?“
„Vůbec ne. Ta sukně má v sobě tajemství. Člověk musí přemýšlet, co pod ní je. A včera jsi dokázala, že to tajemství stojí za to.“
„To máš pravdu, ta sukně má tajemství“ řekla a ukázala na tmavší skvrny zaschlého semene.
Zíral jsem na stopy naší vášně a přemýšlel, jestli si takhle troufne jít až domů, v dlouhé sukni se stopami od semene a v mé staré flanelové košili…
Asi poznala, na co myslím, protože prohlásila: „tvoje košile je mnohem pohodlnější než ta upjatá halenka a… ty skvrny? Aspoň na tebe nezapomenu… a zas tak vidět nejsou…“

Přerušilo nás pípnutí mobilu.
Byla to textovka od Marty: „Tak co, vy dva? Přežili jste? Gábina se zrovna vrátila ze sprchy a pořád tvrdí, že líže líp než ty. A zrovna se mi to snaží znovu dokázat, táhne mě zpátky do sprchy. Musíme dát brzy odvetu!“
Při čtení jejích slov mi v hlavě okamžitě naskočila neuvěřitelně živá představa toho, co se u nich, právě teď, odehrává.
Úplně jasně jsem si představil jejich divokou ranní sprchu.
Viděl jsem je v duchu obě nahé, jak stojí pod proudem horké vody.
Představil jsem si, jak Gábina opřela Martu o mokré, kluzké kachličky, chytila ji pevně za boky a začala jí divoce, hladově líbat krk a ramena.
Viděl jsem její prsty kroužící kolem bradavek, viděl jsem, jak směřuje přes pupík do Martina rozkroku.
Viděl jsem Gábinu, jak bez váhání kleká na kolena a s dravostí sobě vlastní proniká jazykem mezi Martinina stehna, slízává kapky vody mísící se se stopami Martina vzrušení.
Gábina hladově proniká do Martiny kundičky a divoce ji líže; Marta se musí křečovitě držet kovového madla sprchy, hlasitě vzdychá, tlačí se na její obličej a tiskne si její hlavu do klína.
Prohýbá se pod jejím rychlým a zkušeným jazykem, dokud se ve spalujícím orgasmu nezhroutí na podlahu a jen šeptá, „Ano Gábi, ty tak krásně lížeš, to víš, že jsi nejlepší…“ a něžně ji hladí po vlasech.
Gábina se dme pýchou a poté nastaví svoji kundičku Martě, která se na ni vrhá a chce jí vše oplatit, prsty, jazykem, sprchou…

Zarazil jsem se a s úsměvem ukázal zprávu Heleně.
Když si Helena přečetla Martinu zprávu o divoké ranní sprše, trochu se zarazila a zvážněla.
Otevřela svou kabelku, vytáhla z ní svoje včerejší kalhotky a s naprostou samozřejmostí je položila na stůl, ani se u toho nezačervenala.
„Tak poslouchej, miláčku,“ řekla a majetnicky mě objala kolem krku, „Jestli chceš být se mnou, žádná odveta nebude. Ty dvě vedle nechej, ať se klidně ulížou k smrti.“
„Ale jediné sukně, které tě odteď budou zajímat, budou ty moje.“
Potom ukázala na kalhotky: „A tohle bude náš talisman pro štěstí. Bereš nebo…“
Její dlouhá sukně se otřela o mé nohy a já vůbec nemusel přemýšlet o tom, co odpovím.

PS: Asi nikoho nepřekvapí, že Helena se s Martou a Gábinou brzo přestala kamarádit. A že se Marta přestěhovala ke Gábině…