Tichá hudba dohrála a Petra ucítila, jak do ní Pavlína strčila loktem: „Ségra, prober se, vstaň!“

Seděly spolu s jejich matkou, s Alešem, což byl její syn, a Pavlíninou dcerou Nikolou v první řadě. Máma se s ní téměř nebavila a ani si nechtěla sednout mezi ni a její sestru. Máma se sestrou si kapesníčkem stíraly slzy. Jí žádné netekly. To napětí mezi nimi trvalo už skoro šest let od té zatracené dovolené, která úplně převrátila její život. Těch deset minut, co hrála ta hudba, měla zavřené oči a přehrávala si, co se tehdy přihodilo.

Vlastně za to mohl její táta a ten teď ležel v rakvi před nimi. Obřadní síň byla plná lidí, polovinu tvořili příbuzní jak z tátovy strany, tak od mámy, bylo jich požehnaně a přijeli se pozdravit a dát si občerstvení v restauraci nedaleko od místa, kde bydlela a kterou Petra rezervovala celou. Zbytek byli doktoři a nejspíš i některé doktorky a sestry z nemocnice, kde byl mezi nimi její otec podle všeho velice populární až do své náhlé smrti. Prostě jednoho dne se ráno neprobudil, a to se těšil na svých necelých sedmdesát skvělému zdraví. Sportoval a ženské mu zřejmě pořád ještě nadbíhaly, jako ostatně po celý jeho život.

Nekonečné procesí lidí, kteří zřejmě cítili jakousi povinnost potřást rukou jí a jejím nejbližším, se pomalu chýlilo ke konci. Byla by se bez nich obešla. Jako úplně poslední přišel Bohouš. Potěšilo ji to. Nikdo jiný ho tam docela jistě neznal, a protože už se všichni přemisťovali ke vchodu, tiše jí zašeptal: „Petruš, za chvíli se zastavím tam v tý restauraci na baru ťuknout si s tebou třeba fernetem. Myslím, že se k téhle smutné situaci docela hodí. Upřímnou soustrast, ale opravdu upřímnou.“

Zachytil v jejích očích nefalšovaný smutek, ale věděl, že už je skoro v pořádku a stejně tak věděl, že ona na tátu nikdy nezapomene a že jí jeho ztráta opravdu bolí. „Jo, přijď aspoň na chvíli, lak na rakve je fakt docela příhodnej a já si ho s tebou ráda dám,“ i přes tu nejsmutnější chvíli ocenila jeho černý humor a věnovala mu pobavený úsměv se slovy „Teď už musím běžet, mám to všechno dost na starosti!“ Už to zase začínala být ta Petra, kterou znal.

Bohouš byl příjemné oživení toho smutného dne. Tátu měla ze všech lidí nejraději a najednou je pryč. První dva dny po té zprávě probrečela, ale už to odeznělo a dokázala se docela uvolněně bavit. Její máma jí to každý den vyčítala. Připadalo jí to zejména od ní dost pokrytecké s ohledem na to, co o ní věděla a co si také před pár lety vyříkaly.
Její sestra byla trvale na matčině straně a teď do ní denně ryla, jí zase vždycky odjakživa podržel táta, jenže to právě skončilo. Bohouš jí moc pomohl. Když před chvílí tři řečníci domluvili a začala hrát poslední hudba tátovi na rozloučenou, odpojila se od všeho a před očima se jí rozběhlo to, co se přihodilo tenkrát v Malajsii.

Byl to dlouhý turnus, při kterém v Malajsii zůstávali skoro týden, než se měli vracet jako posádka airbusu zpátky. Kapitánem letadla byl její tehdejší přítel, dá-li se to tak nazvat, a sebou vzala rodiče a Aleše, což byla výhoda zaměstnanců letecké společnosti. Měla to být naprostá pohoda, jenže třetí den se přihodilo něco, co jí úplně změnilo život, a nejen jí.

Zařídila si, že měli propojené dva pokoje, apartmán nebyl k mání. Rodiče byli v jednom a ona s Alešem ve druhém. Rodiče king size postel, ona s Alešem dvě oddělené. Konečně se jí podařilo domluvit si hezkou chvilku s Jirkou, kapitánem, protože všude rodiče doprovázela a když měla volno, musel něco zase řešit on. Aleš se před obědem snažil navázat nějakou komunikaci se dvěma krasavicemi v baru u bazénu, rodiče byli kdo ví kde, takže předpokládala, že platí varianta, na níž byli s Jiřím domluveni.
Byla si zaplavat, pak se došla převléct a sjela dolů do baru, kde měli mít sraz. Objednala si drink a čekala. O dobrou půl hodinu později se naštvaně rozhodla, že tam trčí už dost dlouho a že když se pomalu blíží čas oběda, bude lépe si vzít si na sebe „standardní“ společenskou verzi. Byla pěkně otrávená, protože se na Jiřího těšila.
S manželem byli už pár let na kordy, táhlo se rozvodové řízení a s Jirkou někam spolu letěli naposled skoro před měsícem. Od té doby, co se s ním „seznámila trochu blíž“, občasné radovánky s některými dalšími kolegy vynechala. Neměla tušení, zda se její manžel o tom dověděl něco konkrétního nebo zda blufoval, ale křičel na ni už několikrát, že „opíchala už všechny piloty“ a že je normální kurva.
Problém byl v tom, že ona jich skutečně několik vystřídala, ale teprve až v posledních několika letech, zatímco on vlezl pod kdejakou sukni, což zjistila až asi po deseti letech manželství. „Snad už tomu bude brzy konec,“ pomyslela si ve výtahu, „ale ten Jirka mě namíchnul. On je snad stejný jako ten můj kretén.“

Dál se v myšlenkách nedostala, protože se otevřely dveře výtahu v jejím patře a málem se srazila s otcem. „Co se děje, Petruš?“ okamžitě na ní poznal, že je pěkně nasupená.
„Ani se neptej, byla jsem domluvená s Jirkou a on někde zamrznul. Mám pocit, že se šel věnovat Jarce, ta po něm hází očima už dost dlouho a mne nemusí, takže by mi určitě ráda zaškodila. Jdu se převléct, stejně máme sraz za nějakých dvacet minut na obědě.“
„Holčičko, nechci ti kazit náladu ještě víc, ale když budeš jako myška, uvidíš, že je to všechno trošku jinak, než si myslíš,“ táta se tvářil dost opatrně.

„Co se děje tati?“ zbystřila pozornost.
„Pojď, uvidíš, ale potichu. Já měl být ve městě, jenže jsem si to kvůli vedru rozmyslel a koukal jsem na nějaké místní zprávy v angličtině, no a pak jsem si řekl, že jeden aperitivek před obědem nezaškodí. Nechal jsem hrát televizi, vyšel jsem na chodbu přes tvůj pokoj, protože jsem si říkal, že třeba na ten drink půjdeme spolu, takže televize asi hraje. Těsně jsem se totiž minul s mámou. Nevěděla, že jsem ve vedlejším pokoji, zavřel jsem totiž za sebou, ale pojď možná to uslyšíš sama.“

Za malou chvilku už otevřela dveře jejího pokoje a nehlučně vstoupili dovnitř. Táta jí pokynul, ať jde blíž k propojovacím dveřím. Nemuseli poslouchat dlouho. Televize sice dost hlasitě vysílala nějaký rozhovor, ale jasně uslyšela hlas své matky, který si nemohla splést: „Tedy ty jsi neskutečnej! Ten můj by takhle tvrdej bez prášků už nebyl,“ slyšela mámu přerývaně chválit svého partnera. Překvapeně pohlédla na tátu a zašeptala: „Tobě nevadí, že ona tam šuká s nějakým chlapem?“
„Máme dohodu, já smím taky, pak ti řeknu.“

Chtěla něco zašeptat, ale zůstala stát s otevřenými ústy, protože slyšela neuvěřitelná slova: „Magdi, vy máte s Petrou úplně stejnou postavu, ona je malinko hubenější, ale jsi úplně neuvěřitelná. Tipnul bych si tě spíš na její ségru než mámu. A kloužeš snad ještě líp než ona. Máš taky tak ráda orálek jako Petra?“
Petra se chtěla vrhnout dovnitř, ale táta ji zadržel a přiložil jí ruku na ústa. „Pst! Teď ne! Až se to bude hodit!“ zašeptal a ona pochopila, že má pravdu.

Vzápětí skrz dveře zaslechla: „Jooo, lízej mi jí tady! To budu skoro hned!“
Pohlédla na otce, který se k jejímu překvapení docela bavil. Ještě chvilku jí rozčilením bušilo srdce jako zvon, ale pak se na ni přenesla nálada jejího otce. O malou chvilku později bylo slyšet tiché úpění, signalizující, že Jirka matku dopravil tam, kde si ještě před chvílí přála být místo ní ona. Právě v tom okamžiku ji to definitivně přešlo.

„Tedy to bylo úžasný, jak jsi tekla. To miluju! To máte s Péťou společný, akorát, že ty ji máš úplně dohladka a ona má tam dole hezky upravený docela dlouhý chloupky! Pojď, ještě dáme rychle klasiku a běžíme na oběd, máme tam být za chvíli, taky aby se tu náhodou nezastavili. Peťula asi bude naštvaná, měl jsem domluvený rande s ní, ale tu tvou pozvánku nešlo odmítnout! Petře to nějak vysvětlím.“
„Radši přidej a vezmi to trochu víc shora! Jo, to je ono, takhle budu za chvilku zase!“ slyšeli přerývaný hlas Magdy doprovázený prudkým pleskáním dvou těl o sebe, svědčícím o vysoké intenzitě.

Pak zaslechli funění Jiřího: „Ty chodíš do baru bez kalhotek často?“
„Jen někdy, ale už skoro jsééééém!“ a za okamžik ze sebe ještě vyrazila: „Nastříkej mi to na pupík, ať to pak ze mne nikde neteče.“
„Jo, jo, úúúúúúúž!“
„Tedy tam toho bylo jak od mladýho kluka! Tobě že už bylo padesát?“ slova doprovodil tichý smích Magdy, zašustění postele a pak už slyšeli jen tekoucí vodu.

Táta jí naznačoval, ať je zticha a počká, až odejdou.
„Musím se převléct,“ zašeptala.
„Vždyť vypadáš dokonale, neblázni,“ chválil ji stejně tiše táta. Televize z vedlejšího pokoje dál vysílala nějakou debatu, když Petra dostala nápad. Věděla, že je praštěný, ale rozhodla se, že za tu zábavu to stojí.

„V tomhle tam jít nemůžu,“ zašeptala, otočila se k němu zády, přetáhla si přes hlavu plážové šaty, takže táta viděl zezadu její dokonale průsvitné tylové kalhotky a ramínka od podprsenky.
„Aha,“ zašeptal, „sexy prádýlko?“
„Hodně sexy, abys věděl. Dostala jsem ho od něj,“ kývla hlavou směrem k propojovacím dveřím, ale to už byla otočená k tátovi čelem.
„Páni! To tedy jo!“ kývl hlavou za sebe, „on měl pravdu, máš fakt postavu jako máma, ale hezčí, mnohem pevnější. Skoro lituju, že jsem tě tenkrát před nějakými dvaceti lety poslal do háje, Petruš! To jsi musela být neskutečná.“

Jedna skladba dohrála a když začala hrát další, vybavila si, jak na ni v tu chvíli zíral s otevřenými ústy, protože podprsenka byla ze stejného pružného nejjemnějšího tylu jako kalhotky, byla nahoře velmi odvážně vykrojená, takže nejenže byly částečně vidět tmavé dvorce jejích ňader, ale také pěkně obtištěné bradavky. Stačilo jen nepatrně prstem látku posunout, a byly by venku. Pak jeho oči sjely ke kalhotkám. Ty měly dlouhý průřez, kterým se draly ven tmavé chloupky.
Vnímala tichou hudbu v obřadní síni, ale před očima měla jeho pohled, kterým se vpíjel do její štěrbinky, na jejímž horním konci malinko vyčníval poštěváček. To se kdysi líbilo tomu jejímu idiotovi, kterého nechala doma, ale i Jirkovi a před ním ještě pár dalším pilotům. Pobaveně sledovala jeho reakci. Měl na sobě elegantní polotričko a světlé letní kalhoty. Neušlo jí, že se na nich pěkně vyklenul stan, neklamné znamení, že ho zřejmě vzrušila.

Tenkrát jí blesklo hlavou, že na konci gymplu se ho pokusila docela nestydatě svést, protože jí přišel být neuvěřitelně báječný, a to ještě nevěděla, že u něho v nemocnici, kde pracoval, ho stejně nestydatě svádějí sestřičky i doktorky. Prostě byl to ten typ mužského, kterému ženské samy padají svlečené do postele. V tom se trochu podobal Jirkovi. O něm také věděla, že ona nebyla jeho jedinou společnicí, ale na jejího tátu neměl.
Jenže táta měl tenkrát dost rozumu na to, aby ji slušně odmítl a vysvětlil jí, že ona přeci může sama mít každého chlapa, na kterého ukáže prstem, ale že doma se to nehodí. Zkrátka incest byl nepřijatelný, jakkoliv by se mu Petra líbila. Tenkrát to pochopila a nezlobila se na něj. Opatrně otevřela skříň a tiše sundala z ramínka šaty, které si chtěla vzít na sebe.

Z vedlejšího pokoje se ozvalo: „Magdi, já už jsem! Jdeme?“
„Jo, vteřinku, už jsem taky hotová,“ táta jí naznačil prstem přes ústa, aby zůstala tiše stát. Popošel k ní o krůček blíž a nestydatě si ji prohlížel, ale zároveň oba poslouchali dění vedle. Za necelou minutku klaply dveře od vedlejšího pokoje a na chodbě odezněly kroky hříšné dvojice.
„Tedy, tatí, tobě to nevadilo? Máma a ten neřád Jirka?“ kroutila hlavou.
„Ona ví, že já jsem byl odjakživa na holky a já zase vím, že ona na kluky. Než ses nám narodila, tak jsme se vzali, ale dohodli jsme se, že tohle nikdy nebude důvodem k rozvodu a v tom ostatním jsme se vždycky báječně shodli. Máme se rádi celej život. Ale neměla se montovat do tvého Jirky. To s absencí kalhotek, jak tam zmínili, je její oblíbený trik. Na mne funguje dodnes a zdá se, že na tvého Jirku taky. Pro ni je to prostě výzva. Sbalit chlapa, kterého si zamane, a není v tom nic osobního ani proti tobě ani proti mně. Ona taková prostě je.“

„Já jí tohle ale nikdy nezapomenu a je škoda, že jí to nebudu moct nikdy oplatit,“ zamračila se a pak se vrátila do reality: „Počkej tady, skočím se do koupelny převléct.“
„Petruš, tam ani nemusíš, to prádýlko je fakt děsně sexy. Vlastně, jako kdybys ani žádný neměla, to máma nikdy neměla,“ popošel dva krůčky k ní, natáhl ruku a opatrně přejel prstem přes chloupky odvážně vykukující z dlouhého rozparku. Trochu s rozpaky sledovala jeho prst, ale nechala ho být. Koneckonců, byla to ona, kdo tohle způsobil. Teď ji imponovalo, že ho dokázala vzrušit, přestože od prvého pokusu uplynula řada let.

„Koukám, že tě to prádýlko pěkně vzrušilo, ale incest nepřipadá do úvahy, to přeci sám víš, i když já nemám, jak jinak jí to vrátit. Naštvala mě. Kromě toho, stejně by se to nesměla dovědět, takže jdeme na ten oběd,“ usmála se, ale nebojácně přejela ukazováčkem po napjaté bouli na jeho světlých kalhotách a dodala: „Na Jirku tohle prádýlko funguje podobně. Líbí se ti? Koukám, že tě fakt hezky vzrušilo,“ k úsměvu přidala ještě ten nejsvůdnější a nejkoketnější pohled, jakého byla schopna. Brala to jako takovou soukromou pomstu Jirkovi a matce.
„Petruš, to by vzrušilo i mrtvýho, tohle,“ kývl hlavou k jejím ňadrům a nestydatě prstem přejel po bradavce. „Jsou nádherný a nejspíš ještě krásně pevný.“ Tušila, že jí po takových dotecích bradavky ztvrdnou, ale cítila nutnost na jeho neomalenost zareagovat: „Máma si je nechala zvednout, prý jí už dost visely a ona si na sobě vždycky dávala záležet. Říkala, že si nechává zvednout sebevědomí. Třeba o tom taky budu někdy uvažovat. Zvětšovat ne, spíš zmenšit, protože je to otrava.“

„To ty rozhodně nepotřebuješ. Nebo snad ano? Takhle v tý podprsence rozhodně ne. Krásně ztuhla,“ zasmál se, když jí jemně mezi palcem a ukazováčkem bradavku stisknul.
„Tatí, nech toho, nezapomeň, cos mi tenkrát říkal,“ trochu se na něho zamračila, ale ten stisk byl nadmíru příjemný. S Jirkou byla naposledy už dost dávno, ty první dva dny jim to nevyšlo a dnes jí pěkně vytočil, takže pochybovala, že ještě někdy něco bude.
„Neboj, pamatuju si to, ale takhle jsi nádherná a tohle je fakt šílený, kdybys to měla na sobě tenkrát, tak nevím, nevím,“ se smíchem nechal ukazováček při těch slovech rychle sklouznout k jejím kalhotkám a bez okolků opatrně přejel po celé délce její štěrbinky. Neušlo mu, že se zachvěla. Proti jeho očekávání neuhnula, takže tu její rýhu dokonale vnímal. Věděla to, protože cítila, s jakou lehkostí ten jeho prst po ní sklouzl.

„S tímhle mezi lidi nemůžeš,“ kontrovala a pevně stiskla ta místa, kde byla zřetelně vidět veliká boule na kalhotách. Pochopila, že byl vzrušený opravdu hodně, protože ten jeho nástroj byl jako z kamene. „Běž zatím vedle, ať ti splaskne a já se převleču, jo?“
„No, jo, máš pravdu, škoda, že musíme na ten zatracený oběd,“ spiklenecky na ni mrkl a ukazováčkem přejel po její štěrbince pro změnu zdola nahoru, jenže tentokrát nechal zmizet celý článek ukazováčku dovnitř.
„Tatí, hned toho nech! Tohle by nešlo!“ okřikla ho, ale v tom okamžiku litovala, že na ten oběd jít musí.

„Promiň, jen jsem si chtěl zkusit, jestli měl ten tvůj Jirka pravdu, když říkal, že máma je nádherně vlhká tak, jako býváš ty,“ vyloudil provokativní úsměv. Z dlouhé řady svých zkušeností věděl, že se většinou vyplácí dělat věci přímo a neztrácet čas různými oklikami.

„Vy chlapi snad nikdy nepřestanete být puberťáci. Já bych taky mohla třeba říct, že by mě zajímalo, jak máma přišla na to, že ti pořádně neztvrdne, když cítím, že je jako kámen. Nebo snad máš v sobě ten prášek?“ znovu mu stiskla kůl, napínající kalhoty, trochu nasupeně mu pohlédla do očí a dodala: „Už to stačilo, běž vedle a já se aspoň trochu upravím, ať tam na nás nečekají. Běž! Padej!“ postrčila ho směrem ke dveřím do jeho pokoje.
„Ale stejně vypadáš báječně. Skoro bych svůj tehdejší nekompromisní postoj přehodnotil,“ usmál se na ni, když za sebou zavíral dveře.

„Bože, co mě to napadlo, sundat si před ním ty plážový šaty. On je fakt děsnej a klidně by do toho šel,“ přemýšlela, když si přetáhla přes hlavu podprsenku, která byla nejen dokonale průsvitná, ale také dokonale elastická, stáhla si kalhotky, obojí uklidila do sáčku a ukryla na dně kufru. Pak si prstem projela kundičku: „Tedy, ale měl pravdu, já jsem z toho divadla vedle a nejspíš i z něj úplně mokrá a on to teď ví. Co s tím? Z toho by leda tak koukal průšvih. No, snad ho to přejde. Ale Jirkovi to dám pěkně sežrat. Docela by mě zajímalo, jak při tom asi máma vypadala. Fakt je, že ona je něco jako Jane Fonda, ale kromě prsou si taky nechala vytáhnout koutky očí, víčka a srovnat vrásky a není to vůbec poznat. To bych možná měla taky zvážit. Začínám vypadat jak stará ochechule,“ to už si na sobě upravovala vysoce elegantní, ale jednoduché šaty a v koupelně před zrcadlem si ještě nepatrně nalíčila oči. Na rozdíl od své matky a sestry se nikdy moc nemalovala.
O pár minut později už s tátou kráčeli k výtahu. Když sjížděli dolů ještě společně s dalšími čtyřmi hosty, táta tiše prohodil: „Petruš, tenkrát to byla chyba. Úplně jsem to přehodnotil.“

Úkosem na něho pohlédla a ponechala jeho slova bez jakékoliv odpovědi. Uvnitř cítila, jak ji z jeho slov zamrazilo. „On to myslí vážně! Vždyť je mu šedesát pryč a mně je čtyřicet! On se snad musel zbláznit! Jak by to asi chtěl provést?“ nejhorší na tom všem bylo, že jí to jeho „přehodnocení“ tak nějak nevadilo a spíš uvnitř začala automaticky přemýšlet, jak takovou nabídku převést do praxe. Ani na okamžik ji nenapadlo, že by se tak dopustili něčeho nezákonného.

Nahlédli do restaurace. U jejich stolu seděl Jiří s Petřinou máti, Aleš se někde zdržel.
„Víš co, jdu si dát k baru ještě jeden aperitiv. Neměli bychom tam přijít spolu,“ potřebovala se něčím zklidnit. Ta jeho slova ve výtahu ji rozhodila. Před dvaceti lety by skákala radostí, ale teď ji to zaskočilo, i když si znovu přiznala, že spíš tak nějak pozitivně.
„Dám si ho s tebou, Petruš, a půjdu o chvilinku dřív, jo?“

Když usrkla ze svého long drinku, zeptala se napřímo: „Jestli jsi to přehodnotil a myslíš to vážně, tak máš asi nějaký plán, ne?“ také se rozhodla nechodit kolem horké kaše.
„Máma má na zítřek dopoledne objednané nějaké masáže, kosmetiku a nějaké další ty vaše kraviny, co stojí moře peněz, obzvlášť tady v tom noblesním hotelu. Od deseti budu na pokoji sám nejmíň do dvanácti. Je to up to you. Když nepřijdeš třeba do půl jedenáctý, tak si půjdu zaplavat.“
„Chtěli jsme s Jirkou něco podniknout, ale naštval mě, tak uvidím. Taky podle toho, co Aleš.“
„Jirkovi zatím nic neříkej, já si odpoledne nebo večer vychutnám Magdu, ona mu to určitě poběží říct a ty si pak rozmysli, jak s ním naložíš, až přileze prosit o odpuštění.“
„Hmmm, to by mohlo fungovat, ale teď už běž ke stolu. Dorazím za chvilku.“

Dohrála druhá skladba. Probrala se ze svých vzpomínek a s jistou mírou uspokojení si vzpomněla, jak se Jirkovi vysmála, že je i na staré báby a že na tom asi musí být dost špatně, když bere všechno šmahem včetně její mámy, které už dávno bylo šedesát. Pochopil, že spolu skončili a ani se neomluvil. Koneckonců stejně jako její máti, které se před odletem zeptala, jestli si myslí, Jirka píchá líp než táta a když viděla, jak máma ztuhla, ještě dodala, že ten ojel úplně všechny letušky, ale i ženské z cateringu a že ona je pro něj jen další prchavý okamžik. Máma jí to už nikdy nezapomněla. Při tónech třetí skladby se vrátila k té dovolené.

„Aleši, jdu se mrknout do toho nákupního centra, jdeš se mnou nebo zase budeš zkoušet štěstí u místních kočiček od bazénu? Jirka nejde. Bude deset, tak abych byla do oběda zpátky.“
„Asi to druhý, mami, budou tam zase někdy kolem půl jedenáctý. Ta jedna je Němka, ta druhá je Angličanka. S tou Němkou si docela rozumím. Taky studuje ekonomii, jenže v Mnichově. Ta druhá je divná, ale vypadá to, že mně balí, akorát, že mne by zajímala ta Němka. Uvidím, co bude.“
„Hele, moc to nepřeháněj a přijď v půl jedné na oběd, jsme dohodnutí s ostatními, že se tam zase potkáme,“ věděla, že Aleš je z jejich rodu a vůbec se jí nelíbilo, že každou chvíli šel na rande s nějakou jinou dívkou. Nedávala tenkrát velké šance jeho budoucímu rodinnému životu, leda že by si to uspořádal jako jeho babička s dědou, ale to by musel narazit na takovou tolerantní slečnu a sám by musel tolerovat totéž. Tolerantní nebyl. Byl panovačný po svém otci. Vůbec nechápala, co může ty ženské na takovém chlapovi přitahovat, ale bezmezně ho milovala. Byl to přeci její syn.
„Jasný. Ještě si budu chvíli číst a pak vyrazím tam dolů.“

Zavřela se v koupelně a trochu se upravila. Rozhodla se, že otestuje, zda to táta myslel vážně, i když si byla téměř jistá, že nežertoval. Navlekla se do toho provokativního prádélka. Vzala si do ruky zvětšovací kosmetické zrcadélko a pečlivě si upravila chloupky, aby provokativně vykukovaly z rozparku co nejvíc. Moc se jí to nelíbilo, ale Jirka z toho býval jako u vytržení. Ještě si několikrát projela ukazováčkem štěrbinku. S uspokojením konstatovala, že na horním konci její štěrbinky je přes téměř dokonale průhledné kalhotky vidět i náznak poštěváčku. To náramně vzrušovalo Jirku. Cítila, že vlhne už teď. Přeběhl jí mráz po zádech a celá se zachvěla, když si představila, že ten jeho včerejší tvrdolín třeba do té její šizené, nedočkavé kundičky zajede jako po másle.
„Já jsem taková kráva! Mám tohle zapotřebí? Ale co, tenkrát jsem si nepřála nic jinýho, tak třeba aspoň uvidím, jestli by to bylo za to stálo. Když to tenkrát nevyšlo, nechala jsem se sbalit od Tondy a bylo to docela fajn dobrých deset let i když jsem do toho spadla skoro hned a mimčo jsem ještě nechtěla. Vlastně, dokud jsem nezjistila, že je na ženské stejně jako táta. Akorát on byl najednou příšerně žárlivej a pořád mne hlídal, aniž si sám cokoliv odepřel. Pak už to byla řadu let jedna velká hádka. No snad už nás konečně rozvedou. Jirka se sice rozvedl už před pár lety, ale u mne má utrum. Konečná. Vystupovat. Ale ještě uvidíme. Jsem zvědavá, co mi o tom včerejšku řekne táta o mámě.“ Ještě vše zkontrolovala posledním pohledem do zrcadla a vyšla z koupelny ven.

„Tak já jdu, Álo, ty tady nezlob, a ne aby sis nějakou to slečnu přitáhnul sem, to si fakt nepřeju,“ usmála se na něho, kratince mu zamávala a zamířila ke dveřím.
„Tak si něco pěknýho kup, vypadáš bombově, mami. Ne abys balila nějakýho cizího chlapa! To si nech až do Prahy,“ ještě se ve dveřích otočila, usmála se na syna ještě jednou a zaklapla dveře. „Jo, kdybys tak věděl, že tenhle až tak cizí rozhodně není,“ pomyslela si, když si to namířila rovnou k dennímu baru, objednala si mangový fresh a preso a posadila se ke stolku za velkým banánovníkem, odkud měla výhled na východ k bazénu.

O čtvrt hodiny později těmi dveřmi proběhl Aleš. Musela uznat, že vypadal opravdu pěkně. Prostě mladý dvacetiletý kus pěkného mužského. „Ale co, táta nevypadá ani na padesát. Hraje tenis, jezdí na kole, chodí plavat, leze po horách a stěžuje si, že k tomu nemá žádné parťáky, protože jsou všichni leniví, akorát má spoluhráče na ten tenis a ti jsou všichni víc než o deset let mladší. Uvidíme, co bude,“ odložila dopitou sklenici. Opět jí proběhl mráz po zádech, až se celá zachvěla, ale zvedla se a odhodlaně vyrazila k výtahu.

Hudba dohrála, přetrpěla tu nekonečnou řadu lidí, kteří jí potřásli rukou a ocitla se na parkovišti před obřadní síní, kde se rychle domluvili, kdo s kým pojede v jakém autě. Těšila se už jen na krátké setkání s Bohoušem. „Pojedu první a vyjeďte za mnou. Adresu té restaurace tam kousek od nás máte všichni, pro případ, že byste se ztratili. Je to tak čtvrthodina cesty, ale Praha je teď dost ucpaná,“ oznámil Aleš všem hostům, jichž se kar týkal. Petra se usadila na sedadlo spolujezdce a ponořila se zpátky do vzpomínek.