Cyril ťahal ťažký kufor a potil sa. Kúsok pred ním sa krútil mamin veľký zadok, napasovaný v nemoderných letných šatách. „No tak Cyril! Pohni si!“ otočila k nemu nahnevanú tvár a prepálila ho prísnym…

Veronika po ránu zavolala Arturovi: „Hele, ozvali se mi z práce kvůli té mé dlouhodobé brigádě. Musím si dát do pořádku nějaké papíry a můžu nastoupit až od prvního. Mají tam nějaký bordel a hrozně…

Málokterá ruka muže může být tak něžná a ohleduplná jako ruka dvacetiletého syna, jenž opravdu ve všech významech toho krásného slova miluje svoji maminku. A právě na takové ruce navlečená bílá…

(Díly 1 a 2 jsou českým překladem americké povídky od neznámého autora, a koluje už mnoho let po netu. Další díly jsou mým vlastním výtvorem)