Vyznání (A)

Moje milá,
píšu ti tyto řádky abys nezapomínala, jak moc tě zbožňuji, miluji, jak mě přitahuješ, jak po tobě toužím. I když máš své pochybnosti, pravdou zůstává, že tvé tělo je v mých očích dokonalé – oči jako studánky – modré a hluboké, dá se v nich ztratit, stejně jako se v nich dá nalézt smysl života. Ty úžasné hnědé vlásky, které jak tenké provázky zdobí již tak krásný obličej, jimiž často prsty projíždím, po nichž tě hladím ve chvílích klidných, jejichž vůni s oblibou nasávám. Nos, který občas lehce políbím, a tobě to přijde hezké a roztomilé. Rty, které tak rád chutnám, které má ústa nazývají domovem.

Domovem, ve kterém načerpají sílu a energii na další cesty po tvém těle. Krk, který jsem již tolikrát zulíbal, že ani prsty na rukou a nohou nestačí pro součet všech polibků. Ramena, která si přímo říkají o pohlazení a něžné zacházení. Ňadra, tak krásně tvarovaná, ani moc velká, ani moc malá, tak akorát do ruky, zdobená každé jednou sladkou malinou na vrcholku. Nemáš ani tušení, jak velká je jejich přítažlivá moc, zvláště pro oči a ústa, které mezi sebou soupeří o to, kdo si jich bude užívat déle. Bříško, které střeží cestu k tvému pokladu, které s pupíkem v čele tak rád zaplavuji polibky. Boky, které jsou jak stvořené pro mé ruce, ostatně, stejně jako zadeček,
který je vždy s radostí přijme. Stehna, která mé dlaně a rty hýčkají, připravujíc tak broskvičku, kterou střeží, na doteky druhého těla, něhu a péči. Studánka, skrývajíc se za jiným druhem rtů, poskytujíc jim horkost a vlhkost, kterou si jako nejvěrnější společníci zaslouží. Zdroj oné libé omamné vůně, která mě pokaždé dovede dovést k nepříčetnosti, když si přivoním, a pak ještě znovu, zhluboka…

Jako tenkrát, když jsme měli chvilku pro sebe. Ležíme spolu v posteli, oba ve spodním prádle, ty přitulená k mé hrudi, vnímajíc teplo mého těla a tlukot srdce. V pokoji je teplo, spíš vedro, deka a peřina by spíše škodily. Líbám tě na čelo a přesouvám se celým tělem nad tebe. Naše ústa splývají v jeden celek, vzrušení na obou stranách roste, mým klínem třu o tvůj, nejprve zlehka, střídám různé pohyby, dopředu a dozadu, kroužení, zleva doprava a zprava doleva, chvíli tlačím svým vzrušeným údem na tvou broskvičku víc, chvilku zase méně.
A i když se nejedná o přímý kontakt, naše centra rozkoše dělí hned dvě tenké vrstvy látek spodního prádla, každý, byť letmý dotek silně prožíváme, vášeň přichází rychle, ne však nečekaně. Svými rty drtíš vášně ty mé, zrychleně dýcháš, nechceš mě ani za nic pustit. Já jsem však jiného názoru, svá ústa přesouvám po krku až na hrudník a líbám tvá mládím pevná prsa, hebká jako nic jiného na světě. Už se ani nesnažíš ovládat, uniká ti pár slastných vzdechů, jak se se zájmem a něhou věnuji tvým pahorkům ženství.
Přesouvám se pomalu níž, přes bříško, které důsledně líbám, až k látce kalhotek, mokrých, plných nektarů vzrušení a touhy. Líbám tě na vnitřní kraj každého stehna, pak opatrně kolem látky kalhotek, pak se už ale bez váhání nořím ústy a nosem do tvého klína, plně ovládaný vášní. Z úst ti uniká již hlasitější vzdech, víc roztahuješ nohy, dlaně přesouváš na mou hlavu, prsty zajíždíš do mých vlasů a pomalu, ale se stoupající silou si mě přitahuješ víc a víc do svého pokladu, hlouběji do své broskvičky. Já si jen vychutnávám ten pocit sálajícího horka, libé vůně, a tvé touhy, pod jejíž nadvládou uspokojením stále hlasitěji a častěji tak krásně vzdycháš…

Děkuji za všechnu péči, kterou mi poskytuješ. Rád vzpomínám na ten teplý letní den, kdy jsme se vydali do městského parku, našli si místečko, kde bylo málo lidí. Pod osamělým stromem, obklopený vysokou trávou, jsem roztáhl deku, na kterou jsme si záhy lehli. Je takové vedro, že si sundáváme to málo, co máme na sobě. Ne, že by nás vzrušovalo, že nás můžou ostatní uvidět, nebo bychom se toho báli. Je nám to jedno. Já jsem tvůj a ty jsi má, celý svět se nám smrsknul do prostoru ohrazeného rozloženou dekou. Hladím tě po tváři a na tvých bělostných prsou, jejichž bradavky se daly do pozoru, jakmile zavětřily něžný dotyk milovaného člověka.

Ty mě hladíš na hrudi a na pažích, ručky se však blíží i k mému již tvrdému mužství, které lační a žízní po tvých dotecích. A taky se dočkává. Rukou doráží až ke kořenu, objímáš ho, pomalu ruku začínáš sunout nahoru, až dorazíš k žaludu, pak zpátky trochu dolů a těsně pod žaludem mě pevně stiskneš, já jen slastí vydechnu. Vytahuješ připravený masážní olej a druhou rukou ho nanášíš na můj stojící a tebou pevně sevřený úd. Opět pohybuješ první rukou, olej roztíráš po celé délce, je ho tolik, že ruka klouže nahoru a dolů skoro sama, přesto jej stále pevně drží. Jaká to slast! Dýchám zrychleně, vzdychám hlasitě, ty každou mou reakci pozoruješ a sama si začínáš druhou rukou masírovat ňadro. Druhé nezůstalo dlouho samotné, jedna má ruka se přemisťuje na něj, druhá míří pomalu po tvém bříšku až k posvátnému prostoru mezi tvými stehny. Hladím tě po tvém ženství, vnímám žár a vlhkost tvého klínu.
Z úst ti uniká pár tichých vzdechů, pokračuješ však stále v masáži mého vzrušení. Naše pohledy se setkávají, vidím v tvých očích zvláštní jiskřičky. Co to znamenalo, jsem pocítil záhy. Opouštíš rukou můj úd, přibližuješ k němu svou hlavu. Jazykem obkružuješ několikrát žalud, to ve mně probouzí vlny tepla procházející celým tělem. A pak mé mužství mizí v tvých ústech. Tak pevné sevření způsobilo nejeden můj hlasitý vzdech. Jednou rukou chytám tvou ruku, druhou tě hladím po vlasech, jako výraz vděčnosti a touhy po tom, abys pokračovala. Tvé pohyby nabírají na intenzitě a já myslím, že se z toho vzrušení zblázním. Už to déle nevydržím. Tlak se stupňuje, rozkoš stoupá na maximum. Už se to blíží, už je to tady… tělem mi prochází orgasmické vlny a ty poslušně polykáš veškerou nadílku. Ústy jej ještě čistíš od zbytků smetany a labužnicky se olizuješ.
„Děkuju za skvělou svačinu lásko.“
Nejsem schopný slova. Hlasitě vydýchávám orgasmus a po chvilce ti odvětím:
„Však počkej příště…“

A tak čekám, než ono příště nastane. Však ono to bude už brzo, a ty víš, že to bude stát za to. Zatím jsem nechával svou vnitřní šelmu odpočívat, ale to se všechno změní. Jen počkej…