Héraklita 01 – 1. úkol – Augiášův chlév

Vlahý řecký večerní vánek chladil rozpálené tělo ženy sedící na balkoně vily s bílými zdmi, obklopenou olivovým hájem. Vila byla usazena na mírném svahu s výhledem na mořský záliv v jehož vlnách se zrcadlily poslední paprsky zapadajícího slunce.

Ženu ovšem pohled na přenádhernou scenérii vůbec nezajímal. S hlavou v dlaních cítila, jak vítr postupně očišťuje její mysl zatemněnou temným chtíčem a navrací jí rozum. Její oči se zalévaly slzami a skapávaly na zem a na její stehna pokrytá mužským semenem pocházejícím ze čtyř nehybných těl ležící v místnosti za ní.

Její mysl zaplavovaly vzpomínky, o kterých nevěřila, že jsou skutečné, přestože se odehrály teprve před pár hodinami… jakoby z povzdálí sledovala samu sebe, jak si svléká bílou róbu před svým manželem a třemi syny… jak před nimi nahá pokleká a začíná se laskat s jejich údy, které vytahuje z jejich tunik… jak se nechává laskat jejich doteky… jak každý z nich postupně proniká do jejích nejtajnějších míst… a jak z nich tryská jejich životadárná míza pokryvající postupně celé její tělo… A jak je znovu a znovu a znovu nutí svými doteky k dalším milostným hrám dokud nezůstávají bezvládně ležet.

—-

Héraklita pohlédla naposledy zpět ke svému domu, kde zanechala svou rodinu v péči příbuzných a otočila se zpět na cestu. Oblečena v cestovní tunice s lehkým vakem a věrným lukem na zádech se rozhodla vydat do Delf k órákulu pro radu. Jako dcera Afrodity tušila, že šílenství, které jí postihlo nemělo přirozenou příčinu a ona musela zjistit proč… a najít způsob, jak přivést svou milovano rodinu, která momentálně dlela na hranici životem a smrti zpět.

—-

Pokleknutí před trůnem svého strýce, ji stálo velkou úroveň sebeovládání. Zvedla hlavu a pohlédla do jeho vzrušením zkřivené tváře. Jeho oči bloudily po její postavě a Héraklita neměla nejmenjší pochybnosti o tom, co se mu teď honí hlavou.

Její tvář i tělo zahalené do prosté bílé tuniky byl dar od její matky Afrodité a každý Řek toužil ji spatřit… a nejenom to. Perfetně tvarovaný obličej orámovaný dlouhými hnědými vlasy, vystouplé lícní kosti, souměrná a kulatá ňadra napínající její oděv i dlouhé štíhlé nohy byly bez pochyby sexuálním snem mnoha mužů.

Nicméně toto vše ona po svatbě odevzdala svému právoplatnému manželovi. To její strýc velmi dobře věděl a když mu samotné orákulum dalo do rukou možnost Heráklitu potrápit, za to, že se nestala jeho chotí – jal se tohoto úkolu zhostit se vší vynalézavostí, které byl jeho zakrnělý mozek schopen. Héraklita se otřásla v očekávaní nastávajících hrůz, ale orákulum vyjímečně hovořilo jasně – splň jeho příkazy, odčiň svůj čin a dostaneš odpověď na veškeré své otázky.

—-

Héraklita setřela ze svého čela pot a rozhlédla se po chlévu. Po skoro celém dni práce zde bylo stejně špíny jako ráno, když začínala.Vztekle mrskla vidlemi do rohu budovy a vyšla ven. Slunce se již klonilo k západu a ona se rozhodla schladit svůj vztek i bolavé svaly v nedaleké řece nad chlévy.

Došla ke břehu a sjala ze svého těla propocneou tuniku a vklouzla do chladivých vln řeky. Udělala několi temp a následně se nechala proudem zanést zpět ke břehu. Vynořila se z vody a ulehla na zelenou trávu. Nechala své nahé tělo laskat posledními paprsky zapadajícího slunce a z očí jí opět vrazit proud slz.

„Pročpak pláčeš dcero Afroditina?“ ozval se nad ní pojednou hlas. Héraklita se narovnala a v polosedu před sebou na hladině řeky uviděla postavu muže. Ovšem zarážející bylo, že celá postava byla tvořena vodou. Hlava, tělo, ruce, pás, stehna i lýtka, které se vpíjely do říční hladiny byly tvořeny vodními proudy, které se točily a proudily ze strany na stranu. To by mohlo vypadat chaoticky, ale přesto Héraklita naprosto přesně dokázala odhadnout kde se nachází obličej a ačkoli voda byla normálně průhledná, tak skrze postavu vidět nebylo.

Héraklita zpočátku zaskočena, se rychle přesunula do kleku, jelikož došlo, kdo ji navštvívil. Se skloněnou hlavou pronesla: „Ó mocný Poseidone, věřím, že víš jaký nadlidský úkol mi byl uložen mým strýcem, abych odčinila svůj čin. A momentálně se bojím, že svou rodinu, již nikdy nezachráním, protože se skutečně jeví, jakožto nesplnitelný.“

„Věřím, že ten čin nebyl tvá chyba, Héraklito.“ pronesl vodní hlas, který zněl jako ševelení vody. „Rád bych ti nabídl svou pomoc.“
Héraklino srce zaplesalo, ale jen na chvíli.
„Ovšem máme zakázáno od samotné královny bohů ti pomáhat a to musím respektovat.“ Héraklin pohled se opět zasmušil. „Nicméně mohu ti nabídnout obchod. To nám má švagrová nezakázala,“ vysvětlil Poseidon.
„Obchod?“ zeptala se Héraklila.
„Výměnu, chceš-li… Pohleď!“ a ve vodní ruce se zjevil štíhlý vrbový proutek. Postava jím máchla a najednou vedle Héraklity vyrazil ze země sloupec vody.
Héraklita se nejprve ulekla, ale pak byla nadšená – to bylo přesně, to co potřebovala!

„Ale, co já mohu nabídnout bohu, jako jsi ty?“ zepatala se po chvíli přemýšlení. „Jíš nejlepší ambrozií, šat nepotřebuješ, moc na Olympu ti nezajistím, silou tvé nepřátele neporazím… tak, co?“
Vodní oči propalovaly její tělo několik dlouhých vteřin a odpověď stále nepřicházela, dokud si Héraklita sama neuvědomila svou nahotu… Nejprve se lekla, že před bohem stojí takto obnažená, ale po chvíli jí to došlo. Celý řecký pantheon byl známý svou prostopláštností – ona sama toho byla nejlepším důkazem. A jako dcera Afrodity měla své přednosti, kterým dokázala očividně uhranout nejenom svět lidský, ale i ten božský.

Nicméně její tělo mělo po svatbě patřit pouze jejímu muži. Muži, který momentálně dlel na prahu smrti a pokud mu nepomůže, tak se s ním nikdy již neshledá. Toto uvědomění přešlo postupně v jasný názor – udělá cokoliv, aby své rodině pomohla a očistila své jméno.
Postupně se zvedla z kleku, zakrývajíc si mokrá ňadra a klín. Poté pohlédla bohu do jeho vodní tváře a ruce složila podél boků.
„Možná… možná je toto, co mohu nabídnout, jako svou část obchodu?“

Sotva, to dořekla, tak věděla, že zvolila správně. V místě, kde by měla mít vodní postava tuniku zakrývající její třísla se objevil sloupec vody nápadně připomínající mužský penis. Vodní ruka jí pokynula, aby přisotupila blíž a ona vstoupila do řeky.
Jakmile došla až k postavě, tak měla vodu téměř po pás – což ovšem znamenalo, že vodní úd byl přímo před jejím obličejem. Jala se ho dotknout a byla mile překvapena. Vůbec nepůsobil, jakožto mokrý a studený. V ruce ji hřál, jako skutečný mužský pyj. To jí dodalo odvahy a dotkla se ho i druhou rukou a nakonec se zavřenýma očima si jej vsunula do úst.
Okolo zaslechla šumění vln a pochopila, že je na správné cestě. Mužské pokolení je prostě stejné – smrtelník a nebo bůh. Jala se ho tedy uspokojovat ústy, jak nejlépe dovedla. Jazykem kroužila po vršku pyje, což střídala se sáním, zatímco rukama přejížděla nahoru a dolů po zbytku vodního údu. Zvuk vln byl stále hlasitější a tak si dodala odvahy a sáhla vodní postavě do míst kde očekávala její koule – a našla je. Prsty si s nimi hrála a nakonec i jemně zmáčkla. V ten moment už kolem ní pomalu zuřila bouře a její hlavu sevřely neznámé ruce, zatímco v ústech se jí vodní pyj zaškubal a vypustil do jejích úst svojí mízu.

Héraklita polykala slané semeno, ve kterém cítila pach moře a cítila, že celý zážitek jí rozhodně nebyl lhostejný a její klín už nebyl mokrý pouze od říční vody. Což bylo jedině dobře, protože, jak správně tušila – toto určitě stačit nebude – a nestačilo. Její nohy obejmuly mořské proudy, které jí zvedly vzhůru a ona najednou ležela na vyvýšené hladině s roztaženýma nohama a přímo před vstupenm do její svatyně se tyčil vodní úd. Vodní oči sjížděly její dokonalé tělo od obličeje, přes kulatá a pevná ňadra se vzrušenými bradavkami, ploché bříško až po holou štěrbinu, do které se chystal proniknout jeho pyj. A také pronikl.

Milování s vodním bohem bylo pro Héraklitu prazvláštní – když zavřela oči, cítila se jako by jí plundroval obyčejný lidský úd a laskaly jí teplé lidské dlaně. Ovšem když oči otevřela, viděla kolem sebe jen vířící vodu. Vodu, která jí urychleně doháněla na hranici vyvrcholení. Její kundička byla roztahována božským pyjem a zatímco jí do úst pronikal vodní jazyk, tak menší teplé proudy ovíjely její bradavky. A tak, jakmile ucítila pevné sevření ze všech stran a její útroby zalilo horké semeno, se blaženého orgasmu dočkala i ona.

Když po chvíli otevřela oči, ležela opět nahá v trávě na břehu řeky a vedle ní ležel štíhlý vrbový proutek. A pouze mokrá stehna a blažený pocit v útrobách svědčili o tom, že vše se skutečně stalo.