Suchomil, který údajně dlí v Konstantinopoli se náhle objevuje na Valtštejně. Z Bratrstva se vyklubala loupeživá rota lapků, ale hrad se podařilo ubránit. Zikmunda nakonec Suchomilovi podléhá a stává se jeho milostnicí.
Moravské markrabství
Dívka se bránila a zuřivě se oháněla klackem, ale muži byli tři a na koních. Neunikla jim. Se spokojeným funěním ji přemohli, povalili na zem a jali svlékat. Ukázala se drobná ňadra, ochmýřený klín, bude to sladká broskvička…
Náhle cosi zasvištělo vzduchem a jeden z mužů padl břichem na zem. Ze zad mu trčela ocelová šipka.
„Hvíííízd,“ ozvalo se podruhé a druhého muže šipka minula o pověstnou píď.
„Co se děje?“ tasili muži meče a to už jim z ústrety vyjela naproti celá skupina jezdců. Dva měli samostříly, ostatní meče.
Muži nechali dívku osudu a dali se na útěk. Ani na koně si nevzpomněli a jen se rychle snažili dosáhnout lesa.
Nikdo je nepronásledoval. Muž ve zdobném kabátci s vyšitým erbem sesedl u dívky a zajímal se o její stav.
„Děkuji. Nic mi není,“ plaše pípla dívka. Muži ji trochu děsili. Tamti byli tři, ale kdyby se všichni tito rozhodli ji zhanobit, asi by to nepřežila.
„Odkud jsi?“
„Tam… ze vsi,“ mávla rukou. „Byla jsem na klestí. Můžu už jít?“
„Chceš-li, odvezeme tě. Jak vidno, pro samotnou dívku tu není bezpečno,“ nabídl jí muž, ale dívka zavrtěla hlavou.
„Umím se o sebe postarat, ale chcete-li pomoct, zajeďte na hrad, odtamtud ti chlapi jsou. Nejedná se jen o mne, ale i jiné ženy se bojí chodit dále od vesnice… víte, co myslím.“
***
Hrad Waisestein byl vybudován na vápencovém bradle a byl prakticky nedobytný. Na nejvyšším bodě hrdě vlála zástava čtyřramenného kříže, aby bylo vidět, kdo je tu pánem. Předhradí bylo obehnáno palisádovou hradbou a oproti hradu bylo vesměs dřevěné.
Heslo „Este sista met cluvio,“ otevřelo vrata i tady a z ústrety jim vyšel sám pán hradu Dětřich ze Sparu.
Suchomil se představil a muži se objali po řádovém způsobu Bratrstva.
„Neznám všechny bratry v království. Odkud jsi?“ zazněla první otázka Dětřicha. „Podle buly velmistra sem měli přijít dvě skupiny bratrů. Já a Petr Klíč ze Zámkowitz…“
„To souhlasí,“ kývl Suchomil. „Jenže Petr Klíč je po smrti. Zardousil v sobě víru, stal se zemským škůdcem a zaplatil za to. Jelikož se tak stalo na mém panství a až po mém návratu z Byzance, převzal jsem jeho úlohu a založil první komendu v Čechách. Nebo druhou… hned po tobě, urozený pane.“
„A tví muži?“ pohlédl Dětřich na jezdce.
„Jsou zasvěcení, jen ještě nesložili řádový slib,“ odvětil Suchomil a pokynul jejich veliteli, aby koně odvedli do stájí a postarali se o ně. On s Dětřichem zamířil do hradu.
***
„Život zde je krušný a jednotvárný. Připadáme si tu skutečně jak sirotci,“ řečnil Dětřich a upíjel lahodné červené víno. Ne ze zdejších vinic, nýbrž uherské. „Bratři se snaží získat zdejší lid pro naši víru, ale nedaří se. Jsou tu všichni křesťané, to ano, ale vyslechnout a pochopit naši pravdu nedokážou a ani nechtějí. Narazili jsme tu sice na skupiny čerstvých přistěhovalců, ale ti se uchýlili pod ochranu templářů a s nimi soupeřit nemůžeme. Na to jsme příliš slabí. Jak se vlastně daří vám, tam u vás?“
Suchomil se dal do vyprávění, vesměs smýšleného a den pomalu plynul k večeru. Po skromné večeři přivolal Dětřich správce a vysypal mu do dlaně hrst zlaťáků.
„Zajisti pár holek. A ať jsou hezké,“ a otočil se na Suchomila. „Na nic jiného tu děvky neslyší. Jen na zlato.“
„A co malá holka ze vsi, co jsme ji uchránili před zhanobením tvých mužů? Ti by jí určitě nic nezaplatili,“ ozval se Suchomil pobouřeně.
„Och, pane. Kdybych měl všechny muže na hradě držet zkrátka, zůstanu tu sám,“ smířlivě řekl Dětřich, ale Suchomila neobměkčil.
***
Radúza a Mahulena, mladé venkovanky, zvládly svou roli milostnic skvěle. Protože muži nebažili po soukromí, obě se jim věnovaly přímo v hodovním sále. Poklekly před ně, vyjmuly jim údy a sály a laskaly je až do vyvrcholení a pak hned znova pro nové postavení.
Suchomil si Radúzu položil zády na stůl, uvolnil jí košilku, aby se potěšil s jejími plnými prsy a pak jí jen roztáhl nohy, nabodl na své kopí a tvrdě mrdal strojovými přírazy.
Dětřich Mahulenu zase ohnul břichem o stůl a osouložil zezadu. Zpiti vínem se po uvolnění sémě již cítili natolik zmoženi, že dívky propustili a složili se jako správní rytíři na zem mezi rozlité víno i kaluže moči, jak se neobtěžovali zajít si na prevét.
***
Ráno se Suchomil kupodivu probudil v komnatě, na loži a dokonce v nočním úboru! Kdosi se o ně v noci postaral. Ženy na hradě neviděl, takže někdo z bratří posádky? Podivné, leč příjemné.
Bolest hlavy zahnal nechutný lektvar nabídnutý místním ranhojičem.
Pak ho Dětřich pozval na lov do lužních lesů při řece Thaya až k zemanské tvrzi Eisgrub. Zde žil vladyka Lednica, který sice nebyl členem Bratrstva, ale sympatizoval s nimi a pomáhal jim.
V čem? Inu, i zde se Suchomil přesvědčil, že Dětřich propadl lapkovství stejně jako Petr a celá ta omáčka o víře a věčně říši blaha a spokojenosti je jen nebetyčná lež, které možná nevěří ani sám velmistr Adholw von Braunau.
Dětřich alespoň od Petra nemasakroval osamělé dvorce a statky a celé lapkovství prováděl v menším měřítku a více na rakouském území. Co se týče násilného útlaku poddaných, to prováděli jeho muži bez omezení. Pravdu měla ona dívka, že se ženy bojí chodit samy dál od vesnice. Kdekoliv se mohl z křoví vyřítil rytíř na koni, ženu unést na skryté místo a zde ji zhanobit. Dětřich proti tomu nikterak nezasahoval. A jeho muži milostný apetit měli, ovšem platit za něj? S tím se Suchomilovi pochopitelně postižené ženy nesvěřovaly. Za peníze se dalo udělat leccos, i poddat se pánu, ale býti zadarmo zmermomocněna? To žádná žena neudělá…
***
Suchomil se rozhodl rychle. Jakmile byli jeho muži dostatečně seznámeni s chodem hradu, uspořádal pijatyku na oslavu jistého svatého patrona Bratrstva, o němž Dětřich pochopitelně neměl ani potuchy, že vůbec existoval a když byla celá posádka dostatečně podroušena, vyrazili do akce a za chvíli byl celý hrad v jejich moci. A to v moci samotného krále, neboť Suchomil sebou neměl členy Bratrstva, nýbrž královské vojáky!
Už na svém útěku z Byzance se rozhodl, že Bratrstvo domů, do Čech nevpustí a zabrání tomu celou svojí silou. Naštěstí měl na královském dvoře své přímluvce, ti zpravili panovníka a pak už to šlo snadno. Ještě v Konstantinopoli se dozvěděl, že do Čech míří dvě družiny Bratrstva s cílem založit zde komendy. Petr Klíč že míří k jeho rodišti ke Stohu, o Dětřichovi zaslechl, že zamířil kamsi na jih.
***
Suchomil už nečekal, jak král s Bratrstvem naloží, rozloučil se a zamířil domů. Přespával jen v šencích, kde mohl bezpečně složit hlavu a přiznejme, měli pěkné sklepnice na noční potěšení. Holky byly všechny snaživé, ale Suchomil věděl, že jejich aktivitu způsobuje hlavně obsah jeho měšce. Dva, tři zlaťáky ho to většinou stálo. Nu co? Polaskal a prohmatal holkám vnady, ošoustal jim kundice, vyprázdnil koule.
Když konečně dorazil na Valtštejn, jen seskočil z koně a hnal se do komnaty Zikmundy jako velká voda. Ta ho nečekala a ve společností jisté urozené společnice vyšívala ozdobné ornamenty na přehoz.
Jeho dychtivá tvář a touha, když rozrazil dveře byla tak opravdová, že Zikmunda radostí vykřikla a vskočila mu do náruče. Byli by se ihned na místě pomilovali, nebýt tam té ženy, která se ovšem s chápavým úsměvem rychle vytratila. A sotva za sebou zavřela dveře, slyšela praskot trhané látky a pak už jen hlasité milostné vdechy a steny.
***
Šaty byly na kusy, na zemi opasek s mečem, kazajka, kožené boty a zmítající a divoce souložící pár. Zikmunda měla nohy omotané kolem jeho boků a Suchomil tvrdě a drsně vrážel čuráka do její mokré studnice rozkoše. Byli vskutku jak pářící se zvěř. Tu připomínali hlavně při poloze vkleče zezadu, kdy jí Suchomil mocnými přírazy plenil klín a Zikmunda měla jeden vrchol za druhým.
„Už… nemohu… lásko,“ sténala, majíc prsa v drsném zajetí jeho dlaní a už jen Boha prosila, aby se udělal. Po prvotním výstřiku Suchomil vládl obdivuhodnou výdrží, ale nakonec se dočkala výronu do lůna a mohla si odpočinout. Ovšem jen do večera, kdy ji opět navštívil v loži a milovali se vášnivě celou noc.
***
Když Zikmunda otěhotněla, bylo třeba učinit poslední krok a to uzavřít svátost manželskou.
Nebyl to problém. Suchomel byl mrtvý a vdově nic nebránilo se znovu vdát. A že si vezme bratra manžela? I v tom se dá spatřit pozitivnost pro rod Jiskrů ze Stohu, že nevyhyne po meči.
Stejně jako bratr Suchomel i Suchomil se ocitl ve spárech svůdné tchyně Kunhuty. Tato dáma, věkem již dosáhnuvší čtyřicítky, byla stále dosti krásná, živá, energická a vášnivá. Suchomila bez okolků svedla jakmile Zikmunda zmizela ze slavnosti a ve své komnatě mu dala lekci zralé lásky.
Měla krásné tělo, plné tvary, pravda, místy přebujelé, ale pro muže stále přitažlivé a sama oplývala značnou znalostí milostných technik.
Suchomil sténal blahem, když mu sála ocas tak vášnivě, zručně a láskyplně až do výstřiku, kdy uvolněné sémě spolkla! Tohle mu Zikmunda nedělala. Sání ano, ale výstřik do úst ne.
Poté se dlouze líbli laskali po těle. Její prsa byla velká, měkká a velmi mazlivá. Lízáním v klíně ji Suchomil překvapil, Kunhuta na to nebyla zvyklá. Od manžela nikdy a ani ostatní milci se jí takto nevěnovali. Teď i to mohla velmi užívat a hlasitě dávat najevo svou slast a šťávy z ní tekly v celých proudech. V černém chomáči chlupů zarostlého klína se leskla rozevřený štěrbina s vystupující závojíčky a právě ty Suchomil dráždil jazykem a sál vytékající šťávy.
„Ah… ah… já… již… oááááááách, vykřikla Kunhuta, jak jí tělem projel blesk vyvrcholení. To zažívala jen málokdy.
„Pojď ke mně… líbej mě… objímej… anooo… tak… to… chci… hmmmm,“ přitáhla si jeho hlavu k sobě, přitom mu rukou ladila tuhnoucí ocas a poté na něj obkročmo usedla.
Řídila si tak celou jízdu a on se naplno mohl věnovat jejím prsům, což Kunhuta chtěla a oceňovala slastnými vzdechy.
„Ano… ach… ano… mačkej je… och… ještě,“ vzdychala a odsedávala na ocase stále rychleji.
Pak dosedla naplno a strnula ve slastné křeči vyvrcholení a silnými poševními stahy dovedla k vrcholu i Suchomila. Ten se do ní vyprázdnil a ven z ní vypadl jako nepoužitelný povadlý stonek. Pokračování milování již nebylo. Kunhuta se uložila ke spánku a Suchomil zmizel v reji svatebního veselí.
***
Čas Zikmundy se nachýlil a první potomek se chystal na svět. Bohužel, jak se ukázalo, na onen svět. Dítě, chlapec, zemřel krátce po narození a Zikmunda na komplikace a velkou ztrátu krve. Suchomil viděl (a způsobil) na světě tolik zla a hrůz, že dlouho netruchlil. Chápal, že je to Boží trest za jeho hříchy a rozhodl se celý svůj životní běh nějak smysluplně uzavřít.
***
Konstantinopol ho přivítala velkoměstským ruchem, kterému již skoro odvykl. Ubytoval se v šenku „U rytíře Raimunda“ a hned dalšího dne zamířil k domu velmistra Bratrstva.
Osobně ho nikdy neviděl, ale předpokládal, že se k němu dostane skrze tajné heslo „Este sista met cluvio,“ jenže se přepočítal. Dům se hemžil služebnictvem i ozbrojenci a hned u vchodu na jednoho takového narazil.
„Myslíš si, že náš pán přijme kohokoliv z Bratrstva jen tak? Nejsi-li pozván, tak se kliď, nebo ti pomůžu kopancem,“ začal muž zhurta.
Za moment ležel na zemi a svíjeje se bolestí z kroucené ruky sípal, že k velmistrovi zajde a poprosí ho, aby urozeného pána přijal.
„To ti doporučuju. Neopomeň říct, že přicházím z Českého království s důležitým poselstvím,“ pustil ho Suchomil z držení a pomohl mu vstát.
***
A tak Suchomil stanul před samotným velmistrem Bratrstva fylfotů či čtyřramenného kříže. Překvapilo ho, že Adholw von Braunau je starý muž, který snad už není vědomím plně na tomto světě. Spolu s ním tu byl jeho pomocník, také již žádný mladík a u stěny za velmistrem spatřil nehnutě stát krásnou mladou dívku ve splývavých bílých šatech. Olivová pleť a černé vlasy prozrazovaly řecký původ, byla to snad jeho žena?
Suchomil mluvil latinsky, ale znal i němčinu a Adholw byl Němec, tak to zkusil. Stařec hned ožil a ujal se slova.
„Říkáš, že přicházíš z českého království? Kdo jsi?“
„Trocken Funken von Haufenstein,“ řekl Suchomil. „Nesu důležité zprávy, můj pane.“
„Ano? Pokud vím, poslali jsme do Čech Petera von Schloss a Dietricha von Spar,“ odvětil velmistr. „Jaké tedy jsou tvé zprávy?“
„Oba oddíly našich bojovníků víry byli pobity královskými vojsky jako zemští škůdci, můj pane,“ žaloval Suchomil. „Nezbylo tam žádného muže… tedy… ehm… kromě mne.“
„Ten bezbožník Wenzel na trůnu! Jak se mohl opovážit?“ vykřikl stařec hněvem. „Naši tisíciletou říši nemůže nic zastavit. Potřeme tu chátru templářů, johanitů a ostatních bezvěrců až zůstanou jen ti věrní, čisté krve z lůna vybraných žen, ve kterých naši bojovníci zasejí své sémě. Oheň a zkáza zalije svět a zbydou jen vyvolení,“ dostal se muž do transu svého vidění světa. Opravdu již nebyl zcela při smyslech.
Suchomil na nic nečekal, tasil dýku u pasu a bodl stojícího pomocníka přímo do srdce a pak zaútočil na starce a podřízl mu hrdlo. Mrskl pohledem na dívku, ale ta ve strnulém úleku stála jako přimražená.
Bylo dokonáno. Ležela tu dvě chladnoucí těla, Suchomil si o plášť velmistra očistil dýku a zasunul ji do pochvy. „Tak to bychom měli,“ broukl si tiše pro sebe a pohlédl na dívku. „Nevadí, že jsem ti zabil manžela?“
Dívka pochopila, že není třetí na řadě a jen špitla.
„Nejsem manželka, jsem jeho otrokyně.“
Suchomil ztuhl. „Řekyně a otrokyně? Jsi přece křesťanka, ale pak nechápu…“
„Jde o jeho pokřivený pohled na svět. Sám si slyšel, že přežijí jen někteří. Toužil rozpoutat světovou válku, boj světů, vyhlazení všech, jež nevyznávali jeho vidění světa. Nevěřím, že by se mu jeho sny někdy podařilo naplnit. Ty však odsud již živ neodejdeš. Víš to?“
„Vím,“ kývl Suchomil. „Ale tohle jsem musel udělat. Zabít chobotnici od hlavy a ne po chapadlech. Jsi volná… jestli alespoň ty unikneš.“
„V tom případě počkej,“ dívka popoběhla ke stěně naproti, pohnula něčím za tapisérií a odsunul se krytý průchod kamsi dovnitř.
„Hradní zdi mají oči a uši. Tady jsou zase chodby. Pojď, je tu louč a křesadlo,“ zmizela ve zdi a Suchomil hned za ní.
Otvor se neslyšně uzavřel a dvojice za svitu louče scházela po příkrém úzkém točitém schodišti dolů. Schodiště končilo u bočních dvířek pobitých plechem, vlevo pokračovala rovná chodba.
„Tyto dveře vedou do sklepa. My půjdeme chodbou dál,“ řekla dívka.
Ta se klikatila v úzkém profilu a výšce, až vyústila v jakémsi sklepení. Stačilo odsunout přiražený prázdný sud.
„Jsme ve sklepě domu naproti přes ulici. Neboj se. I ten patří… patřil… mému pánu, ale je prázdný. Jeho majitel byl úkladně zavražděn neznámým vrahem. Podrobnosti ti jistě vysvětlovat nemusím. Pojď, chceš-li žít,“ řekla dívka, vyvedla oba na ulici a pak ji Suchomel zavedl do svého pokoje v šenku.
„Stejně myslím, že tu nejsme v bezpečí,“ řekla dívka. „Budou prohledávat všechny šenky a ubytované cizince…“
„Netřeba se obávat. Máš o Bratrstvu přehnané představy,“ usmál se Suchomil. „Odpočineme si a zítra opustíme město. Kdo vůbec jsi, smím-li se zeptat?“
„Jsem Thera, dcera Lafose ze Santorini. Víš kde to je?“
„Ne. Ale jistě je to daleko. Jak ses dostala sem… a ještě ke všemu jako otrokyně?“ to hlavně Suchomela zajímalo.
„Plula jsem na pevninu, když naši loď přepadli piráti a pak už to šlo samo. Rozdělili nás. Mě jako pannu,“ dívka se zarděla, „nechali být, zato ostatní ženy je musely uspokojovat… bylo to hrozné slyšet je sténat… Bože… nakonec jsem skončila na trhu s otroky, no a nejvyšší cenu nabídl velmistr,“ říkala Thera tiše, jak nerada na to vzpomínala. Suchomil to pochopil a už se jí na nic neptal. Raději do pokoje objednal jídlo a pití.
Den strávili povídáním, tedy hlavně Suchomil vyprávěl o svém životě a slíbil jí, že s ní půjde domů a v pořádku ji navrátí do péče rodičů. Dívka byla mladá a opravdu krásná a zasloužila si lepší osud.
***
Když se rozhodli spát, pokoj byl zalit měsíčním světlem, když tu Thera vstala, svlékla se donaha a přilehla k němu do lože.
„Odměním se ti za moji svobodu. Myslela jsem, že mě hodláš učinit svojí otrokyní, ale tys hodný a milý… skutečný rytíř,“ zašeptala a políbila ho.
A tak Suchomil přišel k nejkrásnější milence, co kdy měl. Thera přes svůj věk byla zkušená. Došlo mu, že velmistr si ji nekoupil jen tak pro nic za nic a pravděpodobně ho svým zjevem dokázala ještě rozvášnit. Zbavil ji panenství a obcoval s ní, seč mu síly stačili… a dívka se naučila svému pánu vyhovět. Takový je úkol otrokyň.
Líbat a zacházet s jazykem uměla skvěle, prsa měla krásně kulatá, pevná a vzrušivá a sténala, když jí jazykem přejížděl tvrdé bradavky a mezi rty je drtil a sál.
Klín měla čistý, bez jediného chloupku. Rýha štěrbiny se leskla uvolňovanou vlhkostí a na dotek se pysky nalévaly krví a celý klín se otevíral, jak tam strkal nejdříve dva, pak i tři prsty.
Odměnou mu bylo kouření ocasu, což bylo opět skvostné. Thera ho dovedla vždy na pokraj vyvrcholení, pak ustala v dráždění a po chvíli ho zase střídavě dráždila a laskala jazykem a sála. Když byl vydrážděn na maximum, Thera ho dovedla k výstřiku a sotva mu ocas otřela od semene, začala ho znova kouřit. A jakmile mu povstal v pevné erekci, roztáhla nohy a nechala ho do sebe vstoupit. Štíhlýma nohama ho obemkla kolem boku a začala mu jít pánví naproti. Oba sténali a vzdychali slastí a užívali si tu chvíli spojení a strojových přírazů.
Líbali se vášnivě, Suchomil jí rukou mnul prsa a pak změnili polohu, kdy se mu Thera poddala jako otrokyně, tedy vkleče a zezadu. Pevný zadeček, slastné pohyby v mokré vlhké kundičce… ovšem byl tu ještě jeden otvor. Suchomil to znal, jen málokterá z žen (prakticky jen konkubíny) byla k tomuto svolná. Církev to přísně zapovídala. Zkusmo jí otvor objel prstem a dívka se zachvěla.
„Ahh? Ty… chceš?“ hlesla.
„Mohu?“
„Pán byl hrubý… hodně to bolelo… budeš-li pomalý, zkusím to vydržet,“ špitla Thera. Věděla tedy o co jde. Suchomil jí zadek potřel šťávami z klína a opravdu pomalu se snažil překonat sevření svěrače.
Thera začala bolestně hekat, ale držela a ocas se jí kousek po kousku nořil do zadku. Když ji na půlkách zalechtaly chlupaté koule, nemohli uvěřit, že je v ní zaražený celý! Suchomil cítil silné sevření a jen opatrně začal přirážet. Thera si zvykala a začala prožívat příjemnější pocity.
„Ah… ano… ano… můžeš víc… uvolni se do mě,“ vzdychala a Suchomil zrychloval přírazy i tvrdší dorazy a spěl k výstřiku. Nastal poslední příraz a proud semene jí zalil střeva a třebaže nevyvrcholila, cítila příjemný pocit z cukavých pohybů ocasu, jak se do ní vyprazdňoval. Když z ní vyjel, následoval výtok semene a slastný pocit uvolnění.
Ještě chvíli se něžně laskali, hladili, líbali a špitali si sladká slovíčka lásky. Krátce na to tvrdě usnuli.
wpDiscuz