Muž na mateřské

Dítě pokojně spalo, večeře byla uvařena, vše bylo čisté a uklizené a já se konečně mohl na chvíli natáhnout. Bejt na mateřský není žádná dovolená a já to dobrovolně podstoupil na vlastní kůži. Skoro jsem usínal, když mě probral mobil.
„Ano?“ spatřil jsem neznámé číslo.
„Pavla se peleší s Tomášem v kanclu,“ zahuhňal tajemný hlas a klap, konec spojení.
Rozpačitě jsem odložil mobil a zamyslel se. Tohle byl tento měsíc už druhý hovor. Poprvé řekl to samý. Huhňavý, neznámý hlas mi sdělil, že se mi žena peleší s svým nadřízeným. To nevypadalo na nějakou srandu.

Vytočil jsem číslo manželky. Trvalo to docela dlouho, než hovor vzala a hlasitě funící se ptala, co se děje.
„Seš nějaká udejchaná…“ podotkl sem.
„Jo… volali na mě, že mám hovor, tak beru schody po dvou… uhhhh… tak co se děje?“
Rychle jsem si něco vymyslel, zeptal se, kdy přijde domů a zavěsil.
Tak a co teď s tím? projelo mi hlavou.

***

S Pavlou nám to klapalo jako v každým manželství. Když se narodila malá, sám jsem nastoupil na mateřskou, protože žena vydělávala pěkné peníze a bylo škoda o ně přijít. Oběma nám to vyhovovalo, ale časem jsem se neubránil pocitu, že nežijeme spolu, ale vedle sebe.
Pavla se o rodinu starala pečlivě, to jo. O víkendech nedala malou z ruky, převzala i vaření, ale večer padla do postele totálně zbitá a na nějaké něžnosti jsem mohl zapomenout. A totéž se opakovalo přes týden, kdy jsem zase byl zbitej já. Sex jsme si dopřáli tak dvakrát do měsíce. S hrůzou jsem si uvědomoval, že mi to přestává chybět. Když jsem měl opravdu velkej přetlak, vyhonil jsem si ho a byl klid. A abych pak v noci „obtěžoval“ Pavlu, mě napadalo čím dál míň.

***

Po nějaké době jsme najali chůvu. Starší paní, vdovu, která mi měla ulevit pár hodin, které jsem chtěl věnovat i jiným činostem, abych nezakrněl mezi děckem, prádlem, kuchyní a obchodními centry. Začal jsem trochu pracovat home-office a právě v té době začaly ty podivné telefonáty.

Ten večer, kdy volal podruhý, jsem se večer v posteli k Pavle měl, ale odmítla mě s bolestí hlavy po náročném dni. To se opakovalo vždy, když byla dlouho v práci. Její pracovní doba byla nestálá. Přes klasickou osmihodinovku tam bývala déle o jednu, dvě hodiny, taky ale i dlouho do noci. Prý mají náročnýho šéfa a kdo nebude mít všechno na konci kvartálu v pořádku, skončí. Prej jich je na oddělení hodně a někdo musí z kola ven.

Pavla byla pečlivka, ale ty její přesčasy mi začaly vrtat hlavou, že jsem si jednou počkal na její kolegyni Ivu, kterou jedinou jsem znal.
„Čau, co ty tady? Čekáš na Pavlu?“ byla překvapena, když vyšla z brány továrny.
„Ne. Dneska je někde na služebce. Čekám na tebe. Chtěl bych se tě zeptat na vztahy na pracovišti. Jsem tu autem, máš chvilku?“

Iva se zarazila.
„Mám dítě ve školce, hodíš mě tam?“
Sotva jsem vyjel z parkoviště, zeptala se: „Jde ti o Pavlu a Tomáše, že jo? Už ses o tom domáknul…“
„Přesně. Co ty o tom víš?“
„Právě že skoro nic. Pavla je nějaká divná, jako uhranutá. Nechce se o tom bavit a chodí za Tomášem jako pejsek. Dělá s ním dlouho do noci… no určitě spolu chrápou… to teda nevím jistě, ale asi jo. Von je hezoun a ty jeho sladký řečičky… taky už to na mě zkoušel. Jednou na plese se na mě tiskl, a třel se o mě tím svým pérem…“ rozohnila se.
„Co je zač?“ přerušil jsem ji.
„Nevím, ale je to velkej profík. Dosadilo ho tam vedení, aby to u nás provětral. To mu jde fakt skvěle,“ Iva se ušklíbla.
„Je ženatej?“
„Jo… má nějakou Blanku. Prej dělá v hotelu manažerku. Víc nevím. Hele, to s Pavlou mě mrzí, ale nevím, jak ti pomoct. Jestli mu chceš dát po tlamě, tak si ulevíš, ale nijak nepomůžeš. Von je velký zvíře a má zastání. Jé… už jsme tady,“ zastavovali jsme před školkou.
„Tak ahoj a dík,“ líbla mi pusu na tvář a vystoupila.

Sledoval jsem její štíhlou postavu, jak na vysokých jehlách cupitá do školky. Tuhnoucí ocas mi prozradil, že touha po ženách mě neopustila. Ale po cizích, ne po vlastní…

***

Dny se odvíjely a nic se nezměnilo. Ani manželčiny pozdní příchody, ani má sexuální frustrace.
A tak zatímco chůva se věnovala dítěti, já v obýváku předstíral home-office a samou nadržeností si mastil ptáka.

Jednou po obědě, dala paní Ája, tak jsme chůvě říkali, malou spát a uvařila pro oba kávu.
„Kájo… ehm… už jsem se vás dlouho chtěla zeptat… Proč jste takový… tělo bez duše? Jste v pořádku, není vám něco, nebo se potřebujete svěřit? Mně to můžete říct.“
„Děkuji, paní Ájo, le tohle je osobní věc a nesouvisí s tím na co se ptáte.“
„Já si myslím, že souvisí. Dokonce tuším o co jde, ale nechci vám své rozumy podsouvat. Navíc… na sex jsem už přece jen trochu stará.“

Jako by mě zasáhl blesk.
„Prosím? Co jste to řekla?“
„To o tom sexu? Pavla vás asi moc neuspokojí a vy trpíte jeho nedostatkem. Ve vašem věku to plně chápu. Můžu vám pomoct, i když ne, jak byste si asi představoval.“

Zvedl jsem na ni zrak. Paní Ája mě skutečně nepřitahovala, tak jak mi může pomoct?
„Co mi chcete nabídnout?“
„Udělám vám to ručně… Od ženy to bude něco jiného, než když si to děláte sám. Vybijete se a budete se zase usmívat. Je mi z vás smutno a tohle jsem ochotna udělat, ano?“

Náhle mě zalila vlna vzrušení. Když si při tom budu představovat jinou ženu, třeba Ivu, mohlo by to být příjemné.
„Můžeme to zkusit,“ souhlasil jsem.

Přesunuli jsme se na gauč, já si uvolnil ptáka a Ája se ho chopila. Ocas skutečně pomalu začal tuhnout a já hlasitě funět.
„Stříkej. Máš toho v sobě hodně,“ říkala Ája a rukou honila tvrdý ocas.
Držela ho pevně a jela rytmickými pohyby, jako bych si to dělal sám. Druhou rukou mi prohrábla kulky, ale vše má svůj začátek i konec. Když cítila, jak ocas mohutní a jak zrychluju dech, zrychlila pohyby a pak přišel výstřik a ještě…a ještě jeden. Mohutné výrony padly na koberec a zbytek stékal po její ruce. Stále ho držela a jemně rukou mnula až do změknutí.
„Jste spokojen?“
„Jo… úplně… děkuji,“ zastrčil jsem si povadlé zařízení do kalhot.
„A pokud budete mít potřebu, ráda vás takto uspokojím. Jsem ráda, že se zase usmíváte,“ vpadla mi Ája do řeči a šla do koupelny si semeno smýt z rukou.

***

A tak mi obden Ája honila ptáka, já nevyžadoval od manželky sex, zato pomalu kul pomstu, jak jí tu nevěru osladit.
Nasadil jsem veškerý páky, ale nic moc jsem nezjistil.
Tomáš Flégr byl opravdu špička ve svém oboru a jako ceněný odborník byl takřka nedotknutelný. Obvinit ho ze styku se zaměstnancem, bylo jak hodit hrách na stěnu. Hravě by mě setřel a Pavlu by propustili.

Od Ivy jsem se dozvěděl, že Pavla začala mluvit, jak jí Tomáš slibuje rozvod a manželství. Fakt totálně zmagořila.
Začala žít dvojím životem. Doma se chovala stále stejně a v práci jako fenečka sloužila svému pejsánkovi. U Tomáše to ale na rozvod nevypadalo, alespoň podle mých informací. Nakonec jsem si to rozhodl prověřit osobně.

***

Ubytoval jsem se v hotelu, kde vrchní manažerkou byla jistá Blanka Flégrová. Spal jsem pochopitelně doma, ale do pokoje jsem se ráno vrátil a ztropil výstup, ve kterém jsem žádal mluvit jen a jen s vrchní manažerkou.

„Dobrý den. Jsem Blanka Flégrová, manažerka hotelu, co pro vás můžu udělat?“ dostavila se do pokoje sympatická blondýna.
„Dobrý den. Mám jistý problém, který ale chci projednat jen s vámi, mezi čtyřma očima,“ odvětil jsem a tvářil se mimořádně přísně.
„Proto mě následujte do mé kanceláře.“
„Ne. Zůstaneme tu… ale sami,“ řekl jsem a skupinka pokojských se tiše vytratila.

„Nuže?“ zvedla Blanka obočí.
Bylo to hezká žena, zhruba jsme byli ve stejném věku. Měla vysportovanou postavu, aby jí to slušelo v úzké sukni nad kolena a halence s prsy hrdě vztyčenými nahoru, ale to se dá upravit vhodnou podprsenkou. Pěkně tvarovaná lýtka byly zakončená botami na vysokém podpatku. Jak jen v tom ženský dokážou chodit?

„My se neznáme, ale naši partneři ano. Jsou to totiž kolegové, Znají se až příliš dobře, dokonce tak dobře, že se tomu říká vztah a nevěra,“ začal jsem a Blanka ztuhla.
Spustil jsem připravenou řeč o celém odhalení a vše zakončil dotazem, zda se opravdu hodlají rozvádět, jak má žena vehementně tvrdí.
„Jsem… zaskočena… ponížena… bože… vždyť já o ničem nemám ani tušení!“ dala se Blanka do pláče. „Tomáš toho má hodně… ale tohle?! Špinit se s nějakou courou?“
„No dovolte!“ vykřikl jsem. „Je to moje žena!“
„Promiňte,“ omluvila se, „ale jsem v šoku. Co mám dělat?“
„To jsem přišel právě s vámi projednat.“

Blanka rozhodila bezradně rukama.
„Chcete rozvod?“ navrhl jsem.
„Zbláznil jste se? Pokud jde o majetek, tak se budeme soudit roky a… je to prostě dost zamotané a taky máme děti, ksakru! Na ně musíme myslet. Co vy?“
„Já nevím. Když se rozvedu a vy ne, zůstane žena s dcerou sama… A to nechci, už kvůli malé. Ale slepit to s ženou znova… Jak docílíme, aby se rozešli? Udeříte na manžela?“ zajímalo mě.
„Ne. Ať zůstane s tou vaší… paní… hlavně když bude doma vše jak dosud,“ rozhodla se Blanka, což mě dost nadzvedlo.
„Tak to teda ne! Dáváte přednost blahobytu před nevěrou? Vám nevadí, že manžel šuká jinou? Co jste to, kurva, za ženskou?“

Blanka byla ve vztahu evidentně ta submisivní, ač v práci byla nadřízenou mnoha lidí. Byla ochotna manželovi odpustit milenku, jen když s ní zůstane.
„Tak podívejte se, milá dámo. Buď se nějak domluvíme, nebo sem pozvu zájezd fotbalistů a z hotelu vám zbudou jen třísky. Když se chlapi rozjedou, nikdo je nezastaví.“
„Vyhrožujete mi?“zpřísněla.
„Ne. Varuju. Raději se dohodněme.“
„Co teda chcete? Abych doma udělala scénu? Aby mě muž opustil, to chcete? Rozbít rodinu?“ ječela skoro hystericky.
„Jo… tohle samý totiž čeká mě! Rozvod, tahanice o dítě a pak samota, Nebo snad vidíte jiný řešení?“ odvětil jsem, když mě něco napadlo. „A nebo tohle. Vy si to mé trpění nevěry hezky odpracujete!“
Zatvářila se nechápavě.

„Já se ženou už dlouho nespím a po tomhle zjištění už ani nechci. Vám nevěra muže nevadí, tak si hezky zašoustáte se mnou. Já to potřebuju a žít v celibátu nechci. Budeme tak všichni spokojení, co říkáš… Blanko?“

Nejdřív se nadechla, aby mě zpražila přívalem sprostých slov, ale pak vydechla jen vzduch.
„Tak… dobře,“ k mému úžasu souhlasila. „Nevěra za nevěru.“
Vstal jsem a začal se svlékat.
„Počkejte… to teď hned? Já… nejsem připravena,“ blekotala.
„Na co?“
„No… ehm… ještě jsme si nepotykali… třeba.“
„Já jsem Karel a mám Karlíka… toho brzy taky poznáš a ty seš Blanka bez blanky,“ odvětil jsem a pomalu jí rozepnul horní knoflík u halenky.
„Nech mě. Já sama,“ špitla a svlékala se bez mé pomoci.

Jen ve spodním prádla pak ulehla na postel a já v trenýrkách přilehl k ní.
„Je mi trochu stydno, takhle tady…“ špitla celá zrudlá.
„Poddej se tomu… Bude se ti to líbit, uvidíš,“ šeptal jsem a pomalu jí stahoval podprsenku.

Měla hezký plný prsa a když jsem jí je promnul v dlaních, vzdychla a bradavky jí hned pěkně postavily.
Stáhl jsem si trenky, protože ocas jsem měl tvrdý a Blanka mi ho rukou sevřela a jemně honila.
„Vezmeš ho do pusinky?“ zeptal jsem se a Blanka se pomalu hlavou přemístila ke klínu a vsála ho do úst. Kouření se střídalo s cumláním a olizováním žaludu a já byl na vrcholu blaha.

Když jsem cítil, že dráždění se blíží k výstřiku, role se obrátily a já ji jazykem začal laskat vyholenou kundičku. Blanka cítila jazyk na citlivých místech a zalykala se přílivem slasti. Jazyk mi kmital po pyscích, laskal závojíčky, sál uvolněné šťávy a ona přidušeně sténala a tahala mě za vlasy.
„Už do mě pojď… prosím… udělej mi to!“
Tvrdý ocas hladce projel vlhkou pochvou až skoro na dno. Byla krásně mokrá a sevření bylo tak akorát.

„Ach… ááách,“ vyjekla Blanka slastí, jak ho v sobě pocítila celého a kolem zaraženého ocasu vytryskly další proudy šťávy.
Já rozjel rytmické přírazy a vnímal sevření a masírování pronikajícího ocasu. Bylo to pro nás plné spalující slasti a rozkoše.
Blanka mě objímala nohama kolem boků a sténala a vzdychala do rytmu přirážení.
„Ah… už… budu!“ vzdychal jsem a Blanka mi hekavě odpovídala.
„Vystříkej mě… jak štětku, couru… už… taky… budu.“ vyrážela a nahlas sténala.

Výstřik semene pocítila ve chvíli vlastního vyvrcholení a tělem ji projela neskutečná rozkoš a slast. Zůstal jsem v ní zaražený, dokud z ní povadlý ocas sám nevyjel. Bylo to nádherné.

Poté se Blanka posadila a řekla.
„Musím ti něco říct. Já už dlouho vím, co Tomáš má s tou děv… tvojí ženou… a dohodli jsme se, že se rozvádět nebudeme, když on to ukončí. Příští rok má přejít do jiné firmy, a tak zmizí i z toho vztahu. Tvá žena je dost úporná, aby se rozvedl a vzal si ji a on nemůže z toho jen tak uniknout. Je to v podstatě taky zbabělec.
To, že jsem mu nasadila parohy mě vnitřně hřeje, že mám taky na ním moc. Neplánovala jsem to takhle, ale i tys byl dost úpornej, že jsem podlehla a využila toho. Nechci v tom ale dál pokračovat, a tak to prosím i chápej. Nejlíp bude, když už se neuvidíme, souhlasíš?“

Cítil jsem se zneužitej, použitej a… naprosto bez šťávy. Beze slova jsem opustil hotel a pak doma čekal na večerní návrat ženy.

***

Tentokrát přišla brzo. Po dlouhé době jsme zase spolu povečeřeli jako rodina a jak malá šla spát,vybalil jsem na ni její nevěru.
Těžce jsme se pohádali, křikem probuzená dcera brečela, Pavla ječela a mé argumenty, že šéfovi slouží jen na mrdání a že se nikdy nerozvede, rozmetávala.
Nakonec si sbalila nejnutnější věci a ještě v noci odešla.

***

Vrátila se za dva dny. Mlčky a tiše si vybalila věci zpět do skříní, pak přišla do kuchyně a s pokorně sklopenou hlavou mě žádala, abych ji vyslechl.
A tak jsem se dozvěděl, že mou dobrovolnou mateřskou jsem u vlastní ženy ztratil kredit chlapa a nový vedoucí jí naprosto uchvátil právě svým chlapáctvím a rozhledem, zkrátka muž se vším všudy. Při sexu jí v návalu rozkoše slíbil, že se rozvede, jenže nyní zjistila, že mu nalítla. Nejenže se nebude rozvádět, ale příští rok odchází pryč z podniku a tím s ní samozřejmě končí.
Navíc ji dnes propustil z práce jako nadbytečnou a vedení mu to schválilo. Nyní mě prosí o odpuštění.

Díval jsem na svou ženu a před očima mi plynul náš dosavadní společný život. Pavla byla a je sakra pěkná ženská, vedle spí naše dcera, časem by možná mohl přibýt sourozenec.

Vstal jsem a ženu postrčil k lince. „Otoč se!“
Pohlédla na mě s otazníky v očích, ale poslechla.
Vyhrnul jsem jí sukni a ona sama se více rozkročila. Pohled na pevné půlky mi probudil ptáka, a tak jsem jí stáhl kalhotky a prudkým přírazem ho zarazil… do zadku!
„Aúú… ne… Kájo!“ zaječela, ale pak mlčky držela, vědoma si, že to je trest za její nevěru.

Pavla tak byla potrestána opravdu důkladně, ale dosáhla odpuštění a záchrany manželství.

Autor

4.4 70 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
9 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Linda

Jako kdyby to bylo o me kolegyni, a to doslova (jen meli syna a nikoliv dceru). Za mne 5* . Linda

Shock

Děkuji. Na to, že je to celé vymyšlené, jsem se docela strefil. Jo, život píše příběhy….

Juli

A Shock je skvěle dotváří a zaznamenává 👍👍👍👍👍🤗

Gourmet

Shock je mistr malých moralitek. 😊👍

Bbob

Rozhodně brilantně napsaný příběh ze života mistrem pera, teda klávesnice 😉

Fanyn

Pěkná povídka ze žívota. Akorát, že já bych s ní vyrazil dveře a rozvedl se na to tata. Ženské, co by mě tak dlouho podváděla, bych už nevěřil a kde není důvěra, tam je spolužití už na ho..o.

Jakub

Jakožto chlap, který byl dva roky na rodičovské, jsem jedině pro to aby si to každý otec vyzkoušel. Rozhodně bych neřekl, že by tím ztrácel nějaký kredit chlapa(teda pokud to doma zvládne). spíš volnost toho pracujícího partnera může být problém pokud nezná tu šichtu s dětma. To platí pro obě pohlaví. Když přijde domů tak vidí flákače, který možná nakrmil děti a ani třeba neuklidil. To že to je hodně náročné jak psychicky i fyzicky nevidí. A ten pracující vždycky dostane pocit, že má jakožto živitel nárok na něco navíc, zajít si do hospody, na trénink atp. Pak lidi začnou… Číst vice »

Denis 86

Tohle bylo ze života skvělá povídka .

Marťas

Skvělá povídka ze života. 5*

9
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x