V kaskádách bolestně toužebných výkřiků,
v příboji vln bouřného orgasmu,
gejzírem sopečných výstřiků
v extázi plním člun tvého pohlaví…
Pohroužen v ztichlé již oko cyklónu
táži se, zda nás ten člun zpět do ráje dopraví…
Však zas kol krku bílých stehen věnec lei,
spíná jej rozkvetlá černá orchidej
– dva páry rtů, zas sladce medových,
neslyšným výkřikem žádají: Aloha!
V hlubinách lastury, zas plné perleti,
stahy savými chtivě se opájí děloha…
Zmámen žárem broskve nachově červené,
té, jež dávno nerdívá se nahotou,
záblesku náhlého poznání kořím se jasu:
V hlubinách zévy, tak pevně sevřené,
tam, bezpečně chráněn vlahou tmou,
ukryt je jediný – však podivný stroj času.
Za poplatek někdy i jedné jediné
omamně slastné křeče
on jen polovinu každého z nás dvou
o kousek blíže k věčnosti vleče…
Opět krásně zpracované, jenom naprostý bloud by si nepřál zažít takovouhle bouřlivou plavbu.
Příhodně zvolený náhledový obrázek skvěle koresponduje jak s názvem, tak i obsahem.