Chvalme ten čas,
jenž ve věčné dočasnosti
nutí potýkat se
naše stydké kosti…
Chvalme ten čas,
jenž za bílého dne a v noci zas
i cudným ženám rozepíná pás,
by v rozpuku statných stehen
a při upřímném snažení
omamnou vůní rozvoněl až k zemdlení
nenasytnou monstranci divokého páření…
Chvalme ten čas,
rozevírající bliznou čnící černou orchidej,
ten nejvyšší božské slasti plný čtyřlístek,
když medovou perletí touhy hojně zvlažený
ševelením čtyřech lístků tišívá každou z našich bolístek…
Chvalme ten čas,
co chtivé smyslnosti rozsvěcuje zářné ohňostroje
elixírem mládí doposud žhaví tělo tvé i to moje,
dnes i zítra zas chvalme ten čas,
kdy spolu splyneme
– šťastni pokud můžeme!
Poeticky melancholické, melancholicky poetické. Skvělé.