Z kuchyně do pokoje vběhlo si divoké kůzlátko
– na tvářích ruměnec a vlasy nakrátko.
Přes tričko vystrčilo své růžky.
Vzpurně – tak klasicky,
nožkou si duplo.
V mládenci, měnícím váhavé věžky,
podivně, navždycky – cosi se zvrtlo.
Hodiny odbily půl, nebo čtvrt,
když nová začala hra?
Pokud se vydaří, soudcuje smrt
– ta všechny koncovky zná…
