Budiž velebeno léto,
jeho svěží jitra drahokamy zrosená,
kdy otavy mi vždy tak libě voní
a nyvě vadnou do sena.
Budiž velebeno léto,
s bílými žáry malátných poledních úpalů,
kdy snít se sluší s džbánkem pod jabloní
a upíjet uvážlivě pomalu.
Budiž velebeno léto,
úlevně vlahý jeho podvečer,
kdy cvrčci houfně skřipky svoje ladí
a rybník v dálky nese výskot Evy dcer.
Budiž velebeno léto,
každá jeho hvězdná noc,
co mladá – tak žhavá těla k sobě vábí
a pocítit jim dává svou svrchovanou moc.
Budiž velebeno léto,
ten chorál prosté harmonie života,
kdy i starosti se s chutí k vodě pouští
a krev ti v žilách opět znovu klokotá.
20. 1. 95
Krásná vzpomínka na léto.
Jak příhodná pro mlhavé ráno dalšího modrého pondělí.