Oslava kyprých krasavic
Písně prdelaté
Dívka s kyprou zadnicí
ano, řek jsem zadnicí,
s tou úplňků pružnou dvojicí,
kolébána vlnou rujnou
– pluje ráno ulicí…
Dívka s kyprou zadnicí,
vrtíc velkolepou udicí,
sama prý je lovena
– ze své rajské nevinnosti
k hříchu zrádně vedena…
Ta dívka s kyprou zadnicí,
ač buranům jen třeskutou je ránou palicí,
všem znalcům krásy jasnou vždy je stálicí,
zářivou monstrancí je na oltáři slasti
a básníkům? Vymezuje pojem vlasti…
Dívka s kyprou zadnicí,
tou bíle žhnoucí hranicí
i jen trochu vlažné ve víře
spálí ihned coby kacíře,
však co žhavé lásky pravý apoštol
svým žárem léčí každý duše bol,
když smyslnou svou nahotou
plá vesmírnou prázdnotou…
Ach, dívka s kyprou zadnicí,
s tou věčné touhy bábou babicí,
ta svých plodů živým gejzírem
provrtí se nekonečným vesmírem…
Skvělé poezie. Opět je vidět autorova záliba ve větších pozadích.
super nádhera