Och, kdysi, jen zcela nakrátko,
zahlédl jinoch bujné kůzlátko,
jež nožkou vzpurně duplo sobě
a pohodilo hlavou svou,
ve tváři slibně ruměnou,
když divé oči sklopilo obě.
Jak topil se v té modři studánek,
ač bez dechu, zněl mu v duši skřivánek
a bylo mu tak krásně smutno!
Tu jeho srdce bezbranné,
dvěma růžky ostře řezané,
vědělo, že kráse sloužit nutno!
Hoch rád ujal se té slastné služby,
vždyť překonala všechny tajné tužby
tak dlouhé řádky jeho mladých jar.
A že jejich žár byl veliký,
vykrádal pro ni i básníky
v době ¬ kdy měl být vlastně stár…
Nad tvýma zjihlýma očima,
pod víčky z perleti snícíma,
nad modrým jejich hlubokým stínem
má něha v objevném úžasu říká si,
že, milá má, rozkvétáš do krásy,
když smyslů rozkoš zmámí tě svým vínem.
Nad tvými ňadry, hrozny těžkými,
poháry nektaru opojně plnými,
jež v oběť jsi lásce ochotně darovala,
má něha vděčně se uklání,
by, činíc pozdní pokání,
celá je růžovým okvětím zasypala.
Nad klínem tvým, jenž žhne temným žárem,
ač kvete medově zlatým jarem,
když po slastné závrati oddychuje,
má něha zůstává v obdivu
nad silou dávného přílivu,
jenž celý náš svět životem zaplavuje.
Nad tělem tvým krásou já oněmím,
vždy znova, posté a pokaždé sním,
však unášen zas na slunečním prámu,
má něha žhavě zapěje
kánon nezdolné naděje
zázraku hmoty v tom lásky chrámu.
Mým oltářem jsi, když klečívám před tebou,
k modlitbě sílu mi dáváš vlnou milostnou,
jsi vichrem plachtám mým ¬ a tak to proto je,
že tělem smyslným,
tak mléčně růžovým,
srdce, ta lampa z rubínu, prozařuje…
Tak to je bomba! A k tomu ta krásná fotka. Super.
Báseň mi krásně rezonovala s právě včera publikovaný dílem Poněkud perverzní komedie.
Nesmí chybět pochvala za velmi dobře zvolený náhledový snímek.
Skvělé, skvělé, skvělé. Nádherné vyznání.
Krásná básnička v předvánočním čase.
Děkuji Vám všem za dárek, který je mi v tomto čase opravdu potřebný.