Záhony dívek jarem rozkvetlých,
v gejzírech trylků tryskající smích,
nekonečný příboj pružně plných vnad
– na jejich vlnách v zapomnění chci se kolébat…
Záhony dívek jitřní touhou zrosených,
žhnoucí žárem pecnů právě pečených,
nekončící příval vláčně oblých boků
– tonout chci v tůních jejich medotoků…
Záhony dívek žatvou lásky zkosených,
s očima nyvýma, v perlách potu oděných,
v šepotu vášně, vprostřed něžných splínů
– hovět chci touhám chtivých klínů…
Záhony dívek vášní uzrálých,
v záplavě choutek necudných,
na vlnách slasti bouřně plout
– vlnami slasti slastně vyvanout…
Paráda včetně obrázku.