To nebe mne k sobě volá
Slunce skrylo svou tvář
Zde leží postava obnažená
A v mé ruce střenky zář.
Je čas jít, boží pomsta nade mnou
Mráz mi po zádech běhá
Její ústa se již otevřít nemohou
Z jejích rukou žádná něha.
Toť svědomí, ten dravec můj
Hraje si s tebou, byť ubodán
Stále je tu se mnou, ač říkám „stůj!“
Jsem jím zcela zničen a zdeptán.
Utíkej, utíkej můj hrdino
Nebeská pravda mne volá
Neunikneš-li, nastane tvůj čas
Bij se, je-li ti milý tvůj hlas.
Ten hlas tě jednou zachrání
Až tě archanděl dostihne
Zato meč již tě neochrání
Tvé plémě navždy vyhyne.
Již lapili ho, ne strážci nebes.
To sám ďábel ovládá jeho sny
Jeho duše bloudí v šedi pekelné
Její tělo hnije v zemi černé.
