Héraklita 02 – 2. úkol – Zlatá laň

Tvář postavy sedící na trůně se postupně křivila vztekem, jak k ní doléhala slova posla popisující zdárné splnění úkolu, který své neteři zadal. Héraklita stála vedle posla a vychutnávala si svůj triumf zatímco jí v brašně ležel dar od Poseidona, který jí umožnil vyčistit chlévy za jediný den. Když si vzpomněla, jakým způsobem k němu přišla, tak ji zašimralo v podbřišku.
„Je zřejmé, že jsem napoprvé vybral úkol hodný ženy,“ prohlásil její strýc a sám se zasmál vlastnímu vtipu.
Héraklita čekala podobné narážky, takže nehnula ani brvou. „Nicméně věř, že dále nebudu tak shovívavý. Mé krásné zahrady si zaslouží královskou ozdobu. Běž tedy a doveď mi Artemidinu laň.“

—

Héraklita již několikátý den v kuse prozkoumávala lesy, které měly dle pověstí být domovem laně se Zlatým parožím. Teprve na konci druhého týdne se jí povedlo laň alespoň zahlédnout, ale ač vybavena svým věrným lukem a výdrží řecké ženy, tak lani se nemohla rovnat. Každý večer se tak vracela zmožena únavou a s nepořízenou na mýtinu s vodopádem, kterou prohlásila za svůj dočasný tábor a kde dopřávala odpočinek svému tělu, které vystavovala celodennímu běhání po hvozdu. A nejinak tomu bylo i ten den.

Poté, co svlažila své tělo v malém jezírku a natáhla se pod nejbližším stromem, se opět začala propadat do hlubin zoufalství. Až nakonec z vysílení a temných myšlenek o své budoucnosti usnula. Když opět otevřela oči, byla již hluboká noc a nad ní svítil stříbrný měsíc. Ale nebyla sama. Vedle ní klečela postava v bílé splývavé tóze třímající v pravé ruce luk. Héraklita se vyděsila, ovšem její strach po chvíli rozehnal sametový hlas.
„Proč se snažíš uštvat mou laň dcero Afrodity? Co ti provedla?“ Héraklitě okamžitě došlo, kdo se před ní nachází a přesunula se do kleku a skřípavým hlasem odvětila: „Ó Artemis tento výmysl není z mé hlavy. Byla jsem k němu donucena mým chamtivým strýcem, který chce tvou laň ve svých zahradách. O důvodech proč musím plnit jeho úkoly dozajista víš…“ Artemis se postavila a shlížela na ženu před sebou.
„Vím… ale zároveň tě nemohu nechat ulovit svou laň.“
Héraklinino srdce se sevřelo v obavách, pokud bohyně bude chtít osobně laň chránit, tak nemá nejmenší šanci.
„Ovšem pověz mi… tvůj úkol bude splněn pokud laň přivedeš, že?“ Héraklita se cítila zmateně.
„Ano,“ odvětila.
„Pokud bych ti tedy dovolila laň odvést a ta následně ze zahrad tvého strýce uprchla, tak by bylo vše v pořádku?“ rozvíjela Artemis svůj plán. „Věřím, že ano.“
V Héraklitě svitl plamínek naděje.
„Nuže dobrá, tímto způsobem ti mohu pomoci. Ovšem jistě víš, jak se staví manželka tvého děda k pomáhání tvé osobě.“

Héraklitě se opět vybavila Poseidonova slova o Héře a sklonila hlavu.
„Ano… ale můžeme uzavřít třeba obchod – pak to nebude pomoc ani dar a ty se tak nevystavíš zlobě královny bohů,“ zkoušela využít své předchozí zkušenosti Héraklita.
Artemis se zasmála zvonivým smíchem: „To není špatné, ovšem já bych volila raději formu soutěže. Utkejme se a ta z nás, která prohraje musí pomoci té druhé. Co na to říkáš dcero Afrodity. Zvládneš soupeřit s bohyní?“
„Já? Jak bych tě mohla porazit, Ó Artemis.“ v Héraklitě byla opět malá dušička. „A navíc v jaké disciplíně? To není možné,“ smutně konstatovala a už se vduchu loučila se zdárným dokončením úkolu.
„Věřím, že máš potenciál tuto naší malou soutěž vyhrát. Jsi nepoměrně zkušenější a krásnější než veškeré mé nymfy, se kterými jsem doposud soutěžila.“
V Héraklině obličeji se objevil zmatený výraz. Jak by její krása mohla pomoci v soutěži s bohyní?
„Věz tedy toto – sejdeme se zde zítra při západu slunce a ta z nás, která poskytnete do slunce východu té druhé více tělesné rozkoše vyhrává.“

Héraklita byla tímto návrhem naprosto zaražena.
„Tělesné rozkoše… ale tvá pověst, Ó Artemis je…“ nedořekla.
„Že jsem věčná panna? Ano, to je samozřejmě pravda. Ale to, že se odmítám poddat hrubým mužským prackám a nechat si plundrovat svůj klín pro jejich uspokojení neznamená, že mé tělo také nelační po vzrušení. A pouze žena ženě dokáže poskytnout to nejlepší uspokojení, to bys jako dcera Afrodity měla vědět. Budu se těšit na naše klání.“ a s úsměvem zmizela.

—

Héraklita se ten den nevydala na lov laně a zůstala na louce u jezírka. Sedíc pod stromem pozorovala klidnou hladinu, sbírala síly a ztrácela se v myšlenkách. Přemýšlela o Artemidině nabídce, nad obchodem s Poseidonem i nad tím, jak toto vše bude mít vliv na její minulý i budoucí život. Věděla o svých přednostech, které jí byly dány do vínku její matkou, ale nikdy nepředpokládala, že by je využívala tímto způsobem… Obchod s Poseidonem byl dílem okamžiku, kdy ji zastihl ve svízelné náladě a proto možná vše dopadlo, tak jak to dopadlo.

Ovšem nyní měla čas na přemýšlení a nevěděla, jak se k nabídce bohyně postavit. Postupně si promítala před očima tváře svého muže i synů a postupně v ní rostlo přesvědčení.
Udělá cokoli, aby jim pomohla. A využije k tomu veškerý svůj um, sílu i… tělo, pokud to bude nutné. Je dcera Afrodity a jako taková bude jednat. Nemůže využít svoji sílu, moc ani inteligenci, ale její krása a šarm překonávají hranice známého světa. Je samozřejmé, že každý lační po její společnosti… a ona se rozhodla toho využít! Zachrání svojí rodinu všemi prostředky i kdyby to mělo znamenat ulehnout do lože s celým Olympem!

—

Sotva se sluneční kotouč dotkl horizontu, zavlnil se vzduch a před ležící Héraklitou se zhmotnilo tělo bohyně. Artemis upřela oči na nahé tělo ženy, ležící před ní a nemohla spustit oči z té dokonalosti.
Souměrný a lehce tvarovaný obličej lícovaný hnědými vlasy. Pevná, kulatá ňadra hrdě se vypínající vzhůru s růžovými bradavkami a pohled na ně jí rozechvíval touhou. Ploché břiško s úzkou štěrbinkou pod ní zase zvalo k nezapomenutelnému milování.

Zatímco si ji bohyně prohlížela, se Héraklita zvedla a přistoupila k ní. Šatu se zbavila záměrně předem, aby bylo zřejmé, že nabídku bohyně hodlá přijmout.
Nahá se přitiskla na tělo před sebou a jala se laskat bohyni krk, zatímco rukama jí postupně zbavovala bílé tógy, do které byla ustrojena. Artemis očividně nebyla na takovou inciativu zvyklá a připravená, tudíž se nechala svléknout a jakmile na zelený trávník dopadl její oděv a do večerního slunce zazářily její bradavky usazené na drobných vysportovaných prsou ztvrdlé vzrušením, přesunula se Héraklita do útoku. Její ústa kroužila okolo jejích prsních dvorců a laskala je. Rukama hladila její vysportované tělo až nakonec zajela i mezi její nohy. Zde pocítila známou vlhkost. Poklekla.

Před očima se jí objevila božká panenská štěrbinka prosící o její pozornost a Heráklita byla rozhodnuta jí dopřát vše, o co požádá. Nasála do úst poštěváček zatímco rukou zajela do útrob jejího lůna. Zezhora k ní dolehlo slastné vydechnutí a kolem hlavy se jí sevřely ruce, které natlačili její hlavu hlouběji do božího klína. Héraklita rozjela symfonii pro dvě ruce, ústa a kundičku a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Po chvíli ucítila jak ruce svírající její hlavu se zatnuly v křeči a ústa jí zalil sladký nektar a bohyně se před ní pomalu sesunula do zelené trávy.

Heráklita věděla, co je v sázce a tak rozhodně nechtěla nechat bohyni spočinout. Poklekla nad ležící tělo a začala se třít svou rozpálenou kůži o tělo bohyně a rukama i ústy prozkoumávala veškerá její zákoutí. Tu jemně skousla mezi zuby stojící bradavku, tu sevřela mezi prsty tvrdý poštěváček, tu přejela rukou po vysportovaných hýždích…
Nakonec se ovšem přisála svými rty na božská ústa a zatímco takto tlumila vzdechy z nich vycházející, tak se rukou snažila dopřát štěrbince pod sebou maximální rozkoš. Jedním, dvěma i třemi prsty plundrovala její svatyni, dokud se Artemis opět nezachvěla v křeči a její ruku podruhé nezalil božský nektar.

Nicméně třetí orgasmus už jí bohyně nechtěla dopřát úplně zadarmo. Sáhla po svém luku ležící vedle jejich těl a ten se pod jejím dotekem zavlnil a po chvíli v ruce bohyně držela krásné dřevěné oboustranné dildo ve tvaru luku. Héraklita transformaci sledovala se zaujetím až úplně zapomněla chvíli dráždit tělo pod sebou, ale díky tomu pro ní alespoň nebylo úplným překvapením, když se hračka vznesla a doletěla k jejich roztouženým přirozením. A zatímco klečela nad bohyní, tak souběžně plynule zajelo do jejich roztoužených mokrých otvorů.

Pocit dráždění na okraji pochvy byl úžasný a Héraklita nic podobného nezažila. Dildo nebylo nijak dlouhé (vzhledem k Artemidině statusu to nebylo vůbec překvapivé), ale o to více dráždilo samotný vstup do její svatyně. A to nevěděla, co přijde dál.
Dildo se na božský příkaz začalo hýbat, jako skutečný mužský úd do stran a Héraklita po sérii pohybů do všech stran a pod vlivem situace pomalu cítila, že se taktéž blíží orgasmu. Zahleděla se do tváře pod sebou a spatřila na obličeji pod sebou úšklebek. Artemis věděla, že to Heráklita nyní oproti ní dlouho nevydrží, protože bohyně za sebou měla již dvě vyvrcholení a tak si užívala jemnou slast poskytnutou drážděním dřevěného dilda zatímco sledovala, jak se Héraklita mílovými kroky blíží orgasmu.

A ten přišel velmi záhy. Héraklita se propnula jako luk a z kundičky jí vytryskl jemný pramínek šťáviček, který potřísnil břicho, stehna i štěrbninku bohyně pod ní.

Héraklita vydýchávala prožité vzrušení a věděla, že toto jí musí oplatit. Souboj se rozběhl naplno. Dvě ženská těla se do sebe zaklesla s cílem poskytnout tomu druhému, co nejvíce tělesného potěšení.

—

Znavené ženské tělo leželo v trávě vedle malého jezírka uprostřed lesa a vedle něj postávala malá zlatá laň a svým nosem strkala do nehybné dlaně, která byla pokryta ztuhlou krustou tělesných šťáv. Héraklitla zvedla ruku proti vycházejícímu slunci a usmála se.