Héraklita 03 – 3. úkol – Stáda obra Geryóna

Héralin strýc nevěřícně sledoval zlatou laň pobíhající mezi stromy jeho královské zahrady. Její lesklá srst byla skutečně nevídanou ozdobou pro toto místo, přesně jak si přál. Ovšem stejně tak si přál, aby jeho neteř v plnění úkolu selhala. To se ovšem nestalo a nyní v pokleku před ním čekala na zadání dalšího úkolu.

„Zkrášlila jsi mé zahrady vskutku královsky, to se musí nechat. Nicméně zajímalo by mě, zda-li si krom divé zvěře dokážeš poradit i s obyčejnými hospodářskými zvířaty.“
Héraklita k němu zvedla udivený výraz.
„Stáda mých pastevců značně prořídla a potřebují doplnit. A není prý lepších ovcí než ze stád obra Geryóna. Běž a přiveď mi je.“

—

Héraklita stanula na pláži a zahleděla se směrem k ostrovu, který se vypínal na obzoru nad modrou hladinou moře. V nedaleké vísce si pronajala člun a vydala se směrem k ostrovu, kde očekávala cíl své výpravy.

Průběh plavby byl klidný a moře mírné. Mohl za to především úzký průliv na západě, který tlumil veškeré nepřízně oceánu, které by vnitřní moře mohlo postihnout. Když už zde byla, rozhodla se na daný průliv zajet podívat.

A skutečně po půl hodině plavby nalevo i napravo od ní byly vidět pásy pevniny vzdálené pouhých několik stovek metrů a před ní nekonečně tmavá modř oceánu s velikými vlnami. Na obou březích pak spatřila obrovské sloupy vytesané do podoby sličných dívek, které prý měly vnitřní moře chránit před nepřízní oceánu.
Přiblížila se k té na jižním pobřeží a pozorně si ji prohlédla. Jednalo se o mladou dívku oblečenou do prostého a velmi odhalujícího šatu. Její holá ňadra se stáčela k západu, vytesaná do nejmenších detailů a ze záhybů tuniky jí vystupovaly dlouhé štíhlé nohy. V rukách pak držela košík plný ambrozie.

Héraklita se pro sebe ušklíbla, neznámý umělec rozhodně zvolil podobu sochy správně. Pokud někdo dokázal uchránit moře před Poseidonovou zlobou, tak to dozajista byla polonahá dívka s jídlem v rukách. To mohla potvrdit i z vlastní zkušenosti.
Otočila loďku a vydala se k ostrovu.

—

Sotva pod loďkou zaskřípal písek pláže, pocítila, že na tomto ostrově není vítána. Z listí olivových hájů, jakoby ji sledovaly oči, čekající na každou její chybu.
Do písku se bořila mnohem více, než by podle ní mělo být možné. Nemínila se však nechat zastrašit a vydala se do centra ostrova k vysoké hoře, která se vypínala nad ostrovem a kde očekávala, že najde pána tohoto panství.

—

Po necelé půl hodině chůze dorazila k úpatí hory. Po obou stranách se rozkládaly široké pastviny plné velkých a huňatých ovcí a přímo před ní zela jeskyně, z které stoupal mírný proužek dýmu a před, kterým momentálně postával vlastník ostrova a očividně na ni už čekal.

Geryón skutečně vypadal, tak jak ho pověsti popisovaly. Oproti Héraklitě byl minimálně dvakrát tak velký, ovšem to rozhodně nebylo to nejvíc zvláštní na jeho vzhledu. Na mohutném trupu byly posazeny tři hlavy a z boků mu trčely tři páry rukou. Ustrojen v bederní roušce na světlo vystavoval mohutnou a svalnatou hruď opálenou jižním sluncem. Jeho hlavy pak vypadaly až překvapivě lidsky, ale i tak Héraklita cítila úzkost, když se k jeskyni blížila.
Jeho ruce by ji dokázali zlomit vejpůl, jako větévku ve větru. Nicméně měla připravený plán a tak vyrazila vstříc k obrovi pevným krokem.

„Co chceš vetřelče na mém ostrově?“ zahromoval nad ní obrův hlas, sotva se přiblížila. „Nikdo zde není vítaný, a proto ti radím odejdi dokud můžeš.“
„Přišla jsem na žádost svého strýce.“ odpověděla v klidu Héraklita na jeho výhrůžku „Pověst tvých stád tě předchází Geryóne a o on zatoužil jedno takové vlastnit,“ pokračovala dál Héraklita.
„Ha, takže další zloděj lačnící po mých ovcích.“ Obr se napřímil ještě více a najednou se mu v každé ruce objevilo kopí, které namířil na její hruď. „V tom případě tě odejít rozhodně nenechám! Takových, jako ty, už tu byly stovky a žádný z nich si neodvedl jedinou mou ovci. Naopak jejich těla pohnojila mé sady!“ zahromoval obr.

„Zadrž, nepřišla jsem krást, ale chtěla bych je od tebe odkoupit…“
Obr se na ni podíval a zasmál se „Odkoupit? A k čemu by mi bylo zde tvé zlato? Tady na ostrově kde nikdo krom mě není.“ smál se.
„Nemám na mysli zlato ani nic podobného… spíše směnný obchod. Dá-li se to tak říci… Neříkal jsi, že zde žiješ sám a nepřipustíš, aby zde s tebou kdokoliv pobýval? Netrápí tě samota?“ rozvíjela Héraklita svůj plán.
„Samota? Mě?“ jedna jeho hlava se podívala na další dvě „Ne, to si nemyslím, já si vystačím sám,“ a další dvě jeho hlavy přikývly na souhlas. „Skutečně?“ Héraklitě se zablýsklo v oku. „Skutečně si dokážeš se vším vystačit sám?“
S těmi slovy povolila svůj pás. Bílá tunika se postupně svezla na zem a odhalila, tak postupně její ňadra, boky i nohy, až zůstala stát před obrem úplně nahá.

Všech šest obrových očí se rozšířilo údivem a do nozder svých nosů nasál vzduch, tak silně, že způsobil menší závan větru. Jeho zrak bloudil po Héraklině hrudi a ňadrech ozdobených růžovými bradavkami i dokonale vykrojeném klínu, který skrýval její nejtajnější zákoutí. Ale jinak se nepohnul.

Héraklita pomalu přistoupila k postavě před sebou, stále si vědoma zbraní v obrových rukou, ale byla si jistá, že její plán vyjde. Pomalu se dotkla obrova stehna, na což reagoval lehkým cuknutím, ale jinak se stále nehýbal. To považovala za dobré znamení, takže rukou pokračovala výše, až se dostala k bederní roušce, kterou díky rozdílným výškám měla téměř na úrovni očí, a zajela rukou pod ní.
A zde se zarazila ona. Pod rouškou sice skutečně našla to, co hledala pro zdar svého plánu, ale… Druhou rukou jemně rozvázala obrův oděv a spatřila to, čemu původně nemohla uvěřit.
Mezi obrovýma nohama se skutečně nacházel úd hodný jeho velikosti. Ovšem hodný také jeho hlav, protože každé z nich očividně příslušel právě jeden…
A všechny tři postupně začaly reagovat na Héraklinu nahotu a díky její provokaci se začaly napřimovat.

Héraklita překonala prvotní překvapení, ale nakonec si řekla, že to nebude o moc jiné, než pomilovat více mužů naráz. Sklonila tedy hlavu k prostřednímu údu a polaskala jeho vršek jazykem, zatímco do rukou uchopila zbývající dva údy. Ze shora k ní dolehlo slastné vydechnutí a tak věděla, že je na správné cestě.
Rukama začala prohánět tvrdnoucí údy, zatímco ústy zpracovávala ten prostřední. I když zpracovávat bylo možná příliš silné slovo. Díky své velikosti, která byla až dvakrát větší oproti mužským údům, se kterými měla doposud zkušenosti, se jí do pusy vešel pouze tmavě fialový žalud a zbytek pyje se pouze následně snažila objíždět jazykem.

Takto rychle vystřídala ústní práci u každého, teď už naprosto tvrdého údu. Ty se jí tyčily před jejím obličejem. Právě se chystala na druhé kolo, když kolem ní zařinčely padající zbraně a její tělo sevřely tři páry rukou a ona se ocitnula ve vzduchu.

Několik metrů nad zemí pocítila, jak se na její prsa přisála troje lačná ústa a začínající zkoumat pružnost její kůže. Hrubé jazyky objížděly její bradavky, zatímco jí každou ruku a nohu sevřela jedna obrovo ruka a zbylé dvě se začaly věnovat jejímu podbřišku.
Na své štěrbince pocítila drsnou obrovu ruku, která se jí snažila neumně dráždit a zajíždět dovnitř její svatyně, což se jí moc nedařilo. Ovšem jeho ústní práce na jejích ňadrech byla excelentní, takže přeci jen po chvíli začala cítit v podbřišku mírné šimrání a lehce zvlhla, což bylo jedině dobře, protože po chvíli jí obr opět sevřel v pase a nasměroval si její klín proti prostřednímu údu.

Tohoto se Héraklita bála od okamžiku, když viděla jeho velikost, ale teď už nebylo cesty zpět. Jeho obří pyj se zabořil do jejího lůna a Héraklita vykřikla bolestí i rozkoší zároveň. V rukách sevřela dva zbývající penisy a v rytmu přírazů, kterými se obr začal uspokojovat, je začala honit a s každým zásunem až na samé dno její kundičky je pořádně zmáčkla.

Takto se postupně vystřídala na každém jeho údu, dokud obr nedostal další nápad…
V jednu chvíli si Héraklitu otočil na bok a ona ucítila, jak se jí prostřední pyj opět tlačí do kundičky, zatímco pravý se dobývá na její zadní vrátka. „Ne… počkej… to nej…“ než stačila Héraklita větu doříci, tak její svěrač povolil a dovnitř jejího těla vnikly dva kusy horkého masa naráz.
Toto se obru očividně líbilo mnohem více než předešlá soulož, protože rozjel opravdu zběsilé tempo přírazů a Héraklita, která si teprve zvykala na jeho pyj v zadečku zažívala pocit, jako by jí chtěl rozpůlit vejpůl.

Po sérii několika přírazů si však zvykla a jala se rukama uspokojovat poslední úd, který celou tu dobu pouze dorážel na její bříško a nechával za sebou stopu preejakulátu.
„Ještě, aby ho napadlo do mě strčit všechny tři naráz,“ pomyslela si, zatímco si nechávala plundrovat obě dvě dírky zároveň a svědomitě rukama dopřávala rozkoš třetímu údu.

Ačkoliv se původně jednalo o obchod, tak nakonec Héraklita také začala pociťovat vzrušení a nástup blížícího se orgasmu. A tak se stalo, že po jednom obzvláště hlubokém přírazu se její kundička sevřela v křeči orgasmu a nevědomky tak dohnala k vyvrcholení i svého milence.
Ten zakřičel slastí orgasmu tak hlasitě, že to museli slyšet až v Řecku a začal obě její dírky plnit svým semenem, zatímco třetí pyj začal pokrývat svou mízou její břicho a ňadra.
Ovšem po prvních pár sekundách, obrovi znavenému orgazmem Héraklita vypadla z rukou a dopadla na zem. Jeho stříkající chlouby ji, ale bez problému zaměřily i na zemi a jeho míza začala pokrývat celé její tělo. Míra abstinence byla u obra očividně veliká a tři pyje s třemi plnými zásobníky měly pro ní takovou záplavu bílého spermatu, že se nakonec cítila jako pod vodopádem.

Teprve po pár minutách z obra vytrysklo poslední sémě a on se svalil na zem vedle Héraklity, která nyní byla od hlavy až k patě ulepena jeho nadílkou a vydýchávala prožité vzrušení.

—

Na prostorném voru se tísnila skoro stovka ovcí a Héraklita zručně vedla plavidlo ke břehu. Ačkoliv kvůli dlouhým plavbám měl vždy lodivod vedle vesla malou stoličku, Héraklita tvrdošíjně u vesla stála. Po zážitku na ostrově sice dosáhla dohody, kterou chtěla, ale zároveň jí to znemožňovalo si minimálně týden bez obtíží sednout.
„Doufám, že ty ovce budou stát za to,“ pomyslela si, zatímco si rukou sjela k bolavému pozadí.