Přání za všechny prachy

V neděli, krátce po poledni, sotva jsem se stačil naobědvat, zazvonil zvonek. Za dveřmi stála, jak jinak, Zdenička. V napasovaném tričku a v kraťasech.„Tak jsem tady, strejdo,“ oznámila mi místo pozdravu a hrnula se dál.„No, to vidím,“ zabručel jsem. „Copak tě ke mně přivádí?“ zeptal jsem se pichlavě.„Copak jsi už zapomněl?“ vykulila se. „Přece jsi mi slíbil, že