paní domácí

Seděl jsem v restauraci nad jedním jediným pivem, které jsem si mohl jednou týdně dovolit. Úmyslně nepíši v hospodě, protože v různě špinavých a zaplivaných knajpách bylo pivo stejně drahé nebo jen o málo lacinější a já raději pobývám v prostředí čistém a klidném a zde mi to splňovalo veškeré mé potřeby.
Byl jsem už víc jak rok bez práce a nebyla šance nějakou najít, i když jsem prolezl kdejakou firmu ve městě i v okolí. Prostě smůla, jejíž příčinu jsem nedokázal poznat. Čím déle to trvalo, tím byly mé vyhlídky chmurnější, nálada blbější a chuť do života se blížila k minusovým hodnotám.