vyznání krásy dívčího těla

Chtěl bych tě potkat v lukách…
v plášti z okvětních lístků vlčích máků oděnou. Kdybych jedním z těch lístků v té chvíli byl, nejspíš v hlavě měl bych jen myšlenku jedinou – že mít teď rety, jimi pulzovala by mi krev jak vody v peřejích řek zdivočelých z každého polibku tvé pleti. A ve žhavých pocitů změti pak spustil bych se k zemi roztrhán v rudých plátků tisíce, jen abys stála tam přede mnou nahá. Bělost tvého těla pak zářila by do kraje jak do temnot noci plamen ze svíce. Ach, jak krásná jsi, má drahá.