Přivýdělek 03

V rozverné, výborné náladě a za družného hovoru nesourodá dvojice dorazila do Martina bytu. Ríša sice projevil snahu po cestě koupit nějaké občerstvení a lahvinku, ale Marta mu to rázně rozmluvila.
„Neblázni a zbytečně neutrácej. Mám v baru slušnou zásobu a při tom mě samotnou pít nebaví. Takže si s tebou ráda dám nějakou štamprdli a o jídlo také nemusíš mít starost. Mám v ledničce spoustu dobrot.“

Dorazili volnou chůzí od stanice tramvaje na okraj diplomatické čtvrti na Letné. Zde, v klidné uličce nazvané příhodně Pětidomí, si před časem koupila Marta pěkný, velký a dost drahý byt v jednom z těch pěti domů, které daly ulici jméno. Široká ulice, osázená krásně vzrostlými kaštany byla řešena skutečně originálně. Tvořilo ji pět naprosto stejných čtyřpatrových domů, nyní krásně a nákladně zrestaurovaných, uspořádaných tak, že dva a dva stály proti sobě a poslední ji jako slepou uzavíral.

Ulice sice ústila do silně frekventované Korunní ulice, ale domy byly dost vzdálené od napojení a protože Pětidomí nebylo průjezdné, byla zde téměř oása klidu a pokoje. Velké množství zahraničních ambasád v okolí zaručovalo zvýšený policejní dohled a tak božský klid nebyl rušen opilci a výtržníky ani v nočních hodinách, když se zavíraly hospody.
Tento klid byl sice narušován bezprostřední blízkostí stadionu Sparty, kde extraligová utkání obstarala často frenetický řev fotbalových fandů, ale člověk si zvykne na všechno. A navíc, fotbalové zápasy se odehrávaly ve večerních hodinách, ale v noci byl klid.

Dnes však fotbalové šílenství nehrozilo a dvojice nerušeně dorazila k Martinu domu. Nakynutá panička zalovila v kabelce a odemkla domovní dveře.
„Pokud čekáš, že pojedeme výtahem, tak tě zklamu. Ty baráky byly postavené v r. 1912 a protože stavbu hodně prodražovaly a byly navíc tehdy považovány za celkem zbytečný luxus, tak mám zaručený denní tělocvik. Naštěstí jen do druhého patra.“
Ríšovi to nevadilo. S úsměvem Martě odpověděl, že na koleji sice výtahy mají, ale že on stejně většinou šlape pěšky do 7. patra.
„Buď jsou rozbité a nebo v nich nějaká dvojice šuká, když se nemá kam jinam zašít,“ dodal na vysvětlenou.
„Už jsem myslela, že mi budeš věšet na nos, že to děláš, abys měl zdravý pohyb,“ zasmála se Marta.
„Ani nápad, nějaké sporty pro zdraví jsou doménou středního věku. Já si potrpím na jiný tělocvik. Jak se říká, nejzdravější je pohyb na zdravém těle.“

Při tomto žertovném klábosení volně vystoupali po schodech do druhého patra. Chodbové světlo mezitím zhaslo a než mohl Ríša najít vypínač, Marta s jistotou poslepu odemkla bytové dveře a rozsvítila v předsíni. Mladík za ní vstoupil, na její pokyn svlékl kabát a nazul si nabídnuté přezůvky.
Když vstoupil z předsíňky do obývacího pokoje, překvapeně hvízdnul obdivem. Tak hezky vybavený pokoj snad ještě neviděl. Nábytek byl starožitý a bytelný. Na první pohled vyvolával dojem solidnosti. Tedy žádný sektor a dřevotříska, ale poctivé dřevo a zřejmá stylová práce zkušeného nábytkáře. Na stěnách viděl několik velmi pěkných obrazů. Nebyl nějaký zasvěcený znalec umění a obrazy vždy posuzoval jen podle jediného hlediska: zda by si je pověsil na stěnu ve svém bytě, až se na nějaký zmůže.
Marta jej vyzvala, aby se usadil a na chvíli ji omluvil, protože chce připravit nějakou lehkou večeři. Okamžitě se zvedl a prohlásil, že půjde s ní a rád jí pomůže.

Další průběh večera již byl poněkud vágní. Dvojice povečeřela lehkou a chutnou večeři, o které Marta skromně poznamenala, že je to její odbývačka, aby ji nenaskakovala nadměrná kila.
„S tím si hlavu lámat nemusíš. Jsi prostě akorát. Žádná tloušťka, obezita, otylost a nebo jak se tomu dnes vznešeně říká – nějaké kilo navíc. Ty jsi prostě roztomile rajcovní,“ polichotil jí Ríša a vzhledem k tomu, že měl barokní tvary rád, tak ani nelhal.
„Kdybys nekecal,“ odbyla chválu jeho kyprá společnice a hostitelka, ale bylo vidět, že ji chvála potěšila.

Dvojice se přesunula do obýváku a Marta pustila televizi. Po chvíli se oba shodli na tom, že je škoda na to koukat.
„Víš co? Mám tady nějaké kazety s našimi klipy. Co kdybychom si je s odstupem času skoukli? Mám tady rekordér, protože na CD přehrávač jsem se dosud nezmohla.“
„To není špatný nápad,“ souhlasil Ríša. „Víš, teď si uvědomuji, že až na ty krátké momenty, kdy nám to Zdvihal pouštěl, aby nám zdůraznil chyby, které děláme, a nebo sekvence, které chtěl přetočit, jsem nic v celku ani neviděl? Bude to zajímavé, dívat se na to v klidu a s odstupem času.“

Za chvíli již seděli pohodlně usazeni v prostorné lenošce a dívali se na prostoduchý klip, který spolu natočili přibližně před rokem. V jednu chvíli se Ríša pobaveně usmál: „Tady šéf šikovně vystříhl ten moment, jak jsi upustila a rozbila ten drahý flakónek s francouzskou voňavkou. Zuřil, jak jen on to umí a pak ti ji strnul z gáže.“
Při sledování si Ríša připadal poněkud rozdvojeně. Na monitoru sledoval sám sebe, jak tvrdě napichuje Martu, ohnutou přes pračku a při tom se mu dotyčná baculka in natura dobývá do poklopce a on jí oplácí něžnou masáží její impozantní kozy. Vzhledem k tomu, že si oba odbyli sprchu hned po natáčení u Zdvihala, nic jim teď nebránilo, aby inspirováni vlastním klipem, nerozjeli předehru k další mrdačce. Marta snaživě kouřila Ríšovi klacek a on ji obratně zbavoval oblečení.
Následovala klasická šukačka, kterou ani nestojí za to detailně popisovat. Oba byli krásně sehraní, protože to spolu dělali již mnohokrát. Jeden rozdíl tady ale přece byl a Marta jej ze sebe pobaveně vyhekávala mezi jednotlivými přírazy: „Moc si považuji, že když jsme v nejlepším, mám tady jistotu, že se neozve to protivné STOP a kazišuk Zdvihal mě nebude poučovat, že mám tu nohu dát výš a nebo že si volnou rukou mám drandit kozu.“
„No vidíš a já si pořád říkal, co mi tady chybí? odpověděl jí Ríša a oba se tomu ulehčeně usmáli.
Rajská chvilka se završila a Ríša si naplno a bez vyrušování prožil ty božské vteřiny, při kterých několika prudkými střiky naplnil Martinu krásně staženou mušličku.

Po společném orgasmu zůstali spojeni a Ríša vděčně líbal Martě natrčené žužlíky, zatím co ona mu se zasněným pohledem projížděla zpocené vlasy. Protože místnost byla příjemně vytopena, oba byli po tom zdravém tělocviku lehce opocení. To také způsobilo, že po chvíli začali vnímat pocit chladu, který je zahnal do koupelny.
Pod sprchu se vešli oba, ostatně, měli to natrénováno. Tentokrát se však obešli bez dráždivých nájezdů, které byly jinak v jejich klipech obvyklé. Po krátké, osvěžující očistě se v županech přesunuli do kuchyně, kde Marta uvařila speciální čaj, kterému říkala šláftruňk.

„Předpokládám, že u mne zůstaneš přes noc. To není jako u jiných paniček, od kterých musíš vypadnout, než se vrátí manžel z odpolední. U mě to budeš mít i se snídaní. V kolik chceš ráno vstávat?“

Ríša vzal poněkud rozmrzele na vědomí skrytý rýpanec na jeho jiné avantýry. Sám se nikdy nevyptával na milostný život své oblíbené partnerky i když mu bylo jasné, že ona, jako emancipovaná a naprosto soběstačná ženská, navíc velmi hezká a atraktivní, jistě sexuálně nestrádá. Přešel tedy tuto narážku mlčením a na přímou otázku odpověděl, že ráno nespěchá, protože první přednášku má až od 10,00.

Marta, která pracovala jako překladatelka na volné noze, listovala ve svém diáři.
„Tak to je fajn. Já mám tlumočení na magistrátě až odpoledne, lépe řečeno po obědě. Primátor tam má nějakou zahraniční návštěvu. Takže tě budu moci ráno vyprovodit jako správná mamina,“ konstatovala spokojeně.
„To je tedy klika,“vzal její sdělení spokojeně na vědomí Ríša. „Takže to vidím na pěknou manželskou noc a ráno na sladké probuzení.“
„Počkej, počkej, manželskou noc beru, ale novomanželskou ne. Chtěla bych se taky trochu vyspat, ty nadrženče. Nemysli si, že mě budeš piglovat do rána,“ ohradila se žertovně baculka. „Ale proti sladkému probuzení pochopitelně nic nemám. To člověka příznivě naladí na celý den.“

S těmito slovy již připravovala k zalehnutí široké manželské letiště. Pak si s chichotáním oblékla krásně průsvitnou prckošilku, která jí sahala jen kousek pod zásuvku a pro Ríšu vytáhla z prádelníku čisté pyžamo. Kalhoty od něj rovnou pohodil stranou na křeslo a vlezl do kabátku. Když si jej zapínal, všiml si, že by se mu do něj vešlo břicho tak třikrát a hlavou mu blesklo, kolik chlapů jej už asi mělo na sobě. Pak si uvědomil, že mu do toho vlastně nic není. Dnes bude mít Martu jen pro sebe a to mu přece k spokojenosti stačí.

Když se již chystali zalehnout, náhle ticho přerušil zvuk domácího gongu. Ríša, který nevěděl, co je to za zvuk, sebou nervozně trhl.
„Co to je?“ zeptal se znepokojeně.
„To je domovní zvonek. Jenom jsem na větvi z toho, kdo na mne zvoní v tak nekřesťanskou dobu,“ odpověděla Marta.
Vstala a docupitala k oknu. Odhrnula záclonu a vyhlédla do ulice.
„Nikoho nevidím. Třeba to je jen nějaký opilec, kašlu na to.“

Jenže v tom se gong ozval znovu a za chvíli Marta překvapeně vykřikla: „Teď ho konečně vidím, když odstoupil od dveří. Pane Bože, to je Zdvihal! A jak koukám, tak se pěkně motá.“
„Neblbni, co by tady dělal? A i kdyby, tak mu neotvírej,“ nestačil se divit Ríša.
„Viděl, že ještě svítím. Musím otevřít, co kdyby se mu něco stalo? Třeba ho někdo přepadl a praštil a potřebuje pomoci. Hoď na sebe župan a jdeme dolů. Já tam sama nepůjdu a jenom zabzučet nemohu, protože barák je určitě zamčený. Dělej, třeba jde o život!“

Ríša na sebe vzal župan a zamířil ke dveřím, následován Martou.
„Vsadím se, že ho jen napadlo, že by u tebe mohl smočit rákos, když má cestu kolem,“ vrčel nevlídně.
„Blázníš?“ ohradila se Marta. „V životě si na mne nedovolil ani šáhnout. A vlastně ani nevím, jestli by se mu v tom jeho věku ještě postavil. V tom bude něco jiného.“
Během tohoto rozhovoru dvojice sešla dvě patra a stanula u domovních dveří. Když Marta odemkla, postava opřená o dveře ji málem povalila.
Skutečně to byl Zdvihal. Nikterak zraněný, jak se Marta obávala, ale docela slušně nadrátovaný.