Odlitá krása

Ať hledala jak hledala, důvod, proč by neměla opět naplno žít, Monika žádný nenašla. Od náročného rozvodu uplynulo spoustu měsíců a místo toho, aby si užívala svobodu a splétala plány do budoucna, jen naslouchala svým kolegyním a přihlížela spokojeným kamarádkám, které se předháněly v zážitcích a probenděných víkendech. Každé pondělní ráno bylo pro ni utrpením. Materiálně nestrádala, ale i když si mohla dopřát cokoliv, znala pouze cestu domů a televizní program zpaměti.

„No jasně! Bylo to úžasný. Cítit zase mužský prsty a rajcovní doteky a tak…“ odposlechla jednoho dne v hloučku svých kolegyň.
„Já bych se styděla. Jak to probíhalo?“ zrudla první slepička.
„Prosím tě. Úplně v pohodě. Navodil úžasnou atmosféru a choval se naprosto profesionálně. I když teda neříkám, že jeho ruce mi nebyly příjemný. Ale vše bylo přes spodní prádlo, protože tvar mýho poprsí není zrovna ukázkovej. Takže to se vlastně nepočítá,“ rozchichotala se chlubilka.
„A co ti dělal?“ ozvala se další kolegyně.
„Jen prsa. Dělá všechno. Vyprávěl mi, že jednou odlíval i soulož. Je strašně šikovnej! Holky doporučuju vám ho. Je to nevšední zážitek,“ rozplývala se dál odlitá aktérka a ani si neuvědomila, na kolik její vyprávění jednu z nich zaujalo.

Monika si kódovala do paměti všechno, co slyšela. Stála ve dveřích, opřená zády o futra, ruce měla založené a dlaně zpocené. Tolik chtěla zažít to, co kolegyně barvitě popisovala, že si musela zapsat adresu i telefon onoho šikovného sochaře.

Po práci se těšila domů víc než kdy jindy. Mezi dveřmi se potkala se synem, prohodila s ním pár slov a zaplula do prázdného bytu. Usadila se se šálkem kávy do sedačky, nahodila nožky na konferenční stolek a dlouze hleděla na papírek s adresou. Popíjela horkou kofeinovku a stále dokola v sobě hledala tu pravou chvíli, kdy konečně zvedne telefon a poprosí tak o svoji audienci.
„Konečně! Konečně ses rozhoupala. Buď příjemná, milá, těš se. Nebudeš litovat!“ křičela v ní schovaná zlobivka, která ji burcovala k činu bez dalšího váhání.

Nakonec byla velmi příjemně zaskočená. Mužný hlas na druhé straně telefonu jí dodal lehce odvahy, takže nakonec spolu jednali virtuálně, jako staří známí. Domluva padla na další víkend, takže Monika měla celý týden času se na to připravit.
Nebylo dne, aby nestála nahá před synovým zrcadlem v pokojíku. Každý den se svlékala, když nebyl doma a sledovala své tělo. Snažila se chápat slova povzbuzení, kterými ji sochař zalil, když mu do telefonu na rovinu řekla, že je po dvou porodech a tudíž její křivky už nejsou, co bývaly.

Svlékala se jako hádě. S mírným pohupováním v bocích, odkládala svršky domácího oděvu, rovnala je na synkovu stoličku a dlouze pak hladila broskvovou pokožku bez viditelných znamének. Kůži na bříšku měla poněkud povislou, avšak zbytek ještě stále stál za hřích. Přeci jen měla za sebou už pětačtyřicáté narozeniny, takže pro bříško a pár strií měla dostatečnou omluvu. Hladila si boky, natáčela se zadničkou a podebírala své přírodní unikáty.
Už od školy se mohla pyšnit pěkně narostlým hrudníkem, který bobtnal rok co rok do většího objemu. Po dvojím kojení se jí prsiska krásně vytáhla a tak se mohla chlubit bimbajícími šestkami, pevnými jako balónky, napuštěné vodou. S radostí si i poskočila, protože milovala pohled na své rozhoupané mlékárny. Celý život zbožňovala pozici na koníčka, už jen proto, že si užívala dvojí slast. Prošťouchávání zespod a krásně rozdivočelé poprsí, jenže samolibě ráda pozorovala.

„Mamííí,“ vyrušil ji tlumený synkův hlas z předsíně.
„Co je? Co je? Už jdu!“ hodila na sebe ihned domácí šaty, zavřela skříň a v rychlosti opustila chlapcův pokoj.
„Volal brácha, že u táty zůstane až do příštího týdne. Bude ti volat,“ štrádoval si to Denis rovnou k sobě do pokoje.
„Jo, jo, dobře,“ snažila se tvářit přirozeně Monika.
„Tys byla u mne?“ uslyšela synka z pokoje.
„Ne. Co bych tam asi… dělala…?“ snažila se zalhat mamina.

Denis seděl na posteli, žmoulal v ruce její gaťky a nechápal souvislosti. Netušil, proč se její kalhotky válely u jeho postele a proč mu máma zapírá. Jen se snažil vše přejít bez trapasu, takže se rozhodl, že ji dál vyslýchat nebude. Každopádně si ale nezapomněl k tangám přivonět a důkladně si je prohlédnout. Nakonec však zatřepal hlavou, aby se probral a schoval je dospod skříně.

Každý další den se situace opakovala. Monika si už dávala pozor na synovy příchody. Nakrucovala se i nadále před zrcadlem a zjišťovala, že ji tahle předváděčka rajcuje. Poté zavčasu mizela zpět do kuchyně, zvesela vítala synka a obletovala ho do chvíle, než si s ní popřál dobrou noc a zaplul do svého kamrlíku. Tam bral do dlaní její kalhotky a přikládal si je na obličej. Ležel při tom na posteli, nasával vůni mámina klínu a onanoval dlouho do noci.

V sobotu odpoledne se s ním Monika řádně rozloučila. Tiskla se k synovi, jako by ji odváděli na nucené práce a odcházela se zoufalou tváří. Když si u řidiče autobusu kupovala jízdenku, protože mistr sochař pocházel z nedaleké vesničky, věděla, že už nemůže a ani vlastně nechce couvnout. Posadila se do sedadla a nechala se odhrcat pár zastávek za město.

Vystoupila na tichém náměstí a vydala se cestou kolem kostelíku. Věděla od kolegyně, že se tudy projde k zahrádkám a tam na konci ulice zazvoní na zvonek novostavby. Chvíli přešlapovala a dodávala si odvahy, ale nakonec se ukazovákem opřela do černého zvonimírka. Netrvalo dlouho a k brance si to spěšně cválal postarší muž. Vysoký, štíhlý pán s tváří rozjařenou a myslí tak veselou, že okamžitě zahnal všechny Moničiny chmury. Uvedl ji do zahrady, nabídl osvěžující drink i občerstvení a dal se s ní do bezprostřední řeči.
Sondoval její životní cíle, rozebíral s ní soukromý život a dával jasně najevo, že se velmi těší na to, až její křivky bude odlévat. Byl velmi trpělivý a zcela chápal, že musí dámě dopřát více času. Brzo se však přehouplo poledne a Monika už byla docela nervózní.

„Tak půjdem na věc?“ nadzvedla se netrpělivě na židli.
„Jak je libo, já mohu hned,“ usmál se sochař.
S velikou radostí uváděl Moniku do svého ateliéru na zahradě.
Malý domek měl až ke stropu plný všelijakých odlitků. Od země až po strop se mu tam vršila spousta ženských ňader, boků, bust, zadniček, zasádrovaných dlaní i dětských pacek.
Mona procházela kolem té krásy a když se zastavila u obrazu s odlitými kundičkami, zalapala po dechu.
„Takže vy budete chtít ňadra?“ uslyšela za sebou jeho příjemný hlas.
„No… jo… ano,“ souhlasně kývla.
„Tak se dáme do práce?“ pobídl ji tiše, aby ji nevyplašil.
„Dobře,“ otočila se jako v mrákotách a popošla k židli, na kterou ukazoval.
„Tak vás teď poprosím, aby jste se svlékla do půl těla,“ pronesl profesionálně.

Monika se zarazila. I když věděla dopředu, že tohle přijít musí, ztuhla a nevěděla, co dělat. I když přemlouvala své ruce, aby spolupracovaly a začaly rozepínat knoflíček po knoflíčku, údy jí trémou ztěžkly tak, že dál nehnutě seděla.
„Ničeho se nebojte! Nahota je přirozená a já nejsem žádný uchylák ani násilník. Stačí říci pouhé NE a všeho necháme. Budeme tedy pokračovat?“ hladil ji jemnými slovy.
„Budeme,“ přikývla stydlivka a pokusila se dát ruce do chodu.
Prsty ji stále neposlouchaly, takže s prvním knoflíčkem se skoro až prala. V duchu se proklínala, že si nevzala jinou halenku. Mít tak obyčejné tričko, mohla ho pouze přetáhnout přes hlavu, prsa by se zhoupla a…
„No jo. Ty moje houpající prsa!!!“ povzbudila se v duchu.

Najednou, jak z ní spadla tréma, dala všem knoflíkům na frak. Jeden po druhém se loučil s knoflíkovou dírkou a dával prostor zvídavým pohledům mistra sochaře. Košile skončila na opěradle blízké židle a Moničiny prsty se pustily do háčků podprsenky.
„Chcete pomoct?“ přistoupil k ní umělec.
„Já to zvládnu,“ odpověděla s úsměvem, ale prostřední háček jí dával tak zabrat, že sochař přeci jen přiložil ruku k dílu.

Dotknul se zlehka přívětivě teplých zad, zabral a donutil kovového nezbedu povolit. Obě strany šprndozapínání se rozjely, takže stačil majitelčin kočičí hrb, aby ramínka sklouzla a prsatčina krása se konečně odhalila. Obě šestky vykoukly na svět čokoládovýma očima a protože byly zvědavé od přírody, měly oči na štopkách. Bradavky trčely skálopevně a lákaly k polaskání. Sochař vše krásně viděl, ale choval se dál profesionálně i když v duchu moc toužil se té krásy konečně dotknout.

„Ták a teď k vám přisunu tuhle podložku, aby vám sádra netekla až na nohy. Chcete pouze poprsí, že ano? Nebo jsme se domluvíme nakonec i na klínu?“ přisednul si k Monice.
„Ne, pouze ta prsa,“ zrudla panička.

Stále byla zvědavá sama na sebe. Netušila, co bude zažívat až se jí konečně dotknou jeho šikovné ruce. Každopádně v sobě cítila šílenou touhu pokračovat, takže se s hlubokým nádechem propnula v zádech, nechala si pod prsy přisunout pracovní stolek a s výdechem se znovu shrbila.
„Musíte sedět zpříma, paní Moniko. Smím vám tak říkat?“ navodil konverzaci sochař.
„Určitě smíte. Ano. A promiňte,“ prohnula se opět v pase a vystavila tak na obdiv svoje mlíkárny.
„Tak já jsem Zbyněk,“ usmál se na ni a provokativně sklouznul pohledem k oběma nádherným dvojčatům.

„Uděláte něco i s tím tvarem?“ špitla stydlivka.
„Určitě ano. Já vám do toho nechci nijak mluvit, vím, že jste přišla už rozhodnutá, ale já bych byl spíše pro to, abych vás odlil celou. Myslím tím jako tak do půlky stehen. Pořád na vás koukám a máte skutečně krásné křivky. Nádherně ženské. To by byla škoda to neudělat. Nechcete si to rozmyslet?“
Pokusil se ji přemluvit na poslední chvíli, protože už si na stole rovnal misky, špachtle a další propriety.

Monika se na něj dlouze zadívala. Tolik chtěla vybafnout svůj souhlas, ale bála se, že by se to nehodilo. Proto si dávala na čas. Líbilo se jí být svlečená a čekat na doteky. Nakonec se rozhodla, že nemá cenu troškařit. Kývnutím jeho návrh schválila a provedla všechny jeho příkazy. Když pak před ním stála zcela nahá, rděla se jako prvnička.

„Výborně. Skvělé, že se holíte. Tímto jsme ušetřili spoustu času. Takže půjdeme na věc. Sedněte si prosím tady!“ přesunul ji k dalšímu ponku.
Monika se zlehka dotkla zadečkem pracovní desky, přesně podle pokynů pana Zbyňka. Jemně dosedla, chytila se dlaněmi hrany stolu a propnula se v zádech. Hleděla na něj a čekala co bude dál. Zbyněk tuhle předehru dlouze protahoval. Chodil okolo a jen tu a tam si dovolil dotknout se její kůže, aby naznačil mírný posun či pohyb. Vytvaroval si ji podle svého, zeptal se, zda se cítí pohodlně a konečně se pustil do práce.

„Nasadím vám tuhle podprsenku. Asi vám bude malá, ale dá se upravit. Je taková univerzální a používám ji na tyhle případy. Vy máte poprsí krásné, takže bych vám ji pouze podsunul pod ňadra, aby se trošku zvedla a zbytek bych už nechal tak. Mohu tedy?“ vysvětloval ji se sepranou podprsenkou v ruce.
„Určitě. Můžete,“ vydechla nedočkavka.

Zbyněk se k ní nahnul, objal ji a uvelebil se hrudníkem na těch krásně pevných kozách. Blaze se usmíval, což Monika neviděla a přitom sukoval podprsenku na pevný uzel.
„No, to je přesně ono, vidíte? Vidíte, jak to pomohlo? Dál bych to nijak nezvedal. Máte skutečně nádherné poprsí. Takové jsem snad ještě nedělal,“ kochal se vlastním výtvorem s mírným odstupem.

Monika rudla. Byla zcela nahá a vystavená na obdiv cizímu muži, který se jí dotýkal a který ji brzo něžně promasíruje tělo. Když se sochař zahleděl k jejímu klínu, zahučelo ji v uších. Se zalíbením sledoval její oholené pysky, shýbal tělo, aby je viděl při mírném rozkročení a formoval jí postoj tak, že nakonec vypadala jako roztouženě chtivá. V tu chvíli popustila fantazii na špacír a všechno se jí začalo zdát více než přisprostlé.
Myslela na kolegyni, díky které se dostala až sem a byla ráda, že jí už nemusí závidět, protože právě prožívá to, co ona. Zkoušela se vcítit do kůže spolupracovnice, jelikož ji zajímalo, která z nich dvou byla více vzrušená. Musela si totiž přiznat, že tenhle nestydatý postoj jí rozpaloval dírku na maximum.

„Nemohla bych… ještě víc, myslím… takhle…“ špitla s rudými líčky Monika a roznožila skoro jako před souloží.
„Záleží na vás. Pokud to chcete takhle, i tohle umím,“ usmíval se spokojeně Zbyněk.
Znovu ještě tedy přenastavil horní polovinu těla, srovnal jí křivky a konečně se pustil do práce. Nejdříve vysvětlil, že finální podobu svému dílu dodá až za pár dní. Přitom se Moniky dotýkal ze všech stran, přikládal jí sádrové obklady k dekoltu a protože musel pracovat rychle, nevšiml si, že mu panička taje pod rukami.

„Jejda, bradavky nás trošku neposlouchají,“ zjistil sklesle.
„Co s tím?“ rozdýchávala Monika vzrušení.
„Tak můžu nabídnout buď led a nebo moje ruce,“ pronesl opět jako by se nechumelilo.
„Led? To ne. To raději ty…“ usekla odpověď stydlivka.
„…ruce,“ dopověděl za ni Zbyněk a okamžitě se dotkl plochých bradavek.

Spodek se Monice rozpouštěl, ale prsa se hanbou třásla. Proradné hroty selhaly zrovna ve chvíli, kdy měly být obalené obkladem, takže musely dostat přímý zásah mužských rukou. Zbyněk je nejdříve pohladil propnutými dlaněmi a pak teprve si obě chytil mezi dva prsty. Něžně za ně zatahal, zakroutil, pošimral je bříškem palce a opět je rozžmoulal do stran. Monika se už zrychleně rozdýchala. Snažila se na sobě nedat nic znát a modlila se, aby se mistr sochař choval i nadále profesionálně.

Tahle zkušenost ji velmi bavila, ale pouhé doteky jí stačily ke štěstí. Dál pokračovat nechtěla. Naštěstí se Zbyněk pustil ihned do práce, jen co nezbedné terčíky probudil opět k životu. Pohlédl se zalíbením na krásná prsa a pustil se do obkládání. Překládal jeden pruh škrobáku přes druhý, vytvářel si tak hrubou formu na vylití sádrou a spokojeně s ní vedl dialog o běžném životě.

Monika se po celou tu dobu snažila tvářit tak, jako by tuhle ochmatávačku podstupovala už poněkolikáté. Poslušně odpovídala, vydýchávala vlny vzrušení, které jí zahlcovaly celé tělo a dokonce se kousala do rtů, když jí mistr zajížděl až k pyskům. Chápavě přikyvovala na popsání nutných doteků. Propínala špičky, když jí jeho palec tisknul k poštěváčku další z obkladů a těšila se do sprchy, nejen kvůli hygieně. Potřebovala být na chvíli sama. Aspoň pár minut, aby se zbavila toho horoucího pekla v pyscích.

Už ani nevnímala, na co odpovídá. Jen po očku sledovala pobavený umělcův obličej, kterým reagoval na Moničin naprostý blábol. Bylo na ní jasně vidět, jak moc ji celá akce vzrušila. Nesnažil se jí však vyjít vstříc. Naopak si důkladně rovnal každý obklad, štětcem nanášel další vrstvy sádry a chvíli, kdy panička z formy vystoupí, čím dál víc protahoval.
„Tak, je to docela ztuhlé, tak to opatrně sloupneme,“ upozornil na další postup.
„Dobře,“ ztuhla kráska, protože se bála, aby mu dílo nezničila neopatrným pohybem.
Nechala se navigovat. Držela se ho za ruku, pomáhala si dlaní a poslouchala na slovo, dokud z formy nevystoupila, jako právě z kukly vyklubaný motýl.

„Super! Zadařilo se, vidíte? To bude krása! Na to se těším. Tady máte ručník a jděte támhle za plentu. Je tam sprcha i mýdlo. Najdete tam vše. Já si s tím zatím ještě pohraji. No to je krása!!!“ kochal se nad svým polodílem Zbyněk.
Monika byla šťastná spolu s ním. Po dlouhé době stání v nepohodlné poloze ji bolel celý člověk, ale vidina krásného odlitku i vytoužené sprchy jí pomáhala zapomenout na bolest. Chňapla po ručníku a rozběhla se nahulatá za nabízený závěs. Ještě zkontrolovala umělce, který se nemohl nabažit vyformovaných křivek a s úlevou se pustila do umývání.

Nejdříve smyla nános bílé pasty, oddrolila ze sebe zbytky sádrových kapek a poté se konečně pustila do mydlin. Šmejdila po sobě napěněným mýdlem, roztírala ho do všech zákoutí a když zajela k mindičce, ucítila opět tu touhu po orgasmu. Nahlédla opět do ateliéru a ujistila se, že Zbyněk zaníceně pracuje na jejím odlitku.
Zajela sprchou k mezinožce, namířila prudký proud vody k poštěváčku a nechala ho trápit dokud se jí neroztřepaly nohy. Na poslední chvíli do sebe zasunula čtyři prsty, nahrbila se jako kočka před skokem a odpravila se proudem umělcovy sprchy. Orgasmus jí ochromil celé tělo. Opřená zády o kachličky, vydýchávala slast, promačkávala si prsa a myslela na muže za plentou, který ani netušil, čeho se právě dopustila.

Musela se znovu probrat k životu. Bylo jí jasné, že doma ji čeká další masturbopárty, ale nejdřív se musela ve vší slušnosti rozloučit s mužem, který si s ní v soukromí ještě pohraje.
„Dobře, domluveno. Jakmile budu hotov, okamžitě se vám ozvu a přivezu vám to. Byla jste skvělá. A nestyďte se za nic. Nemáte proč. Jste překrásná,“ dolil jí při loučení ještě další dávku sebevědomí.

Mona znovu zrudla. Nečekala taková slova, takže s radostí poděkovala. Polichoceně se usmála a s pocitem šťastné ženy odcházela zpět na autobus, který na ni měl čekat, podle jízdního řádu, opět na náměstí.