Kratky rozhovor

Úvodem:
Bude se vám to asi špatně číst. Možná budete mít dojem, že se snažím používat nějaké nářečí či slang. Nesnažím. Je to jen úmyslné zpitvoření hovorové mluvy odstraněním čárek u samohlásek. A pokud nabudete dojmu, že povídka soutěží o cenu největší slátaniny roku, asi budete mít pravdu. Tak si to užijte!

„Chci ti něco říct,“ řekla Ona a postavila se proti němu s rukama v bok.
On ležel na gauči. Nevrle zavrčel:
„Prosimtě, dyť už sme si, co sme spolu, všechno řekli.“
„Tohle eště ne.“
„Ale nech toho. Beztak je to zase nějaka kravina,“ zamumlal On a bez zájmu se otočil na druhý bok.
„Du pryč,“ stručně oznámila Ona.
„A kam? Na nakup? Nikdy’s mi to neřikala.“
„Ne. Du za jinym. Našla sem si lepšiho,“ odvětila chlubivě.
On se posadil.
„Né, fakt? Ma většího ptaka?“ zeptal se posměšně.
„Má ptaka jako čapa.“ (znovu ten chlubivý tón).
„To jako že ma dlouhej červenej zobak, nebo dlouhy nohy?“
„S dalekym doletem, ty pitomče.“
„To jako že ty seš u vokna, von u dveří a dostříkne ti mezi nohy?“ Začal se nad tou představou pochechtávat.
„Ne. Že ma dlouhou vydrž. Šousta mě kliďanko třeba i hodinu a pul a ja se přitom dokonce dvakrat udělam. Zatímco ty zvladneš sotva dvacet minut,“ dokončila opovržlivě.
„No to sice jo, ale zato čtyřikrat po sobě a ty se čtyřikrat udělaš, To je přeci lepši skore, ne?“
„To teda neni,“ vyštěkla nelogicky. „A i kdyby, kdy to bylo naposledy? Před rokem!“ řekla mu vyčítavě.
„A při jaky přiležitosti?“ nenechal se rozhodit.
„Měli sme paty vyroči, ty hňupe,“ připomněla mu.
„Jó? No jó! Tak to sem ti to musel udělat nejmiň pětkrat, při takovy slavě.“
„To sice jo, ale vod ty doby nic.“
„A co bys chtěla? Měl sem vodpracovano,“ pronesl ledabyle.
„Tak vodpracovano, jo? Seš hajzl línej. Sobeckej. Vubec nechapeš moje potřeby. Nezajimaj tě,“ posteskla si lítostivě.
Jaky potřeby?“
„Jaky, jaky. Prostě potřebuju častějc protáhnout pipinu, to je tak těžky pochopit? Maš vůbec ještě ptaka? A jestli jo, tak na co?“
„No, na hajzl chodim pravidelně, tak asi jo.“
„A postavi se ti eště vubec?“
„Tak to sem nezkoušel, ale možna jo.“
„Prdlajs, tobě by se asi nepostavil, ani kdybych tady stala naha.“
„Vsadila bys na to?“
„Klíďo,“ kasala se Ona.
„Tak jo. Když se mě postaví, třikrat tě vojebu. Když ne, třikrat vojebeš ty mně. To je fer, ne?“ mazal ji med kolem huby On.
„Prohraješ,“ souhlasila zblblá Ona a než by řekl »švec«, stála před ním nahá.
„Jéžišikriste, ty ji máš vyholenou!“ zděsil se On.
„No a? Jemu se to líbí,“ poznamenala Ona.
„Von je pedofil?“
„No dovol!“ urazila se ona. „Co si vo mě mysliš?“
„Vo tobě nic. Vo něm!“
„Ani vo něm. To ty seš takova out zkamenělina. A vubec, budeš šukat nebo ne?“
„No, ja nevim. Vlizt do takovy holy pustiny, to je skoro na považenou,“ váhal na oko On, přestože mu péro už z poloviny ztuhlo.
„Ja to věděla, že seš jen krysa mizerna. Proti němu seš nicka. Nula. Abys věděl, tak s nim čumim na porno na dvoumetrovy 3D placce – a 4K!“ zdůraznila Ona, jakého že má kořena.
„Čtyry kila? Telka za čtyry kila! To musí bejt pěknej šmejd, když byl tak levnej. To má z bazaru?“
„Seš blbej jak tago. 4K je hodně moc vysoky rozlišeni, ty pako. To pak vidiš i ty nejjemnějši chloupky,“ chlubila se Ona svými technickými znalostmi.
„A to mužeš vidět i jak běhaj spermie, když se na ni vycaka, ne?“ optal se ironicky.
„Toho sem si nevšimla, ale možny to je,“ odvětila zamyšleně a dodala: „Dam si na to přiště pozor.“
On vstal z gauče a pomalu přistoupil k ní. Chytil ji za prsa a počal jimi pohazovat jako žonglér v cirkuse.
„Co to dělaš!?“ vyjekla. „Nesahej na mně! Víš, co to se mnou děla.“
„Vim, proto to dělam. Zda se, že ti eště jakž takž držej. Ale nevidim v tom duvod, abys ho tim přitahovala.“ Chytil ji za zadek. „Že by prdel? Ale ne, dyť ji maš jak kobyla.“
„To se mu na mě libi nejvic, abys věděl,“ řekla pyšně. „Když k němu přidu, tak musim nejdřiv na všechny čtyři, aby mě ho tam moh zezadu šoupnout. Pak si mě přidrži za boky a da se do cvalu jak na Velky Pardubicky. Ke konci se mě pak snaži přitahnout za ramena, ale na ty už nedosahne.“
„No jo, to si tě chysta.“
„Prosimtě, na co by se chystal? Aby mě votočil?“
„Ne. Aby na tebe hodil sedlo, vyskočil na něj a ty pak cvalala s nim na zadech.“
„Seš pitomej,“ řekla pohrdlivě Ona.
„No, mně by nebavilo, mit votlačeny kolena,“ znechuceně prohlásil On.
„Co by je měl votlačeny. Von u toho stoji, protože je jen metr vysokej.“
„Cože! Tys ukradla někomu ze zahrady trpaslika?“
„No dovol! Copak sem nějaka zlodějka? Potkala sem ho na zastavce, i když sem to zjistila, až když mi stal pod sukni, vodhrnul gaťky a začal vylizovat kundinu. Tak sem mu řekla, že tady ne a von mě pozval domu. Uměl to pěkně, tak sem s nim šla,“ vychloubala se domýšlivě ona.
„Tak ty šoustaš s trpajzlikem, protože ti ten muj nestači?“
„Ale stači… stačil by, jenže ty sis mě už rok nevšim.“
„Tak sis měla všimnou ty mně. Stačilo stahnout gatě a bylo by.“
„To sem taky zkoušela, ale dycky ses ke mně votočil prdeli a ja nemam, co bych ti do ni vrazila. Leda tak vařejku. Myslela sem, žes začal bejt teplej.“
„Cože! Ja! Teplej! Na všecky čtyry!“ zařval On a stáhnul si trenky. Vidouce vytuněné péro, vyděšeně poslechla. Padl na kolena a na první pokus ho vrazil do kundy až po koule. Okamžitě začal tvrdě přirážet.
„Ne… ne, nech toho… och… óóch… jó, přitlač, eště…“ rychle změnila názor Ona. Bral ji přímo hákem, až vrážela hlavou do dveří skříně. Jen nebylo poznat, co duní víc. Jestli skříň nebo hlava. Když z něj vyšplouchlo jezero, zařvala:
„Ty šmejde, tys mě udělal… tys mě udělal. Tak to teď budeš muset eště nejmiň dvakrat, ty hovado jedno,“ popotáhla nosem, ale jinak se tvářila spokojeně.
„Na to si zajdi za tim svym trpajzlikem,“ prohodil ledabyle, protáhl upatlané péro mezi jejími půlkami a spokojeně vstal. „Pohlaď mu mikroprocesor, nastav mu sokl a montujte se třeba do rana. A teď vypadni. Chci si zdřimnout.“
Natáhl trencle a svalil se na gauč.
„Ty srači jeden, ty hajzle vypatlana,“ zaječela, „ty si mysliš, že nepudu? A just jo! A hned tak se nevratím, estli vubec!“
V mžiku se oblékla, vytáhla mu z peněženky všechny peníze a práskla za sebou dveřmi.
On ještě pět minut v klidu ležel. Pak tiše vstal, došel si pro mobil a vyťukal číslo.
„Vzduch je čistej, Mařko. Mužeš přijit.“