Královský úředník 01

Když na dvoře zastavil kočár s královským erbem na dveřích a vystoupil z něj urostlý muž v šatech značících vysokou urozenost, stála hraběnka Mora Kochhert von Zitadelle, společně se svými třemi dcerami, Norou, Dorou a Gerou, v pozoru. Hned se uctivě uklonily a dívky zakníkaly naučenou zdravici.
Muž se též dvorně uklonil.
„Děkuji, ctěné dámy. Jsem Oskar Rauch De Klumpen, královský amministratore e legale.“
„Jen dál, pane… ehm… vzácný pane… jen dál do mého skromného příbytku… a vy, marš po práci!“ rozehnala hraběnka okounějící čeládku, která si též přišla prohlédnout vzácnou návštěvu.

***

Panský dvůr Zitadellhof býval původně tvrzí, která se časem přebudovala na pohodlnější sídlo s okolními hospodářskými budovami. Po smrti hraběte Kochherta tu pevnou rukou vládla jeho manželka.
Ta panovníkovi měla odvádět pravidelné dávky, jak bylo sepsáno ve smlouvě, ale ty v poslední době klesaly a z královského úřadu sem byla vyslána kontrola, proč tomu tak je. Blahobyt v zemi stoupal, nebyla neúroda a tudíž nebyl důvod nějak krátit požadované dodávky.

Důvod, který nikdo netušil, byl v samotné hraběnce. Žena si totiž ve své lakotě vedla dvojí účetnictví. Jedno pro úředníky, falešné a plné her s čísly a druhé skutečné, pro osobní potřebu a celkový přehled. Prostě a jednoduše okrádala panovníka pro vlastní bohatství, které však bedlivě kryla a na veřejnosti se stavěla za chudou.
Za zavřenými dveřmi svého domu však nešetřila penězi a žila velmi neskromně. Vyslaného úředníka hodlala obalamutit falešnými účetními knihami a samozřejmě příjemným rozptýlením pomocí vlastních dcer. Zatím to tak vždy fungovalo.
Například kníže Schussel se kontrolou zabýval vlastně jen v loži ve společnosti komtesy Nory a pochopitelně úplně jiným způsobem. Jezdil sem už léta, Noru znal od dětství, no a jednoho dne si vzal i její věneček a stala se jeho milostnicí, kdykoliv sem zavítal.

***

Nyní se tu ale objevil úředník Oskar Rauch De Klumpen a hraběnka předpokládala, že krása jejích dcer opět bude znamenat příznivý posudek pro královský úřad a nevrtání se v hospodářských knihách a účtech.

Nejprve muže patřičně pohostila. Stůl se prohýbal pod množstvím jídla a Oskar poprvé zapochyboval o hraběnčině chudobě.
„Mnohé lahůdky jsem neviděl ani na královské tabuli. Toto ani neumím pojmenovat,“ ukázal na podlouhlý žlutý předmět ležící v ošatce.
„To je banán, vzácný pane,“ řekla Gera a usmála se na muže. „Je to velmi chutné, jen se musí stáhnout slupka a obsah se pak snadno jí. Mohu předvést?“
„Prosím, slečno komteso,“ kývl Oskar a sledoval, jak obratně stahuje slupku a odhaluje podlouhlý bílý vnitřek, tvarem připomínající mužský úd ve zdárném postoji i velikosti.

Nora je pozorovala a cítila v klíně lehké mravenčení, neboť ona sama již odhalila, k čemu je neoloupaný banán dobrý, když poblíž není žádný vhodný muž k dispozici.

Oskar zatím slupl banán a v duchu usoudil, že hraběnku si opravdu podrobně prošetří.
Ta se culila na druhé straně stolu a doufala, že vše jde podle plánu.
„A cože nepřijel kníže Schussel? Bylo mi ctí ho tu pravidelně vídat,“ zeptala se.
„Jsem teď jeho nástupce,“ děl Oskar. „Jeho knížecí Milost se oženila a nyní má jaksi… he, he… jiné starosti… promiňte mi mou otevřenost… se zachováním rodu, rozumíme si, že ano?“
Hraběnka rozuměla a Nora posmutněla. Ne, že by knížete nějak milovala, ale jeho umění ji pomilovat bylo velké a ač s výdrží to nebylo valné. Co nezvládl údem, provedl jazykem…
Nyní tedy aby využívala dál banán. Dlouho ale nevydrží a rychle hnije. Ach, je to smutný osud žít na venkově…

***

Po jídle se Oskar šel seznámit se šafářem Vocílkou. Byl to asi padesátiletý, hřmotný, nepříliš důvtipný muž, ovšem hospodářství rozuměl skvěle. Oskar se tak poznal i s jeho mladou ženou Magdalenou, kterážto byla jeho třetí ženou, když prvé dvě již pochoval. Šafář mu mnoho nepověděl a poslal Oskara za správcem.

Správce Bacílek měl uzamčené dveře a otevřel až po delší době a neupraven a nakvap oblečený se hned urozené návštěvě omlouval, čeho si žádá?
„Na zítřek mi připrav účetní knihy od poslední návštěvy knížete Schussela. Učinil tam jistě poslední zápis.“
„Zajisté, pane, připravím to,“ klaněl se správce až k zemi a zjevně si vydechl, že Oskar nechtěl jít dál.

Ten odešel a zpoza rohu pohlížel na dveře správcovy kanceláře, až se dočkal. Dveře se otevřely, vyběhlo mladé děvče a pádilo pryč, ani se neohlédlo.
Oskar se pousmál. Vida, žije se tu nejen prací. Jako všude jinde. A tak to má i být. A to ještě netušil, co večer čeká jeho.

***

Když vstoupil do přidělené komnaty, stála tam samotná hraběnka s nejmladší dcerou Gerou. Dívka měla jednoduché šaty, spíše jakousi plátěnou košili až pod kolena a zjevně ji neměla mít dlouho na sobě.
„Vzácný pane… ehm… jako důkaz naší neskonalé radosti z vaší vzácné návštěvy i vděku… ee… přijměte prosím potěšení v loži za přítomnosti mé dcery Gery,“ řekla hraběnka a přitom pohyby rukou svlékala dceru do naha.

Ta stála s rukama volně podél těla, takže si ji mohl celou prohlédnout. Gera byla velmi mladá, štíhlá, s malými, ještě nerozvinutými prsy, ale klín již měla porostlý tmavými chloupky. Pod pátravým pohledem Oskara trochu zrudla a sklopila zrak.
„Hm… vaše dcera je velmi krásná,“ řekl Oskar, popošel až k nim a hraběnka se nadmula pýchou. „Jenže místo vaší komtesy vezmu zavděk vámi,“ dodal ostře a „ryc“ strhl z ní šaty, které se otevřely jako lusk a hraběnka tam stála nahá.

Než stačila jakkoli zareagovat, ležela na posteli, Oskar, vklíněný mezi jejíma roztaženýma nohama si uvolnil ven ocas a rázným přírazem do ní vnikl. Hlavice žaludu roztáhla pysky a po pár přírazech v ní byl zasunutý až po kořen.
„Oááách,“ hraběnka nejdřív vykřikla leknutím i bolestí, ale pak rychle zvlhla a začala slastně vzdychat a sténat.
Gera zkoprněle sledovala, jak Oskar tvrdě mrdá její matku a ona si to užívá. Náhle nevěděla, chtěla-li by být na jejím místě. Ještě před chvíli ne, ale teď?

„Ah… ah… ah,“ hraběnka vzdychala a se zavřenýma očima vnímala nádherné tření tvrdého ocasu. Oskar jí i mnul velké pecny rozlitých prsou, což zvyšovalo prožívanou rozkoš. Tělo jí brzy zaplavil orgasmus, ale přírazy neustávaly. Ocas jí dál raboval mokrou pochvu, ze které tekly potoky šťáv doprovázené slastných hekáním.
„Ach… ano… všechno do… mě… vystříkej… ooááách,“ dosáhla žena dalšího vyvrcholení, následovalo zrychlení přírazů a proud semene do hlubin pochvy.

Stojící vzrušená Gera si rukou rejdila v klíně, aby se uspokojila alespoň ručně.
„Júúúúáááách,“ tlumeně zasténala při vyvrcholení a pak tiše opustila komnatu.

***

Oskar se vyspal náramně. Večerní milování ho příjemně unavilo a hraběnka se ukázala být zkušenou milostnicí. Na nezkušenou mladinkou holčinu neměl valné chuti a dle svých zkušeností soudil, že jen zralá žena ví, jak muže správně oblažit.

Po jídle se Oskar pustil do práce a za přítomnosti správce kontroloval předložené knihy. Vše sedělo a výnosy byly opravdu nízké. Jakž jen to bylo možné?
Udeřil na správce i šafáře, ale marně. Muži tvrdili, že vše je, jak má být a oni konají dle příkazů své paní. Musí na to jít tedy jinak.

***

„Jak miluješ svého manžela?“ zeptal se Magdalény, šafářovy ženy.
„Nechápu vaší otázku, vzácný pane?“
„Co kdyby se tvůj muž ocitl v okovech, za zločin proti Královskému Majestátu. Byla bys ochotna mu pomoci?“ zeptal se jinak.
„Samozřejmě. Miluji svého muže a učinila bych vše, aby, aby… se vše vysvětlilo. Věřila bych totiž, že je nevinný,“ odvětila Magdalena a netušila, kam Oskar míří.
„Dějí se tu totiž podivné věci,“ Oskar se zachmuřil. „A za to je zodpovědný tvůj muž.“
„Určitě ne,“ vyjekla Magdalena.
„Tak mi tedy vysvětli, jak je možné, že výnosy jsou tak nízké a vaše paní bohatne? A nelži, že to nevíš. Soudě podle skleněných pohárů co máš tamhle na polici, určitě nebyly zakoupeny ze skromného výdělku tvého muže! Nu, mluv!“
„Já… já… opravdu nic nevím, pane! O své práci se se mnou muž nebaví. Pracuje od kuropění do západu slunce a já se starám o domácnost a zvířata… já se vynasnažím vám býti… k vůli… ve všem, ale o tomto nic… snad správce… ano, ten má knihy účtů, tam hledejte,“ rozeštkala se Magdalena.

Oskar šel vyhledat správcovu milenku. Našel ji záhy. Byla pomocnicí v kuchyni a právě válela na stole těsto.
„K vašim službám, pane,“ hned se klaněla.
„Tys správcovou milostnicí?“ zeptal se a dívka zrudla.
„Ne,“ špitla. „On si vám stěžoval?“
„Jde mi o správce… vyznáš se u něj?“
„Já chodím jen… mu vyhovět. Vždy si mě povolá. Nevím, co kde má,“ odvětila dívka.
„Potřebuji, až tam půjdeš příště, abys mu dala napít lektvaru, po kterém by potom usnul,“ řekl Oskar a dívka se dovtípila.
„To je moc složité, pane. Ale jestli chcete dovnitř, dám vám klíč. Správce mi ho sám dal, abych mohla, jak říká, předem zahřát lože.“
„Tys chytrá. Půjčíš mi ho? Jak ti říkají?“ usmál se Oskar a podal jí zlaťák.

Dívce zasvítily oči. Tolik peněz. Sebrala minci a dala mu klíč.
„A kdybyste ještě cokoli chtěl, pane, máte zaplaceno,“ řekla a dodala. „A jsem Kordula.“

***

Prohlídka u správce dopadla, jak Oskar tušil. Zkušeně znaje všeliké skrýše nedbalé i důmyslné, objevil i druhou knihu účtů, kterou hledal. Sebral ji, zavřel se v komnatě a porovnával knihu pravou i falešnou. Tohle se asi králi líbit nebude…

Sepsal zprávu na pergamen a zašel do stájí, kde narazil na asi třináctiletého mladíka.
„Jak se jmenuješ?“
„Matěj, pane,“ odvětil chlapec poslušně.
„Dva tucty grošů je tvých, pokud doručíš tento list. Umíš jezdit na koni?“

Když chlapec kývl, pokračoval. „ Zajedeš do Vrchotovy Lhoty a předáš list panu Boršovskému z Týnce. A zítra sem přivedeš čtyři ozbrojence z jeho družiny. Žádost je v tom listu. A jeď, abys to stihl.“
„Jistě, pane. Jen to musím říci matce…“ řekl Matěj.
„Té to řeknu sám, kde ji najdu?“
„Je u zvířat. Stará se o drůbež. Ptejte se po Marii…“ a Matěj s Oskarovou pomocí osedlal koně, list si ukryl v záňadří košile a vyrazil na cestu.

Oskar přešel dvůr a zamířil k ohradě, kde nějaká žena kydala slepicím kurník.
„Jsi Marie, matka Matěje?“ otázal se přímo.
Žena se ulekla.

„Ano. Co se stalo, urozený pane? Provedl Matěj něco?“
„Ne. Dal jsem mu vydělat pár grošů. Pojď se mnou, taky ti zaplatím,“ a žena poslušně šla.
Zamířila k sýpce, uvnitř se opřela o stěnu a vykasala si suknici nad pas. Jiná možnost výdělku ji nenapadla. Pohled na nahý zadek Oskara docela vzrušil, ale i tak jí suknici zase stáhl dolů.
„Takto jsem to nemyslel. Potřebuji od tebe jen něco vědět.“

Žena byla poněkud zaskočena, ale kývla, ať se ptá.
„Potřebuji jména čeledínů, kteří nemají správce Bacílka v lásce.“
„Těch bude, pane. Bacílka tu nemá nikdo rád. Je hrubý a neurvalý, k děvečkám… ehm… se chová necudně, ale naše paní nad ním drží ochrannou ruku a vše přehlíží,“ rozohnila se.
„Chci ta jména!“
„Můj syn Matěj, Martin, Bolehlav, Hans, Václav…“ počítala žena na prstech.
„To stačí,“ kývl Oskar. „Kde je najdu?“
Žena pak dostala zlaťák a mohla se vrátit ke své práci.
Oskar za čeledíny zašel, měl s nimi delší řeč a den se zatím pomalu naklonil k večeru.

Při jídle Oskar přímo sršel galantností. Každé z dam vysekl poklonu jejich kráse a vyhlásil, že pokud k němu mají jakoukoliv soukromou otázku, mohou se ptát.
„To platí i pro vás,“ oslovil obsluhující služebné, čímž je ovšem spíše zaskočil, než potěšil.

Hraběnčiny dcery zajímal život na Královském dvoře, hraběnku historie jeho rodokmenu a pýřící se služebná se zmohla k otázce, zda jeho urozenost je ve svazku manželském.
„Doposud jsem nepotkal tu pravou. Což ty, děvče, nejsi volné?“ zasmál se Oskar a zrudlá služebná zmizela, aby ten večer již nepřišla.

Večer se vydařil a šlo se spát poměrně pozdě. Pro Oskara ještě však noc nekončila.
Jeho kroky tiše směřovaly k příbytku šafáře.

***

Ten v sednici se svou ženou sdílel jedno lože, které bylo dost široké pro oba. Oskar tiše vstoupil a uvolnil si ven ocas a přistoupil ke straně, kde spala Magdalena.
Jemně jí sáhl na rameno. Probudila se, ulekla, ale Oskar jí dal ruku přes ústa.
„Pššš. Ticho! Mlč a saj,“ postrčil jí ocas k puse.
Magdalena otevřela ústa a začala ho sát a volnou rukou ho sevřela u kořene. Celé jí to přišlo podivné, urozený muž chce vysát úd v přítomnosti manžela… páni jsou někdy podivní. Přesto poslušně činila a olizovala a kouřila mu ptáka dle přání a snažila se manžela neprobudit. Ten chrápal, až okna drnčela, ale… člověk nikdy neví.

Dávka semene jí náhle zaplnila ústa a proudila do krku, jak jí Oskar držel hlavu a blaženě si užíval svůj vrchol. Magdalena vše spolykala, ale jestli si myslela, že je konec, mýlila se.
„Pojď,“ Oskar ji donutil vstát a jít s ním na pec, kde se svlékla donaha, aby si mohl užít celé její tělo.
„Bojím se, že Alfons…“ strachovala se.
„Neprobudí se, když budeš zticha,“ syčel Oskar tiše.
„Když vy mě budete konat dobře a já…“ bránila se Magdalena, ale to už cítila jeho mrštný jazyk na prsou a vší silou potlačovala své vzrušení a slast, když k tomu přidal i jejich mnutí a hnětení.
„Mačkejte je… ohhh… víc,“ sténala tiše.

Oskar jí ještě polaskal trčící bradavky a v polibcích zamířil mezi nohy. Žena se rozvzdychala nad kmitajícím jazykem a tekla jak horská bystřina. Oskar ji kromě jazyka šoustal třemi prsty do mlaskající kundy a žena prožívala návaly rozkoše, které se stupňovaly.
„Prosím… netrapte mne!“ zašeptala a Oskar do ní pronikl prudkým přírazem.
„Ahhh… anooo!“ vyjekla, když jí tvrdý pták projel pochvou až na dno.
Oskar na nic nečekal a mrdal ji divoce, až tvrdě, i při jejím vyvrcholení jí nedal ani chvilku vydechnout. Magdalena byla celá bez sebe a ke slastnému uvolnění došlo, až když se do ní vystříkal a odvalil se jí z těla stranou.

Magdalena byla spokojena, že muž myslel i na ní a její slast, na což nebyla zvyklá a byla ráda, že splnila i své poslání a pána uspokojila. To byl úděl všech žen na tomto světě. Tedy těch poddaných. Jak je to mezi šlechtou, netušila.

***

Ráno Oskar předvolal do jídelny správce, šafáře, jeho ženu, hraběnku, čtyři čeledíny a děvečku Kordulu, jako svědka. Tvářil se přísně a důležitě.
„Jménem jeho Královské Milosti ve věci gestione reddito favore sovrane, nebo-li povinných dávek z výnosů panství,“ řekl učeně, „zahajuji vyšetřování za porušení tohoto nařízení.“
Hraběnka zrudla.
„Jaká neslýchanost! Mě chcete vinit z protivení se nařízení panovníka…?“
„Mlčet!“ okřikl ji Oskar. „Nikoho neobviňuji. Zatím!“

Hraběnka ještě něco tiše bublala, zatímco správce Bacílek zbledl, vida obě účetní knihy ležet za Oskarem na stole. Jen šafář Vocílka se tvářil lhostejně. Zato jeho žena Magdalena vyděšeně. V noci se oddala v loži urozenému pánu a nyní jí muže pověsí? Jaká hanebnost!

Oskar vzal do rukou účetní knihy a pohlédl na správce.
„Přiznáváš se k dvojímu vedení účtů v těchto knihách?“
„Ano,“ odvětil správce dutě.
„Jak jsi to prováděl?“
„Po sklizni se vše zaúčtovalo dle skutečnosti. Poté se z povinných dávek něco odepsalo, takže více zůstalo na účtech její hraběcí milosti. Dávky se falšovaly v neprospěch Jeho královské Milosti.“

Oskar se otočil na šafáře.
„ Z jakého příkazu jsi vydával dávky do královských sýpek?“
„Dle nařízení správce. Bylo mi řečeno kolik korců obilí mám naložit, a tak jsem činil. O nařízení Jeho královské Milosti mi není nic známo. Ani neumím číst…“ řekl šafář.
„Mládenci, odveďte oba do sklepa a hlídejte. Promluvím si s urozenou paní hraběnkou,“ přikázal čeledínům a gestem vykázal ven i Magdalenu s Kordulou.

„Drahá Moro Kochhert von Zitadelle, víš jistě v jaké jsi kaši,“ nalil oběma pohár vína.
„Co se tím dokazuje? S čísly čaroval správce,“ ušklíbla se hraběnka.
„Jistě tak činil ze své svobodné vůle a lásce ke své paní,“ dodal Oskar sarkasticky. „Kat mu rozváže jazyk a on promluví, to mi věř.“
„Slova poddaného o vině pána získaná při tortuře se nepočítají, to snad víš,“ opáčila hraběnka. „Nic na mě nemáš.“
„Podívej se. O tvé vině víme oba. O důkazy se nestarej, to je má věc. Můžu věc sprovodit ze světa lehce, nebo také ne. Záleží na tobě,“ Oskar se usmál.

„Chceš mě vydírat? A co bys chtěl? Zlato, předpokládám, to nebude,“ přestala být hraběnka sebejistou.
„Svlíkni se,“ řekl Oskar ostře a hraběnka ztuhla. „Dělej! Donaha, tady a hned!“
„Jak se opovažuješ!“ křičela hraběnka, ale Oskar k ní přiskočil a rázným pohybem z ní strhl šaty.
„Pomóc!“ rozkřičela se žena vyděšeně, ale netušila, že před dveřmi do jídelny stojí dva čeledíni s rozkazem nikoho dovnitř nevpouštět, ať se děje, co se děje.

„Budeš mou kuběnou! Zaplatíš za vše, co dlužíš králi,“ vytasil Oskar tuhý ocas a stlačil hraběnku do kleku a ocasem jí zajel do pusy.
„Hezky saj… dělej… bude to?!“ nadrženě ji šoustal do úst, až se žena skoro dávila.
„Tak. A teď tě ojedu jak fenu,“ ohnul ji v pase o stůl a hraběnka jen hekla, jak do ní prudce pronikl tvrdým pérem.
„Ahhh… dobrý bože,“ sykla bolestí.

Oskar přirážel pomalu, ale s důrazem na hloubku.
„Tak jak se cítíš? Vyberu si, co chci, pokud ty chceš žít jako dosud,“ funěl při přírazech.
„Anoo.. vyber si svou odměnu… oh… oh,“ sténala žena ve vzrůstající slasti, jak pocítila sevření prsou v jeho dlaních.
„Máš je skvělý, velký…“ mačkal je a hnětl.

Oskar se věnoval prsům důkladně, laskal tvrdé bradavky a hraběnka se zalykala rozkoší.
„Seš má kuběna… řekni to!“ zesílil přírazy.
„Jsem tvá kuběna… božee…“ vykřikovala hraběnka, pocítila cukání v pochvě a vyvrcholila ve chvíli plnění dávkou semene.

Oskar v ní zůstal zaražený, dokud mu ocas nezvadl a jakmile opustil její lůno, mrskl po ní cáry šatů.
„Obleč se, ať ti ve sklepě není zima,“ ušklíbl se.
„Svoji odměnu jsi dostal. Nyní jsme snad spolu vyřízeni?“ hraběnka nechápala. „Já jsem tu paní!“
„Ty? Jsi jen špinavá šejdířka a podvodnice jeho Královské Milosti a o tvé hezké hlavičce si ještě povíme s katem a jeho pacholky. Ti ale budou mít nejdřív zájem o něco úplně jiného, ha,ha,ha… hej, chlapci, odveďte ji,“ křikl a hraběnka začala ječet, zmítat se, ale svému odvlečení do sklepení nezabránila.

„Kordulo?“ zavolal Oskar služebnou. „Nachystej dobré jídlo a sežeň Marii, matku Matěje… toho kluka ze stájí, ať mi poslouží a ohřeje vodu do kádě. Chci se vykoupat.“
Kordula vykulila oči.
„Vy… kou… pat?“ slabikovala.
„No co je? Ty to neznáš? Očista v teplé vodě je úžasně osvěžující, ať si ti špinaví preláti říkají co chtějí a libují si ve špíně. Mít čisté tělo je lepší, to mi věř a platí to i pro ženy… bez urážky, pohlédni na sebe.“

Ještě před koupelí přijal na dvoře Matěje a čtyři ozbrojence pana Boršovského z Týnce. Matějovi zaplatil slíbenou odměnu a ozbrojenci vystřídali čeledíny na stráži zadržených, aby se mohli vrátit ke své práci.

***

V lázni Oskar zastihl Marii s posledním džberem horké vody.
„Vše je připraveno, urozený pane,“ byla celá červená a zpocená. Kdo kdy viděl někoho se koupat, a ještě k tomu v létě?
„Svlékni se a pojď do koupele se mnou,“ řekl Oskar pánovitě, když pomalu vlezl do kádě.
Marie se ošívala, ale neodvážila se odporovat a za chvíli byla nahá a usedla na malé sedátko, které bylo po celém obvodu kádě. Mohli tak pohodlně sedět a přitom si nenamočily hlavy.
„Jaké to je?“ tázal se Oskar.
„Teplé a… příjemné,“ souhlasila Marie. „My, pane, jsme jen služebné a nám nepřísluší se takto mýt. Příprava je náročná a paní tvrdí, že koupání je zbytečné.“
„Přitom ona se dozajista občas koupá a její dcery taktéž, že?“

Marie přikývla a pak sebou trhla, jak cítila, jak se jí pod vodou dotknul prsu.
„Ach, pane… dotýkáte se mě…“
„Nemohu? Nelíbí se ti to?“ jemně jí prs začal mnout a hladit.
„Jste pán… vy můžete vše… ah… je… to… ano… ahh,“ kroutila se Marie pod doteky, když už jí Oskar mnul rukama obě prsa.
„I ty se mě můžeš dotýkat, “ ozval se a žena mu nahmátla tvrdý ocas, který hned začala honit.

„Ochhh… jsi šikovná… ukaž,“ a po jejím vzoru jí rukou zajel do klína a prsty pronikl dovnitř.
„Ach, anooo,“ Marie vyjekla slastí, jak prsty pocítila v sobě.

Po chvíli vzájemného dráždění ji Oskar postavil zády k sobě, Marie se rozkročila, zapřela se rukama o hradu kádě a čekala, až do ní zezadu vnikne. Byla dostatečně vzrušená, že pronik byl zcela hladký a bezbolestný. Cítila, jak jí tvrdý ocas rozevírá pysky a proniká do ní hloub a hloub, až ji celou vyplnil. Poté hned začal přirážet.
„Ah… ah…“ vzdychala Marie do rytmu. Ocas jí dělal příjemně, byl pro ni tak akorát a Oskar jí přitom zezadu dráždil prsa, což nikdo z jejích milenců nedělal a soustředil se vždycky jen na sebe.
Náhle cítila, jak se do ní muž trhavě vyprazdňuje a pak z ní vyjel. Její uspokojení bylo dokonalé, neboť Marie nikdy nepoznala orgasmus a stačilo jí, že přírazy jí nečiní bolest. Nic víc.
Oba se opláchli vodou, zabalili do plátna, osušili a Oskar se odebral do své komnaty a Marie do čeledníku.